Vyhrála MS v ledolezení, i když jako jediná nemohla trénovat na ledu

Nesmrtelná, nezničitelná, nezdolná, usměvavá, plná pozitivní energie, taková je mladičká ledolezkyně Aneta Loužecká. Je živoucím důkazem toho, že silná vůle a motivace je víc než dokonalé podmínky pro trénink a špičkové vybavení…

Aneto, ještě jednou gratuluji k úspěchům, 2 zlata ze světových pohárů, 1 z MS, jaká byla v Koreji konkurence?
Obrovská. Šlo o disciplinu ledolezení na rychlost. Byla jsem jediná závodnice, která neměla možnost trénovat na ledu. Nedotkla jsem se ho od loňské sezony, nebyla příležitost. Trénuju na půdě našeho domu, kde mám dřevěnou stěnu.

To je neuvěřitelné, doslova heroický výkon. Jakou máte další metu? Napadá mě už jen olympiáda…
Doufám, že na olympiádě v roce 2030 bude ledolezení jako jedna z možných disciplin. Pokud bude olympiádu pořádat Francie, mohlo by to vyjít… Účast na olympiádě je sen každého sportovce… Ráda bych příští rok obhájila získané medaile ze světového poháru.

Jaký je vůbec harmonogram takového světového poháru?
Bývá na začátku ledna a je to náročné, každý víkend je závod v jiné zemi, občas i na jiném kontinentu. Letos byl první závod v Koreji, další se konal v Coloradu/Americe, následující týden Švýcarsko, pak Finsko, Skotsko a nakonec Edmonton. Vše týden od sebe… Takže létání/cestování je opravdu hodně.

Máte (kromě olympiády) nějaký sportovní cíl/sen?
Ráda bych do budoucna získala medaile i z druhé disciplíny, ledolezení na obtížnost.

Jaká země vévodí tomuto sportu?
Velmi oblíbené je ledolezení právě v Jižní Koreji, je to tam nejoblíbenější zimní sport. Uprostřed Soulu mají dokonce komerční ledolezecké stěny, v přílehlém obchůdku si můžete koupit vybavení a začít lézt.

Co úrazy při tomto sportu? Používáte ostré vybavení plné hrotů…
Cepín už jsem měla zapíchnutý leckde – od břicha až po ruce… Než jsem odletěla do Koreji na SP, 6 hodin před odletem jsem se chtěla trochu rozhýbat, přestože jsem měla helmu, trefila jsem se cepínem pod ni a přivodila jsem si otřes mozku.

Takže jste absolvovala závod s tímto hendikepem?
Závod byl naštěstí až 5 dní po příletu, takže už mi bylo lépe, ale minimálně jsem s ním odletěla do Asie…

Jak se vám daří skloubit plný pracovní úvazek (v ZOO) a tréninky v rámci vrcholového sportu?
Práci v ZOO miluji, pracuji tam jako chovatelka. Začíná se velmi brzo ráno, nikdy nevíte, jaký ten den bude, kdy půjdete domů. Když si např. klokan postaví hlavu, že do boxu nepůjde. Než jsem nastoupila do ZOO, tak jsem mívala čtyřfázové tréninky šestkrát týdně (v sezóně), to nyní nejde. Přesto současný trénink musí obsahovat stejné penzum aktivit. Vypadá to tedy tak, že do práce vstávám ve 4:00 ráno, když je bezproblémový den, vracím se kolem 18./19. hodiny. Zhruba do 1 hodiny ráno pak trénuji. Trénink je tedy zhuštěný do jedné dlouhé fáze, což pak znamená, že v sezóně spím 3, max.4 hodiny denně.

Dá se říci, že fyzická práce v zoologické zahradě přispívá k vaší kondici pro sportovní výkon nebo vás to spíše vyčerpá před večerním tréninkem na stěně?
Snažím se k tomu stavět optimisticky, beru to jako další tréninkovou fázi :).

Jaká zvířata (kromě klokanů) máte v rámci práce na starosti?
Vačnatce, různé druhy klokanů, ďábly medvědovité, tasmánské čerty, vombaty, luskouny, pandy červené, vydry, lední medvědy, medojedy…

A se zvířátky nedošlo k žádné újmě na těle?
Naštěstí ne.

Zmínila jste noční tréninky na improvizované horolezecké stěně u vás v podkroví, jak to snášejí sousedé?
Svůj rychlostní trénink, který dělám na venkovní stěně, se snažím zvládnout do 21 hodin, abych nerušila noční klid. Lezení na půdě je také hlučné, ale myslím, že sousedé jsou za ta léta už zvyklí :). Nestěžují si…

Kde berete motivaci, abyste tento náročný režim vydržela?
Někdy je to těžké, nemám trenéra. V zimě na půdě profukuje, kolikrát přijdu vymrzlá už ze ZOO. Ale zatím jsem vnitřní boj sama se sebou vždy vyhrála, nikdy trénink nevynechala. Motivuje mě to, že se chci posouvat dál, tenhle sport miluju a několik dní bez něj si neumím představit… Po zhruba čtyřech týdnech tréninku mám 4-5 dnů volna, první dva dny jsou fajn, potom se už začnu nudit a pohyb mi chybí.

Jak je tento sport nákladný, přirozené ledové povrchy tady nemáme, takže předpokládám velké cestovní náklady?
Je to tak, letos jsem se bohužel na led nedostala. Ale jinak je opravdu třeba vyjet do zahraničí. Dříve se jezdilo na Sibiř, já jezdím na Aljašku, do Francie. Aktuálně vznikají ledové stěny i v Íránu.
Finančně mě podporuje město Kralupy, za což velmi děkuji. Také český horolezecký svaz. S materiálním vybavením na lezení mi pomáhají sponzoři.

Někde jsem se o vás dočetla, že byste mohla právě na Aljašce studovat a krásně tak propojit vzdělání se sportem a pracovním zaměřením?
Ano, měla jsem tam jet studovat obor “ochrana divoké zvěře” se specializací na velké šelmy, především na medvědy. Univerzita má navíc přímo v areálu školy ledolezeckou stěnu, teploty se tam totiž pohybují okolo -60 stupňů, takže to propojení by bylo úžasné.
Přestože mi škola přislíbila nejvyšší možné stipendium a měla jsem sehnané sponzory, nakonec to nebylo dost a v létě na 4 roky na Aljašku nakonec neodletím.

Možná by se mohl najít nějaký mecenáš, třeba mezi čtenáři KZ? Teď finální bilance, co vám ledolezení dalo a vzalo?
Dalo mi strašně moc zkušeností, ta možnost cestovat od 17 let po celém světě (navíc sama), je zkouška ohněm. Navíc s mojí “kletbou”, kdy se mi na cestách vždy něco přihodí, což jsou další cenné zkušenosti… Dalo mi to také spoustu kamarádů po celém světě, možnost rozmluvit se v angličtině. Také obrovské množství zážitků. Vrcholový sport (ať už jakýkoliv) dá člověku umění zorganizovat si dobře čas a být na sebe přísný.

Co mi vzalo? Takto nad tím nepřemýšlím, pozitiva jednoznačně převažují… Na střední škole jsem měla individuální plán, docházela jsem jen na zkoušky. Nezažila jsem tedy klasická středoškolská léta, maturitní plesy atd. Z hlediska času se vše špatně stíhá (hlavně v rámci sezony), jak jsem již nastínila… Takže domluvit si s kamarády třeba kafe, je mnohdy nadlidský úkol. Najít průnik mezi mojí prací, tréninky a jejich časem.

Podělíte se se čtenáři o nějakou humornou historku, když se považujete za smolařku?
Těch je… Jenom z letošní sezony… Když jsem letěla na MS do Kanady, hned na letišti jsem ztratila kreditku a telefon. Později jsem zjistila, že mi to vypadlo na parkovišti pro autobusy, bylo už po půlnoci, tak asi jediný autobus, co tam v noci byl, mi telefon přejel…
V Koreji jsem si zase měnila hroty na mačkách, na rychlost používáme jiné než na obtížnost. Uvnitř boty jsem omylem nechala větší imbus. Bota mě tlačila, ale souvislost mi nedošla, tak jsem s tím i odzávodila, finále trvalo dvě hodiny.
Pas jsem ztratila asi úplně v každé zemi, kterou jsem navštívila…

Děkuji za rozhovor a držím palce v dalších kláních.
Andrea Jůnová

Medailonek:

Aneta Loužecká (*2000) je kralupská ledolezkyně. Letos se stala mistryní světa v ledolezení na rychlost v kanadském Edmontonu, současně vyhrála celý seriál závodů Světového poháru v ledolezení na rychlost. Pracuje v pražské ZOO jako chovatelka.

Vybraná medailová umístění:

Mistrovství světa
zlato MS 2024 Edmonton rychlost

Světový pohár
zlato SP 2024 Cheongsong rychlost

Evropský pohár
stříbro EP 2020/2021 obtížnost
bronz EP 2022/2023 obtížnost

Mistrovství České republiky
zlato 2022 Brno obtížnost

Mistrovství světa juniorů
bronz 2019 Oulu obtížnost U22