Kralupy v éře prvorepublikových krizí II.:
Co město činilo ve 30. letech pro občany, kteří se ocitli v náruči chudoby, a jaké byly jejich reakce?
Velká hospodářská krize způsobená pádem akcií zachvátila postupně celý svět, přinesla obří úpadek výroby, nárůst drahoty a chudobu. V roce 1930 postihla i mladou republiku zaměřenou především na export do ciziny, a byť vládnoucí garnitury zpočátku tvrdily, že problémy rychle odezní, opak byl pravdou. Navíc, jak bojovat s důsledky propadu ekonomiky se vláda, stejně jako vedení českých měst, Kralupy nevyjímaje, teprve učila…
„Na obyvatelstvo tísniti se světové krize, které se začíná stupňovati. Lidé méně vydělají, potraviny stejně drahé, kratší dobu v týdnu se pracuje, továrny nemají odbytišť, propouštění dělnictva a začíná bída,“ přesně takový je popis plíživého hospodářského úpadku v obecní kronice Zeměch, neboť v zemědělství začal propad jako první. Brzy ale došlo i na průmyslové Kralupy, kde v náručích chudoby zejména díky ztrátě práce uvízla řada lidí, a jejich vedení proto muselo rychle vytvořit takové podmínky, aby ti jež přišli o místo, vůbec mohli přežít.
Sociální pomoc potřebným měla řadu podob
Nejjednodušší formou pomoci byly samozřejmě finanční příspěvky lidem v nouzi, nicméně v žádném případě nemohly stačit, a proto organizovala sociální komise města peněžní sbírky, a to především mezi živnostníky a korporacemi, jichž výtěžek byl následně rozdělen mezi ty nejpotřebnější. Zároveň se konala benefiční filmová představení v kralupském biografu Sokol a Elektra, přičemž část výtěžku z prodaných lístků šla též na pomoc chudým. V roce 1933 pak zase získali od města mladí nezaměstnaní rekruti nastupující na vojnu finanční příspěvek ve výši 100 Kč, zatímco o rok později došlo ke snížení sazeb mýta za přechod kralupského mostu ve prospěch sociálně ohrožených občanů. Dělníci tak místo dvou korun měsíčně platili korunu, cyklisté namísto čtyř korun pouze tři koruny a školní děti byly od platby osvobozeny.
Vedle peněžní pomoci probíhala ve velké míře pomoc potravinová, známá také jako Státní stravovací akce. Potravinové poukazy přiděloval okresní úřad a sociální komise města je poté přerozdělovala. V lednu 1933 tak například ženatí, vdovci a vdovy s dětmi obdrželi po dvou poukázkách na týden, ženatí s majetkem, ženatí bez dětí a starší vdovy a vdovci získali jednu poukázku a na svobodné se vůbec nedostalo. O rok později organizace této pomoci plně přešla na kralupský okresní úřad, který pro přidělování potravinových lístků chudým a jinak potřebným zřídil zvláštní komisi. Kralupská radnice však pomáhala v rámci svých možností i nadále, a tak třeba v roce 1935 proběhlo jednorázové rozdělení brambor mezi potřebné, pro děti nezaměstnaných zase bylo pravidelně distribuováno mléko a další důležité potraviny.
Vánoční nadílky pro děti i polévka pro chudé
Samostatnou kapitolou pak byla pomoc potřebným v zimních měsících, které mohly být zejména pro lidi bez domova obzvláště krušné. Již od roku 1932 se sociální komise města snažila zajistit nezaměstnaným zimní útulek, který se měl nacházet v sále pivovarské restaurace Jindřicha Dlouhého, ovšem podle dochovaných záznamů k jeho zřízení nakonec v letech 1932–1933 nedošlo, a to přesto, že v dané věci bylo dlouho jednáno. Zároveň v době krize probíhala v průběhu léta vánoční sbírka pro chudé, na kterou přispívaly městské korporace, stejně jako spolky nejen finančními prostředky, ale také trvanlivými potravinami nebo uhlím, které bylo následně v zimě přerozdělováno. Stejně tak v chladném počasí město zajišťovalo rozdávání polévek a pravidelně se konaly také vánoční nadílky chudým dětem.
S krizí se snažil bojovat nejen stát a vedení města, ale také ti jež byli postižení nejvíce, tedy lidé bez práce ocitající se na hranici chudoby. Kralupy sice byly typickým dělnickým městem, avšak ke stávkám nezaměstnaných, jak tomu bylo v severních Čechách zde nejspíše nedošlo, anebo o nich alespoň prameny mlčí. Nicméně i přesto se tady uskutečnila minimálně jedna demonstrace, anebo spíše srocování osob, o níž se zmiňuje vzpomínka Stanislava Kettnera, který ve svým pamětech mimo jiné uvádí:„V letech 1929–32 byla hospodářská krize. 3. 3. 1931 konala se schůze nezaměstnaných v Kralupech na Hostibejku, četníci útočili na nás bajonety jako ve válce. Šel jsem po náměstí a proti mně šel jeden známý soudruh, výhybkář ČSD Ant. Janda. Byli jsme ještě daleko od sebe a už proti nám mířil jeden četník a křičel: „Rozejděte se!“ musil jsem mu tedy skoro se smíchem odpovědět, že jsme se ani nesešli…“
Ke střelbě do protestujících naštěstí nedošlo
O necelé dva měsíce později, 1. května 1931, se pak na Palackého náměstí konal tábor lidu pod vedením kladenského poslance Vlastimila Haruše. Řečníci se ten den zaměřovali hlavně na kritiku vlády, včetně sociální demokracie, která byla její součástí. Na pranýř se dostal také kralupský poslanec František Biňovec, anebo jeden z mužů 28. října František Soukup. Celá akce ovšem měla klidný průběh, a proto nedošlo ze strany bezpečnostních složek k zákroku.
Počátkem následujícího roku se v Kralupech ustanovil Akční výbor nezaměstnaných, který na zastupitelstvu konaném 9. ledna 1932 v součinnosti s členy komunistické strany žádal, aby nezaměstnaní dostávali pravidelnou finanční podporu. Někteří zastupitelé chtěli iniciátory přímo vyslechnout, což všem starosta Vaníček odmítl s tím, že na schůzi nesmí vystupovat posluchači a jednání rušit… Stejně tak byly zamítnuty požadavky občanů bez zaměstnání s tím, že v brzké době dojde k vytvoření dočasných míst a celá věc je proto bezpředmětná. Jaká pracovní místa v Kralupech nad Vltavou byla ze strany radnice postupně vytvářena, kolik peněz z rozpočtu na ně zastupitelstvo muselo vynaložit, zda pomáhal stát a co konkrétně se díky těmto akcím na podporu snížení nezaměstnanosti ve městě podařilo vybudovat, anebo dokončit, se dozví čtenáři Kralupského zpravodaje již v dalším navazujícím dílu této série.
Jan Bartoš
REDAKCE: tel. č. 
