Kralupy v éře prvorepublikových krizí I.: Radost z konce Velké války byla zastíněna zklamáním, vzestupem bídy a nárůstem kriminality
24. října 2024 uplynulo přesně 95 let od krachu na newyorské burze, jehož důsledky následně zachvátily celý svět, tehdejší ČSR nevyjímaje. Ještě než však dojde k připomenutí této doby, je nutné se krátce zastavit u důležitého mezníku a tím je rok 1919, který se dle historika Pavla Kosatíka měl stát rokem, kdy národ, jenž získal samostatnost, vstoupí do nové, republikánské éry, avšak nakonec se stal rokem krize, která se nevyhnula ani našemu městu a jeho občanům.
„Československý stát se právě před sochou svatého Václava prohlásil a jako zástupce železniční dopravy nařizuji, aby se strhly korunky a úřadovalo se česky,“ přesně tato zpráva od místoministra drah dr. Zahradníka dorazila 28. října 1918 odpoledne do Kralup a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Palackého náměstí postupně zaplnily masy lidí, za doprovodu tónů skladby „Hej, Slované“ a „Kde domov můj“ byly strhávány nenáviděné rakouské symboly z budov a město ovládla euforie.
Měnová reforma se dotkla také Kralup
Radost ze vzniku vlastního státu však neměla mít dlouhého trvání, zpátky do Kralup se navracely davy válečných vysloužilců, včetně mrzáků, o které se bylo nutné postarat, kvůli omezení výstavby během války však panoval nedostatek ubytovacích kapacit. Do toho se ve městě objevila španělská chřipka a 3. listopadu 1918 ustanovený národní výbor tak měl plné ruce práce. Zároveň byla krátce před tím doplněna městská rada o šest nových členů z řad socialistických stran a přestože se koncem roku podařilo dosáhnout velkých pokroků, především zavedení osmihodinové pracovní doby, právě tento krok se ukázal do budoucna jako zásadní. Zatímco dříve sociální demokraté hájili na ulicích lid, nyní se stali součástí vládnoucí garnitury. Chudší vrstvy a dělnictvo se tak cítily zrazeny, což se následně projevilo rozkolem nejstarší české politické strany, jež se významně dotkl také Kralup.
V roce 1919 musela vláda řešit nejen potíže se stanovením hranic na Pařížské mírové konferenci, ale též měnovou reformu, jejíž realizací byl u nás pověřen Okresní státní komisariát pro okolkování bankovek v Kralupech nad Vltavou. Samotný průběh popsal poslanec Biňovec takto: „Okolkování dálo se úplně klidně, namnoze s uspokojením. Jenom ti, kteří neprávem nahromadili si hojnost papírových peněz za války, nesli těžce toto nutné opatření. Nemnozí, kteří báli se podati důkazů, jak peněz nabyli, raději bankovky spálili (…)“. Výsledky těchto finančních zásahů ovšem nebyly hned patrné, a proto většina občanů volala zejména po pozemkové reformě a pracující po socializaci podniků a vzniku dělnických rad. Nespokojenost zejména v důsledku růstu cen, nezaměstnanosti či potíží se zásobováním rychle narůstala a řadu českých měst tak záhy zachvátily sociální nepokoje.
Běsnící dav zklidnily až policejní posily
V Kralupech v této době panoval nedostatek strážníků, jejichž velitel Karel Hron z Leuchtenbergu byl ve výpovědi, a tak na řízení bezpečnosti de facto neměl kdo dohlížet. Není proto překvapením, že první demonstrace a bouře se ve městě konaly již počátkem roku 1919, o čemž svědčí mimo jiné vzpomínka JUDr. Pavlouska, na události z večera 8. ledna, k nimž došlo poté, co se vrátil z konference ve Vodolce: „Když přišel jsem k továrně Pejškově, zaslechl jsem značný šum (…), viděl jsem černý dav v ulici Žižkově a slyšel rány dopadající na plechové závěsy a sklo řinčící. Šel jsem mezi dav a viděl jsem, že do jednoho obchodu Katzova dav již vnikl (…). Napomínal jsem lid, aby se rozešel, že ten, kdo tu stojí, pomáhá bezděky a posiluje loupící. Nikdo se ani neuhnul, všichni jen nečinně přihlíželi (…). V tom přišel četnický strážmistr s jedním policejním strážníkem od Karsova mlýna, pokusil se proniknouti blíže do krámu, musel od toho ale upustiti pro nerozbornou zeď lidí,“ popsal kralupský starosta tehdejší nepokoje a uvedl, že k zastavení drancování musely být narychlo povolány telegrafem policejní posily z Prahy, které následně donutily běsnící dav k rozchodu silou.
Zatímco starostu odmítl dav uposlechnout, hůře dopadl téhož večera dosluhující velitel městské policie, jehož rabující v obchodě Adolfa Taussiga – poté, co jim pohrozil zbraní – neváhali dokonce napadnout a házeli po něm zboží, když je chtěl zadržet. Židovský majitel drancované prodejny se následně obrátil se žádostí o náhradu škody na město, avšak dle vyjádření České vzájemné životní pojišťovny na obec nepadla vina jen proto, že opomenula učinit opatření, jimiž by zamezila násilí při srocování lidu, a z tohoto důvodu byl zřejmě nárok na odškodnění za zničené věci zamítnut.
Kdy zavládl v našem městě konečně klid?
Bohužel životní situace těch nejchudších vrstev se během jara nijak výrazně nezlepšila, a proto se velké protidrahotní demonstrace přenesly i do našeho města, kde se dokonce 24. května 1919 konal tábor lidu. „V Kralupech i na vesnicích probíhaly schůze za schůzí, příslušné orgány slibovaly hory doly, ale skutek – utek. Tak došlo i k veřejné akci šibenic, kde statkáři musili přísahat pod šibenicí s oprátkou na krku, že nebudou nikdy okrádat chudý lid,“ přiblížil jaké poměry tehdy panovaly Jaroslav Süsmilich, podle něhož se stávky a bouře podpořené zprávami o ruské revoluci, jež přinášeli navracející se vojáci, následně přesunuly hlavně na venkov, do Mikovic a Neuměřic.
Za této atmosféry se konaly 15. června 1919 první obecní volby, které v Kralupech drtivě vyhrála sociální demokracie s Josefem Vaníčkem. V této straně již ale byly znát velké rozpory mezi oběma křídly, jež později vyvrcholily prosincovými bouřemi, jejichž průběh byl popsán v předchozích číslech zpravodaje. Následně zavládl ve městě konečně klid, čehož využil nový starosta k zahájení budovatelské éry. Jeho největším počinem se stala bezpochyby stavba mostu přes řeku. Bohužel při jeho slavnostním předání veřejnosti dne 21. října 1928 ještě nikdo netušil, že o několik let později vystřídá přítomné veselí a hudbu deprese, deziluze a zmar způsobené velkou hospodářskou krizí.
Jan Bartoš
Tehdejší strážnici (zdroj: SOkA Mělník)
Žižkova ulice (zdroj: soukromý archiv J. Bartoše)
REDAKCE: tel. č. 
