Základní uměleckou školu v Kralupech nad Vltavou navštěvuje více jak sedm set dětí, mezi nimiž se občas najdou i tací, kteří svojí hudební inteligencí výrazně vyčnívají nad ostatními a mají jednoznačný potenciál k tomu, aby se pro ně hudba stala nejen koníčkem, ale i profesí. A to se týká jak Adama Šťastného, tak Matyáše Charváta, které bychom chtěli čtenářům touto cestou blíže představit.
Adam Šťastný – Důležitý je nejen nápad, ale také jeho realizace
Adam Šťastný je kralupským rodákem. Na Základní umělecké škole se učil na klavír už od první třídy. Ve čtrnácti letech ho však uchvátil jazz a od té doby stále více proniká do jeho tajů, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože Adam absolvoval pod mým pedagogickým vedením. A daří se mu takovým způsobem, že na školních koncertech hraje s naprostou suverenitou jazzové standardy včetně vlastních improvizací, v loňském školním roce se účastnil krajského kola soutěže ZUŠ ve hře na keyboard, a dokonce jako absolvent II. stupně zakončil svoje studium samostatným absolventským koncertem v Malém sále KaSS Vltava, což byl v celé historii ZUŠ Kralupy dosud ojedinělý a premiérový počin. Na absolventském večeru tak zazněly jazzové kompozice Horace Silvera, Antonia Carlose Jobima, Richarda Rodgerse, Jerome Kerna, ale i skladby funkové či rockové. Věnuje se též komponování a studiu přírodních věd. V letošním školním roce jej čeká maturita na kralupském gymnáziu, po níž se chystá studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Kde se zrodil impuls k tomu, že jsi začal hrát na klavír a kytaru?
Ze strany mých rodičů. Nejprve mě v sedmi letech přivedli k pianu a před čtyřmi lety jsem si k němu přibral i kytaru.
Kdy tě poprvé okouzlil jazz?
Když jsem slyšel několik skladeb v interpretaci Franka Sinatry. I když jej v současné době nepovažuji za svůj nejoblíbenější sektor jazzu, jako swingovou legendu Sinatru maximálně ctím. Ještě bych dodal, že první jazzový standard, který jsem hrál, byla Blue Bossa od Kennyho Dorhama.
Je někdo ze světových jazzmanů tvým idolem?
Z legend určitě Horace Silver a z moderního spektra alternativních hudebníků bych jmenoval formaci Vulfpeck, což je průkopnická kapela jak na poli funku, tak jazzu, která se vyznačuje svým minimalismem, rytmicitou a zároveň úžasnou hudební genialitou a atmosférou. Za zmínku určitě stojí i Jacob Collier, jenž se věnuje primárně experimentální hudbě, často až hypnotizující. Taktéž se jedná o extrémně nadaného a inteligentního muzikanta.
Jsi také autorsky činný. Do jakého žánrového ranku bys jako skladatele zařadil sám sebe?
Řekl bych, že se prozatím jedná o určitou všehochuť. Moje kompozice sahají od popu přes jazz až k tvrdšímu rocku. Nedávno jsem se začal věnovat také funku, který ale kombinuji s atypickými jazzovými akordy. Najít se však autorsky v konkrétním žánru pro mě není jednoduché.
Máš dobrý sitzfleisch?
Úplně ideální není, protože abych byl schopen dotahovat rozepsané opusy do cíle, potřeboval bych mnohem více volného času a také klid v duši. Nápady by totiž byly, ale je důležité je rovněž realizovat.
Po interpretační stránce tě charakterizuje velká žánrová pestrost, protože se věnuješ nejenom jazzu, ale také vážné hudbě i komerčnímu popu. Existuje hudební styl, který ti nekonvenuje?
Vadí mi především skutečnost, že většina soudobé populární hudební produkce je odsouzená k tomu, aby následovala určitý vzorec, který však není dán samotným umělcem, ale vydavatelskou společností. Sice se pak snažíš najít na daném albu nějaký zajímavý aspekt nebo detail, ale de facto jediné, co tam objevíš, je podobnost s ostatními songy. A co se týče žánrů celkově, pokud skladba, ať je napsána v jakémkoli stylu, dokáže upoutat moji pozornost, která je jinak dost těkavá, rád si ji poslechnu až do konce.
Kterým žánrům naopak straníš?
Harmonicky bohatým, k nimž náleží jazz i funk a také existuje mnoho kapel, které různými alternativními způsoby zmíněné dva žánry syntetizují.
S kterými formacemi hraješ?
V současné době působím jako baskytarista v kapele Vocal Band, v níž se primárně zaměřujeme na populární hudbu k tanci.
Jaký je tvůj cíl ve vzdálenějším časovém horizontu?
Máš na mysli ve spektru hudebním?
Ano.
Udržet si možnost hrát ideálně ve více kapelách, což osobně považuji za velmi důležité. Když totiž člověk hraje v ansámblu, musí poslouchat nejen sebe, ale i ostatní. A také bych určitě chtěl pokračovat v rozvoji svého hudebního myšlení autorského i interpretačního.
Na čem nyní pracuješ?
Moje plány jsou aktuálně poměrně výrazně omezeny povinnostmi, mezi něž se řadí maturita a samotný “čtvrťák”, který je časově dost náročný. Přesto se stále věnuji hudbě, když je to možné. Po dlouhé době jsem taktéž zabrousil do tajů klasické hudby. I když se klasika dost odlišuje od skladeb, které se obvykle učím, rozhodl jsem se vrátit k některým kompozicím, jež mám nastudované z dřívějších let.
Absolventský koncert 10. 5. 2023: Vít Mohrmann – bicí, František Šťastný – basová kytara, Adam Šťastný – klavír
V příloze fotka Adama Štastného z absolvenstkého koncertu 10. 5. 2023
Absolventský koncert 10. 5. 2023: zleva Vít Mohrmann (absolvent ZUŠ), Matěj Hartl (žák ZUŠ), Zdeněk Puchmeltr (učitel ZUŠ), František Peterka (žák ZUŠ), Dominik Vozobule (učitel ZUŠ), Adam Štastný
Absolventský koncert 10. 5. 2023: zleva Matěj Hartl (žák ZUŠ), František Šťastný (žák ZUŠ), Vít Mohrmann (absolvent ZUŠ), František Peterka (žák ZUŠ), Adam Šťastný, Jakub Horváth (učitel ZUŠ), Dominik Vozobule (učitel ZUŠ)
Matyáš Charvát – Raději vystupuji na koncertech než na soutěžích
Matyáš Charvát sice začal hrát na klavír v osmi letech, což není nic neobvyklého, ale jeho hudební start byl raketový. Tak mimořádně talentovaný žák se totiž skutečně nepotkává na každém rohu. V posledních třech letech vyhrává ve své kategorii různé klavírní a varhanní soutěže, a to i v prestižním mezinárodním měřítku. V současné době se připravuje na přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř ve hře na klavír a varhany, kam má v plánu zamířit po skončení povinné školní docházky.
Kde se zrodil impuls k tomu, že jsi začal hrát na klavír?
Tento nástroj mě uchvátil už jako malé dítě, ale bohužel jsme jej doma neměli. Nakonec jsem v osmi letech začal navštěvovat Základní uměleckou školu v Kralupech nad Vltavou ve hře na keyboard u paní učitelky Dušany Vojnové, ale už po dvou měsících bylo jasné, že zvítězí klavír. Nyní už pátým rokem tento obor studuji u pana učitele Jana Duška v Základní umělecké škole Klementa Slavického v Praze. O letních prázdninách se pravidelně účastním interpretačních klavírních a varhanních kurzů na JAMU, konzervatoři v Olomouci a v Mikulově.
Kdy jsi zažil okouzlení varhanami?
Poprvé jsem se naživo setkal s varhanami na školních koncertech, a byl jsem fascinován jejich velikostí a zvukem. Hra na varhany mi přišla velmi složitá, zejména to, jak zkoordinovat ruce a nohy. Přesto jsem se na ně chtěl naučit hrát. Tři roky jsem docházel na výuku varhan k paní učitelce Dušaně Vojnové, nyní dojíždím do Prahy za panem učitelem Jakubem Janštou.
Zvítězil jsi na osmi klavírních a pěti varhanních soutěžích. Které tři byly nejnáročnější, co se týče prestiže, repertoáru a vzájemné konkurence?
To je těžké říct, protože soutěže beru jako možnost zahrát si na různé klavíry a varhany na zajímavých místech. Často tam strávím s rodiči i více dní. Je to pro mě také příležitost naučit se nový repertoár. V mé věkové kategorii je na soutěžích většinou nejvíc dětí, proto si více než samotného umístění vážím toho, když se mi povede zahrát skladby tak, jak jsem chtěl. Ze soutěží si nejvíce považuji 1. místa napříč všemi věkovými kategoriemi na soutěži International Music Competition Małopolska v kategorii varhany. Letos v září jsem byl pozván jako vítěz soutěže do Polska, abych v rámci mezinárodního festivalu Mladí umělci v Krakově vystoupil na varhanním koncertě v Mariacké bazilice. Byla to pro mě veliká zkušenost a neskutečný zážitek, kdy jsem měl možnost zahrát si na nově zrekonstruované čtyřmanuálové varhany Rieger. Loni se mi podařilo získat čtyři ceny na Klavírní soutěži o Cenu Gustava Mahlera včetně ceny za nejlepšího českého soutěžícího. Měl jsem možnost vystoupit na koncertě v Domu filharmonie v Jihlavě. Mým posledním úspěchem je absolutní vítězství v kategorii ZUŠ, kde soutěžilo kolem sta dětí, celostátní soutěžní přehlídky Mládí a Bohuslav Martinů v Poličce. Moc mě potěšilo, že se moje vystoupení líbilo. Osobně však mám raději vystupování na koncertech než soutěžení.
O loňských Vánocích sis zahrál varhanní part České mše vánoční Jakuba Jana Ryby v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v Kralupech nad Vltavou. V čem byla tato zkušenost pro tebe přínosná?
Rybova mše se mi vždy moc líbila, a když mně paní učitelka Vojnová nabídla, že se mohu zúčastnit jejího provedení, neváhal jsem ani minutu. Od října jsem kromě vlastního repertoáru nacvičoval i varhanní part “Rybovky” a poté probíhaly společné zkoušky celého orchestru, později i se sborem. Byla to pro mě nová zkušenost, kdy jsem si poprvé zahrál nejen s orchestrem, ale vůbec s někým dalším. Předtím jsem vždy vystupoval sám. Při sólovém vystoupení se spoléhám na sebe a mám tam určitou interpretační volnost, zatímco s orchestrem jsem musel dávat pozor nejen na pana dirigenta Luboše Harazina, ale i na ostatní hráče, abychom se nerozešli. Moc rád bych si Rybovu mši někdy zopakoval.
Začátkem května letošního roku jsi vystoupil na Koncertě vítězů klavírní soutěže ve Vídni. S jakým repertoárem?
Někdy je složité vybrat skladby na soutěž nebo na koncert, protože jste často omezen krátkým časovým limitem, a mně se většinou líbí skladby delší. Nakonec jsem se rozhodl pro českou hudbu. Zahrál jsem Rej skřítků z cyklu Poetické nálady od Antonína Dvořáka a Burlescu z cyklu Tři skladby pro klavír od Klementa Slavického. Moc se mi ve Vídni líbilo, prošel jsem si historické centrum města, navštívil jsem Stephansdom, Karlskirche a také nejstarší zoologickou zahradu v Schönbrunnu. Určitě to nebyla moje poslední návštěva Vídně.
Jaký je tvůj cíl ve vzdálenějším časovém horizontu?
Mým velkým přáním je stát se profesionálním klavíristou a varhaníkem a zahrát si v Rudolfinu, Obecním domě, Svatovítské katedrále, Stephansdomu nebo na největší varhany, které se nacházejí v koncertní síni v Atlantic City v New Jersey. Také bych si přál zahrát nějaký klavírní koncert s orchestrem. Nyní nacvičuji Šostakovičův Klavírní koncert č. 2 s doprovodem druhého klavíru, ale třeba se v budoucnu dočkám i provedení s orchestrem.
Jakub Horváth, učitel ZUŠ Kralupy