Před oponou, za oponou… (fejeton)
Nedávno se mi dostala do rukou zajímavá sociologická kniha s názvem Všichni hrajeme divadlo. Autor Erving Goffman v ní zkoumá společenský život za pomoci analogie divadelního představení. Ukazuje, jak člověk v obvyklých pracovních situacích prezentuje sám sebe a svou činnost před ostatními v rámci “stage”, jak řídí a kontroluje dojem, který si o něm okolí vytváří. A jak se liší jeho chování, když je v bezpečí své kanceláře, v “zákulisí”.
Nevím proč, ale hned jsem si vzpomněla na absolvované pracovní pohovory. Za mě se nejmarkantnější divadlo odehrává právě při nich. Nutno podotknout, že hra probíhá na obou stranách. My, uchazeči, se ze sebe snažíme udělat toho nejlepšího kandidáta na světě, rázem jsme super hrdinové s deseti rukama, pěti hlavama, neomezeným časem a zápalem pro věc. Flexibilní i v době nemoci, překypující neprůstřelnou praxí, s certifikáty na kde co…
Personalista vám zase úplně v klidu bez cukání koutku a jakéhokoliv uzardění vykresluje vašeho nového šéfa či organizaci jen v tom nejlepším světle… Přitom moc dobře ví, jak je pan ředitel náladový, drtí svoje podřízené na krev, nedokáže jejich práci ocenit. Firma zase šetří na mzdových nákladech, zaměstnanci musí kumulovat několik rolí a v nedávně době jich velká část kvůli firemní “nekultuře” odešla…
Jsou to takové vtipné tanečky, skoro až námluvy, obchod, který má být win-win….
Tato komedie je zpravidla korunována specifickými dotazy. Jestli jsem na nějakou otázku personalisty byla alergická, tak zaručeně na tu “nejoriginálnější”: “Jaké jsou vaše záporné vlastnosti?” To si vždy říkáte, jestli to myslí vážně. Co lze na takovou otázku asi tak říct. Začnete snad upřímně vyjmenovávat seznam toho, co na něm ostatní, či snad on sám, pokud má sebereflexi, nemá rád? Každopádně ti fikanější mají svoji odpověď promyšlenou napřed. Třeba: “Neumím delegovat /nerada deleguji/ práci dál, ze zkušenosti vím, že mi následná oprava/kontrola zabere více času, než když úkol zpracuji sama.” Personalista si vás následně zaškatulkuje jako pečlivku, perfekcionistu, svědomitého pracovníka, který v konečném důsledku ušetří firmě další mzdové náklady…
Určitě však nesmíte říct, že jste náladoví, to by s vámi v kolektivu nikdo nevydržel, případně umínění a máte problém respektovat autority (které nepovažujete vlivem jejich chování za autority), to je “fujky”. Musí to být něco, co se dá brát i pozitivně, jak uvádím výše, a vy to tak musíte “prodat”.
Dále jsou tu nebezpečné otázky typu: “Proč jste odešel ze svého minulého zaměstnání?” Nejraději byste odpověděl: “Protože můj šéf byl narcis a psychopat, který nebral ohledy na lidi a hrál si s nimi jako kočka s myší.” Takoví jsou v managementech firem dost často a hádejte, proč se na svá místa dostali… Právě proto. Každopádně minulého zaměstnavatele není vhodné hanět… I kdyby to byla pravda. Je lepší říct: “Neměla jsem v posledním zaměstnání už kam profesně růst.”
V některých pokrokových/moderních korporacích si pro vás připraví lahůdku pod tajuplným názvem “AC” (assessment centrum). Takové výběrko má třeba 5 částí, zabijete tím minimálně půl dne, spíš celý. Vyždímaní jste tak, jako byste měli za sebou náročný pracovní týden. Holčiny z personálního v kostýmku a věkem začínajícím dvojkou si usmyslí, že vám před nástupem do práce trošku zatopí, vyberou týmové úkoly, které si načetly v rámci studia MBA. Dají vám hromadné zadání a pozorují vás s tabletem a Apple pen v ruce, jak se chováte v kolektivu (kdo je rozený kápo, kdo je submisivní, kdo je dříč…) a dělají si o vás záznamy. Potom přinesou hlavolamy a dychtí, kdo z vás je ten úplně nejvíc chytrej a zařve jako první: “Mám to!” Následuje další úkol, který musíte na místě zpracovat (třeba vymyslet marketingovou strategii firmy) a pak ho ostatním co nejlépe odprezentovat. To je taky milé, když na vás ostatní konkurenti černí tak, jako by vás chtěli sežrat, aby vás co nejvíce znejistěli :). Tohle divadlo mi stačilo jednou… Ve svým věku už si jako opička v cirkusu připadat nepotřebuju, díky. Ovšem jestli byla pointa tohoto cvičení udělat z účastníků výběrového řízení (na pozici manažera marketingu v nejmenovaném korporátu) kretény, tak jsme si tak zajisté všichni připadali…
No, co tě nezabije, to tě posílí, říká se… Pracovním výzvám “zdar”. A až půjdete na pohovor, tak nezapomeňte, že štěstí přeje připraveným, připraveným na všechno ;).
Andrea Jůnová
REDAKCE: tel. č. 
