Ráda chodím po horách, stoupám na vrcholky… Víte, co mě vždy, kromě krásné přírody – samozřejmě, bavilo pozorovat? Lidi kolem. Pokaždé totiž potkáte skupinky supr voháklejch, rozumějte “značkově a draze”, kolemjdoucích, hlavně městských lidí, věk tak 35-45 let. Maj ty nej windstopperové (větru odolné) bundy, a nejen to, vlastně funkční hadry od hlavy až k patě (ať žije plast…). Svítivé barvy, kam se podíváš. Křiklavá žlutá krása střídá jedovatě oranžová/růžová/zelinkavá/petrolejová nádhera…
Je to fajn se v takových barvách a vybavení za x tisíc, někdy i desítek, posadit třeba na kládu/pařez od smůly… No nic, boty s goráčovou membránou, vibramovou podrážkou proti uklouznutí, i kdyby trasa vedla jen po asfaltu… (Do horského/náročnějšího terénu jsou samozřejmě top). Na lýtkách stahovací podkolenky všech barev.
Už v polovině cesty k vrcholku tito manekýni funí vyčerpáním, to se musí rozšafně posadit, aby zabrali veškerá dostupná posezení v širokém dalekém okolí, a aby do sebe natlačili co? No, přece další free/cool/in věci, což jsou energy gely (vždy si vzpomenu na Amarouny z Návštěvníků :)), proteinové tyčinky, iontové nápoje – vše samozřejmě jen od zvučných značek a s těmi nejdesignovějšími obaly, chemickými chutěmi a vůničkami…
A pozor ještě nádoba na tekutinu, to nemůže být obyčejná láhev, dokonce ani nějaká speciálně krásná láhev, musí to být camel/velbloudí hydrovak s hadicí, ze kterého v létě smrdí a chutná nápoj tak, že to nikdo normální nemůže víckrát chtít… Nebo snad jo? K tomu si připočtěme komplikované čištění tohoto vehiklu a téměř žádnou naději na vysušení celého hydrosystému, tudíž krásnou a roztomilou plíseň jako bonus…
Tak to bychom měli hadry a proviant.
Ještě nějaké to zavazadlo, výrobci se předhání, kdo vymyslí ten nej zádový systém, a tak můžete potkat fajnšmekry, kteří mají bágl odkloněný od zad jakousi plastovou síťkou, aby se moc neopotili… K tomu bederní a prsní popruhy, aby ramenní popruhy držely – bezpečně – na svém místě :).
Jo a když jsme u těch podpěr. Pokud turistické hole, tak jedině s odpružením, aby tlumily “nárazy” :), jinak jste out.
A abych nezapomněla, to nejdůležitější, je chytrý telefon, nejnovější model té nejvíc nejlepší značky… Nebo aspoň smart hodinky. Na každém kroku si udělat selfie, jak jsem dobrej, i kdybych přitom měl spadnout ze skály, utopit se v řece, blokovat ostatním turistům vyhlídku a tak. To je MUST HAVE. Taky je úplně mega potřeba, aby aplikace hlídala ušlou trasu, spálené kalorie, abys to pak moh dát na síť, vo-e.
Tak, to bychom – snad – měli…
A kdo je na vrcholu hory první a úplně v poho? No, přece osmdesátiletý kouzelný dědeček v ošuntělé košili a gatích, které pamatují snad i okupaci… K tomu staré jeté kožené botky. Žádné hole, ani kus klacku, žádný drahý batoh se síťkou, jen stará krosna/chlebník či trampské tele… V tom houska se salámem a tatranka, v láhvi voda se šťávou, pro jistotu v pytlíku od mlíka, aby neprotekla :). Úsměv od ucha k uchu, pokora, radost ze života…
Andrea Jůnová
REDAKCE: tel. č. 
