Je 29. ledna a já dostal za úkol zavzpomínat pro zpravodaj na místního historika Ing. Otakara Špecingera, neboť si 12. března připomeneme 10 let od jeho úmrtí.
Při procházení jeho pozůstalosti, kterou má muzeum k dispozici, upoutal mou pozornost dopis se stejným datem – jen o 56 let starší. Pan Špecinger ho tehdy z Teheránu psal své ženě Ludmile, a jelikož jsou již oba po smrti, dovolím si z něj odcitovat.
„Milá Lidunko, dnes je tomu pět let, co jsme měli svatbu. Předcházela tomu zlá doba… Bylo toho moc příliš najednou. Ale dnes je mi už dávno s Tebou tak dobře, že si vedle sebe nedovedu nikoho jiného představit, vždyť jsi tak opravdu báječné děvče, jaké člověk musí mít nejen rád, ale kterého si také skutečně váží…“
Důvod, proč jsem pro úvod zvolil tak osobní citaci, je dvojí, a věřím, že by pan Špecinger měl pochopení. Jako historik totiž sám nejlépe věděl, že za tou velkou historií, kterou rád mapoval, se vždy ukrývá historie malá – osobní. Příběhy lidí, kteří zůstávají v pozadí všech těch důležitých dat a událostí, ale bez nichž by naše dějiny byly jen soupisem letopočtů a strohých faktů. Tím druhým důvodem je skutečnost, že paní Ludmila byla pro mě jeho neoddělitelnou součástí. Živě si vybavuji, jak jsem je spolu vídával. Stejně jako si vybavuji jeho charismatický hlas, se kterým odpovídal na pozdrav, přičemž nikdy neopomněl nadzvednout svůj klobouk.
Pan Špecinger se narodil v roce 1923 zde v Kralupech, kde po obecní škole také vystudoval reálné gymnázium. S městem byl později spjat i pracovně, neboť jako promovaný ekonom celoživotně působil na různých vedoucích postech Barev a laků. K jeho pevným vazbám na rodiště mohl přispět i ten fakt, že jeho otec působil za protektorátu jako tajemník zdejšího úřadu. A jistě mu v té době dělalo vrásky, že se jeho mladý syn Ota zapojoval do protinacistického odboje.
Kralupy pro pana Špecingera byly nejen domovem, ale později také tématem jeho prací a studií. V mapování místní historie navazoval na práci P. F. Masnera a J. Nádvorníka. Za svůj život toho o našem městě a jeho okolí napsal tolik, že svého času byl jediným představitelem, který se zdejšímu místopisu věnoval, a na kterého zase nyní navazují všichni ostatní.
Krom jiného se zaměřoval na mapování životních osudů významných osobností kulturního života, jakými byli J. Seifert, A. Dvořák nebo K. H. Mácha, ale také méně známým osobnostem jako T. Stolzová, Josef Lev, B. Mühlsteinová či J. Rublič. Nutno podotknout, že byl propagátorem u nás ještě málo známého rodáka Jiřího Karse.
Jeho zájem o historii však přesahoval hranice našeho mikroregionu. Kromě nejbližšího okolí, Slánska a Mělnicka se věnoval různým tématům celých severozápadních Čech. Je autorem více jak 40 publikací, ať již knih nebo brožur. Pro ústecký rozhlas napsal 600 medailonků a na svém kontě má několik tisíc článků, často pro Mělnický deník. Jen do sborníku našeho muzea přispěl 42 články.
Nutno je však dodat, že jeho renesanční charakter doplňoval i zájem o ochotnické divadlo, aktivní malířství a hudbu, kterou měl rád nejen jako historik.
Na závěr bych proto rád odcitoval část písně, kterou složil český skladatel a hudební pedagog Dušan Vrchoslav. Složil ji na vojně a panu Špecingerovi ji věnoval jako svému „nejbližšímu a nejnadanějšímu spolupracovníkovi“. Notuje se v ní:
„Košulenka tenká, šitá dolů krajem, šila ji má milá… keď mi ju dávala, žalostně plakala. Na co ti, Jánošku, ta košulka bude. Ty na vojnu půjdeš, kdo ji nosit bude. Keď ma porubajů, bude mi na rány a keď ma zabijů, bude mi do jámy.“
Pokud nás jednou bude rodná hrouda v oné jámě tížit – každého dle zásluh, co jsme pro ni udělali, pan inženýr Otakar Špecinger má jistě lehké spočinutí.
Jindřich Bartovanec Havlík
Foto: Ing. Špecinger se svojí paní byli věrnými návštěvníky festivalu Seifertovy Kralupy.
(zdroj: Mělnicko 2013)
Publikace, které jsou čtenářům k dispozici k prezenčnímu půjčení ve studovně knihovny:
Kralupy nad Vltavou: Monografie města a okolí, rok vydání 1966
Hold městu: Dvacet pět let budování Kralup n. Vlt. 1945-1970, rok vydání 1970
Století Kralup nad Vltavou: (1881-1981), rok vydání 1981
Osvobození Kralupska: ke 40. výročí Května 1945, rok vydání 1985
Kralupy nad Vltavou: Devadesát let města 1902-1992, rok vydání 1992
Z historie Kralupska, rok vydání 1984
Kladensko a Berounsko: Oblastní turistický průvodce rok vydání 1950
Sazená, rok vydání 1980
Historie a současnost města Velvar, rok vydání 1982
Mělnicko, rok vydání 1985
Karel Hynek Mácha a Mělnicko, rok vydání 1990
Veltrusy – perla dolního Povltaví, rok vydání 2003
Přehled veškeré regionální literatury naleznou čtenáři v on-line katalogu, je rovněž k dispozici ve studovně nebo v oddělení pro dospělé.
REDAKCE: tel. č. 
