12. 11. se v kralupském kostele konala oslava 200letého výročí od narození P. Dr. Eduarda Tersche, hlavního donátora stavby. Program započal mší svatou, jejíž hlavním celebrantem byl J. Em. Dominik kardinál Duka, který přijel na pozvání Martina Sklenáře, našeho místního faráře. Jak se Jeho Eminenci v našem kostele líbilo? Co rád dělá v předvánočním čase? Co by přál lidem vezdejším „pod stromeček“? Na to odpoví následující rozhovor exkluzivně pro náš Zpravodaj…
Pane kardinále, jak se vám líbí náš kostel, jak byste popsal jeho atmosféru?
Kralupský kostel jsem měl možnost poznat již po několikáté, jak za předchozího duchovního správce, tak i při této nové návštěvě. Váš kostel připomíná období kardinála Bedřicha Schwarzenberga, který zahájil dostavbu katedrály sv. Víta, ale také nechal postavit pseudogotické kostely českých patronů v Praze: sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Prokop. Tato skupina kostelů 19. století vykazuje nejenom romantické smýšlení té doby, ale také perfektní řemeslnou a stavařskou práci, kterou můžeme i po desetiletích obdivovat. Díky také za dobrou péči a údržbu.
Jaké bylo setkání s místními? Zanechalo ve vás naše město nějaký dojem?
Mohu říci, že všechna setkání s vámi místními byla radostná, a to jak s kněžími, tak i s farníky a případnými hosty. Velkou radostí jsou mladé rodiny, často s ratolestmi v kočárku, neboť to je budoucnost církve, ale také naší země.
Co děláte nejraději v době adventu a během Vánoc?
Advent pro mne není jenom dobou rorátů, ale také přípravy na Vánoce, do níž patří setkávání s institucemi a lidmi, se kterými spolupracujeme, a kteří nám pomáhají. Největší radostí je účinkování dětských sborů, i těch nejmenších z mateřských škol, při těchto večerech.
Jak by se měli /nejen ve vánočním čase/ chovat lidé dobré vůle, aby přispěli k lepším mezilidským vztahům v dalších letech?
Domnívám se, že kouzlo Vánoc, což je také kouzlo Boží milosti, proměňuje lidská srdce… Po celý život pozoruji – v rodině, ve škole, v zaměstnání, i nyní na ulicích či v MHD – že jsou k sobě lidé mnohem více ohleduplní a vrací se jim úsměv.
Jaký vánoční dárek/situace vám udělal/a skutečnou radost?
Čas dětství již minul, takže nepíši Ježíškovi, ale vždy mě mnohý z dárků překvapí. Radost však nemusí být jen z dárků, které dostáváme, ale také ze setkání a přítomnosti těch, s nimiž prožíváme štědrovečerní tabuli. Jsou to většinou ti, kteří by byli odsouzeni slavit Vánoce osamoceně. Velkým dárkem jsou také půlnoční a vánoční zpěvy. Rybova mše je tradiční soustavou oslav narození Krista.
Kdybyste si/lidstvu pod stromeček mohl přát cokoli (i nehmotného a s jakýmkoliv přesahem), co by to bylo?
Co přát lidem o těchto Vánocích? Myslím, že naději, která se narodila v podobě malého dítěte, správněji malého chlapce. To je naděje pro nás pro všechny, a proto máme radost. Vyžeňme z duše všechny strašáky moderní civilizace, která se chová jako by tančila tango na Titanicu.
Máte pro nás nějaké vánoční poselství?
Přeji vám, abyste o Vánocích prožili pravou vánoční radost, bezpečí rodiny, přátel a sousedů. A těm nejmenším dárky, které potěší!
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová
foto: Anička Guthrie
REDAKCE: tel. č. 
