Po dlouhých 29 letech změnilo muzeum své vedení, v jeho čele nyní stojí kralupský rodák a patriot Jindřich Havlík, kterého mnozí pamatují jako bývalého zastupitele města či zástupce ředitele DDM. V nedávné době také jako organizátora sbírky na hodiny pro minický kostel… Jaká je jeho vize? Kam bude muzeum pod jeho vedením směřovat? To nám prozradí v následujícím rozhovoru…
Pane Havlíku, jaká byla vaše motivace k přihlášce do výběrového řízení na pozici ředitele muzea?
Motivací byla určitě ta skutečnost, že z Kralup pocházím a kořeny tu má i moje rodina. Předky jsem vystopoval až do roku 1658. Místní historie, byť je v rámci širšího pohledu provinční, má pro mě svoje zajímavosti a specifika. A také, jak řek Jan Werich, domov je tam, kde jsi prvně vylezl na strom a hrál kuličky. Sice ty důlky v zemi už dávno nejsou, ale ten strom tu stále roste, jednoduše jsem tu doma, mám Kralupy rád a záleží mi na tom, jak se rozvíjejí a kam směřují. Pokud mám možnost přiložit ruku k dílu, nelze odmítnout, a proto jsem se do výběrového řízení přihlásil. Beru to jako příležitost, jak rodišti vrátit něco zpět.
S jakou koncepcí jste vyhrál? Jakou máte vizi?
Moje koncepce měla kolem 13 stran a obtížně ji shrnout do několika vět. Z mého pohledu našemu muzeu chybí odvaha stát se netradičním místem. Místem, které by přinášelo zážitky i ponaučení a bylo kulturní institucí, která dokáže provázat zábavu se vzděláváním. V dané podobě nemá co ztratit.
Myslím, že na úkor konzervativní podoby, kterou muzeum doposud mělo, si může dovolit ojedinělé experimenty v oblasti výstav, vnitřních instalací či neobvyklých prací s prostorem i designem. Lidé při návštěvě takovýchto míst touží spatřit něco ojedinělého, zcela výjimečného, co je dokáže přenést v místě a zprostředkuje jim neopakovatelný zážitek nebo podnítit jejich fantazii. V době, kdy je téměř vše možné spatřit pomocí digitálních technologií, internetu a bezpočtu televizních kanálů je nutné, aby muzeum ke svému přežití nabídlo víc než objekty k prohlížení… a často jen za sklem a v dostatečném odstupu. Návštěvník by muzeum měl především zažít. Tato skutečnost se ale netýká jen toho kralupského. Problematika adorace předmětů za vitrínou je společná drtivé většině muzeí. Za exponáty je přitom nutné vidět člověka, příběh, lidskou práci, úsilí, myšlenku, cit, měnící se krajinu nebo mizející přírodu. Něco, co přesahuje pouhé fyzično. Něco, o co je potřeba pečovat i v běžném životě – nejen v muzeu. A to bych nazval svojí vizí.
Co bude teď v muzeu jinak – v nejbližších týdnech, měsících, letech?
Rád bych, aby v muzeu bylo jinak úplně vše. Čímž nechci vrhat negativní světlo na to, co v muzeu bylo vytvořeno doposud. To určitě ne. Jen bych všemu rád dal nový kabát i obsah, a jak naznačujete otázkou, je to běh na trochu delší trať a skutečně i na roky. Dobrou zprávou ale je, že jsme již vyběhli. Kromě nových výstav a kulturních aktivit již pracujeme na nových expozicích, stejně jako na nových publikacích, výukových programech pro školy a externích instalacích a projektech. Rozhodně návštěvníkům doporučujeme sledovat nejen zpravodaj, kde o všech novinkách budeme informovat, ale i muzejní Facebook, Instagram a webové stránky, jejichž novou podobu také připravujeme.
V čem pro vás bude nová role největší výzvou?
Výzvou je v tom, že by muzeum mělo dostat novou podobu. Více se otevřít, přilákat nové cílové skupiny a změnit způsob prezentace svých sbírek. Výzvou je samozřejmě i zodpovědnost, kterou k této práci cítím, jednak jako rodák, jednak jako milovník historie. Přeci jen je to závazek a zodpovědnost i vůči těm, kteří svojí prací městské muzeum po desetiletích budovali a rozšiřovali jeho sbírky.
Jak se muzeum připravuje na nové prostory v pivovaru? Budete moci ještě něco ovlivnit?
Nové prostory jsou poměrně malé, takže je nutné podotknout, že se muzeum stěhovat nebude, což si velká část občanů myslí. Vlastně by to nebylo ani reálné, neboť do bývalého pivovaru by se všechny instituce (knihovna, DDM, ZUŠ a muzeum) nevešly. Budeme zde mít však k dispozici jeden velký výstavní sál, který bude z větší části vyplněn moderní expozicí. Ta nebude primárně postavena na exponátech, ale bude mít spíše zážitkovou formu podpořenou projekcemi a multimediálními a interaktivními prvky. Ve staré budově pak zůstanou stálé expozice a výstavní sál včetně muzejního zázemí – kanceláří a depozitáře.
Co se vlivu na podobu nového sálu týče, tak ten samozřejmě máme. Koncem února bychom měli obdržet první náhled ke komentářům a k návrhům změn.
Jak se vám daří propojit rodinný život s pracovním?
Myslím, že zatím se rodinný a pracovní život daří propojit dobře. Kluci si zvykají, že nejsem doma tak často jako dřív, ale dospěli jsme k určité shodě. Nejstarší syn mi nedávno řekl: „Táto, ty budeš ředitel muzea a já ředitelem všech spidermanů“ a já souhlasil. Takže jak vidíte, dohodli jsme se.
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová
Medailonek:
Ing. Jindřich Bartovanec Havlík po dokončení kralupského gymnázia vystudoval VOŠ grafického designu, dále fakultu životního prostředí a fakultu sociální pedagogiky. 3 roky pracoval jako zástupce ředitele DDM, 2 volební období působil jako kralupský zastupitel.
Volný čas dělí mezi rodinu a tvůrčí činnost – psaní, malování. Rád odpočívá ve volné přírodě, u knih nebo jen tak na zahradě.
REDAKCE: tel. č. 
