Dne 7. 3. tohoto roku byl v kralupské Přemyslově ulici před domem č. p. 359 odhalen první místní kámen zmizelých. Je na něm uvedeno jméno Miroslava Goldbergera, který byl roku 1942 zavražděn v koncentračním táboře Zamošč. Jaké byly osudy tohoto chlapce a jeho rodiny?
V Kralupech bylo k roku 1940 evidováno 165 obyvatel židovského původu starších 14 let, spolu s těmi mladšími mohlo jít až o 180 lidí. Jsou to přibližně 2 % z obyvatel města, což je dvojnásobek statistického průměru pro města naší velikosti. Evidence těchto osob má formu evidenčních karet vystavených vždy na jednu osobu, dle místa trvalého pobytu. Mladší 14 let a děti jsou připsány na kartu jednoho z rodičů. Problémem pro nynější bádání je skutečnost, že účelem evidence byl přehled o jednotlivých osobách a nikoliv o jejich příbuzenských a rodinných vazbách. To je nutno zjišťovat z jiných pramenů. I při zběžném seznámení s doklady vyplyne na povrch jejich primární účel – evidence jednotlivých lidí a především jejich majetku. Naše karty mají 15 rubrik a plných 8 se jich majetkových a finančních poměrů týká. Karty /pro celý okres/ jsou uloženy v materiálech kralupského okresního úřadu v mělnickém státním okresním archivu.
Historie kralupského židovského osídlení se v podstatné míře začíná utvářet od poloviny 19. století. Početně jde o silnou komunitu profesně odpovídající potřebám a možnostem růstu významu obce − továrníci, obchodníci, úředníci… Do těchto skupin zapadají i příbuzní zmiňovaného Miroslava. Miroslav Goldberger byl členem širší rodiny Traubovy, obchodníků žijících nejen na výše uvedené adrese. V první generaci jde o Josefa a Emilii Traubovy. Oba se narodili v roce 1862, Emilie v Bukoli a Josef v Topolu na Chrudimsku. Seznámili se v Bukoli, odkud se roku 1918 přestěhovali do Kralup do domu č. 359. Z jejich potomků, druhá generace, zde žil a obchodoval v domě č. 223 v části Kralupy I Karel (1892). Karel s Julií (1899) měli dvě dcery − Ilonu a Stellu. To, že evidenční karty nesloužily k sledování příbuzenských vztahů, dokládá i příběh dcery Traubových, Kamily (1894) provdané Goldbergerové. Kamila i s manželem Ottou (1891) žila a byla přihlášena k pobytu v Praze Smíchově v ulici Na Koulce č. 9. Bez internetové databáze obětí holocaustu by se tyto osudy a rodinné vztahy nedaly propojit. Kamila Goldbergerová byla ve 30. letech spolu s Annou Kettlerovou majitelkou firmy Bazalka (podrobnosti nezjištěny). Především však její manžel Otto byl majitelem rovněž nezjištěné továrny v Chomutově. To byly zdroje financí, které jejich synovi umožnily podporu kralupských skautů. Ovšem v roce 1940 byl již Otto evidován jako nemajetný… Miroslav Goldberger jistě jezdil ke svým zdejším prarodičům Josefovi a Emilii a zúčastňoval se místního skautského života. Mohl si dovolit i finanční podporu tohoto oddílu. Umístění kamene s jeho iniciálami je zcela namístě.
Ovšem, je nutno popsat osudy této rodiny až do jejího hořkého konce. Josef a Emilie Traubovi byli deportováni transportem 22. 2. 1942 z Kladna do Terezína. Emilie tam za dva týdny podlehla plicnímu onemocnění. Josef tamtéž o rok později podlehl srdeční slabosti. Pro jejich dceru Kamilu bylo jistě trýznivé, že úmrtí matky, jakož i deportace syna ji zastihlo ještě doma. Teprve 10. 8. 1942 směřoval její transport do Terezína a odtud 20. 8. dále do Rigy. Podobný osud stihl ve stejných dnech i jejího manžela Ottu. Jejich syn Miroslav byl sám 28. 4. 1942 deportován z Prahy do Terezína a odtud o dva dny později do Zamošče… Kruté, nelidské.
Tento mikropohled do osudů jedné rodiny dobře ilustruje možné osudy i jiných rodin židovského etnika v této době.
Jan Racek
REDAKCE: tel. č. 
