Přestože ji v dobách komunismu nevzali na Akademii výtvarných umění v Praze, nenechala se znechutit a šla si za svým snem. Pro radost svoji i lidí okolo maluje celý život. Její obrazy působí uklidňujícím dojmem, mají velmi pozitivní energii. Čiší z nich autorčina velká láska k přírodě. Seznamte se s Annou Moudrou, věčnou optimistkou, které byste věk rozhodně nehádali…
Paní Moudrá, jak dlouho se věnujete malování?
Začala jsem v mládí jako školou povinná, když mi byla dlouhá chvíle. A vydrželo mi to dodnes. Maluji každý den.
Co používáte jako médium?
Nejvíc mi vyhovují tempery a malba na sololitové desky, dříve jsem zkoušela i perokresbu, pastel. Udělala jsem i několik portrétů.
Co vám malování dává?
Velkou potěchu, hřeje mě to u srdce, hlavně v případě, kdy se někomu moje obrazy líbí…
Jaké své dílo považujete za to nejpovedenější?
Mě vždy potěší, když se mi nějaký obraz povede dle mých představ. Nemám žádný nejoblíbenější. To musí zhodnotit jiní.
Kde berete inspiraci pro svoji tvorbu?
Hlavně z televize, když mě nějaký přírodní záběr zaujme, rychle si udělám skicu, než výjev zapomenu. Také od dcery, žije na Novém Zélandu, posílá mi krásné pohlednice tamější přírody. Někdy si dělám náčrtky přímo v přírodě, jindy mě políbí múza skrze fotku v časopise.
Můžeme ve vašich obrazech spatřit i některý motiv z Kralup?
Ano, inspirovaly mě lobečské tůňky, které jsem na několika obrazech zachytila, také pohled přes řeku od loděnice. Budovy a města jako taková nemaluji vůbec, to mě nechává chladnou. Preferuji krajinu, vodopády a podobné krásné záležitosti.
Kolik jste za svůj život namalovala obrazů?
Zhruba 150, hodně jsem jich už také rozdala… Na výstavách jich mívám kolem stovky.
Kde se mohli zájemci s vašimi díly setkat?
V září a říjnu uplynulého roku jsem vystavovala ve Veltrusech (pozn. red.: „Malování s radostí“, v KZ byla uvedena pozvánka). Před pár lety jsem měla obrazy i v KD Vltava, tam mi však úspěšné rozjetou výstavu přerušila covidová opatření, ráda bych se do našeho města v budoucnu se svými obrazy ještě vrátila a ukázala je všem místním zájemcům bez omezení…
V jaké cenové relaci se pohybují vaše obrazy, jsou-li na prodej?
Prodávám je za cenu nákladů na materiál (barvy, štětce a sololitové desky), dle velikosti se cena pohybuje mezi 400 a 500 korunami.
Neuvažovala jste o studiu výtvarného umění?
Ano, zkoušela jsem to, ale prý nemám talent… Spíš si to vysvětluji tak, že tím hlavním důvodem bylo, že rodiče nebyli ve straně… Jsem tedy malířka – amatérka.
Ani v práci se nepodařilo využít vašeho uměleckého zaměření?
To už vůbec ne, pracovala jsem 30 let ve zdejší Vitaně, 20 let v účtárně, 10 let v personalistice.
Jak vzpomínáte na zaměstnání v jednom z tradičních místních podniků?
Velmi ráda, byl tam výborný kolektiv, hodný pan ředitel. Vždy jsme se s kolegy na všem nějak domluvili. Když chyběli dělníci ve výrobě, tak šli i kancelářští za pás. I kolegové, které jsem jako personalistka přijala, tam pracovali rádi…
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová
medailonek:
Anna Moudrá:
Kralupačka; 30 let pracovala ve Vitaně – 20 let jako účetní, 10 let na personálním oddělení;
dodnes pracuje, vypomáhá na vrátnici v Úžicích, kde pracuje i její dcera a vnučka.
Díla paní Anny.
REDAKCE: tel. č. 
