Pavel Rynt, Radim Sitař a Matěj Kozubovský, tři Kralupané, kteří byli 21. 11. 2024 na radnici starostou oceněni za práci pro město.
Pavel Rynt se stal čestným občanem za 16 let práce ve funkci starosty města, další dva jmenovací získali cenu starosty, Radim Sitař za revitalizaci turistické trasy z Kralup do Nelahozevsi a Matěj Kozubovský za reprezentaci města v bojovém umění.
Pavel Rynt
Příběh Pavla Rynta se začal psát 18. dubna 1943 v blízkosti kralupského fotbalového hřiště v Olších, kde se narodil.
Vystudoval Pedagogický institut v Brandýse nad Labem – matematiku a hudební výchovu pro II. stupeň ZŠ. Hned po studiu působil jako učitel a ve volných chvílích jako hudebník – byl sbormistrem pěveckých sborů a vedoucím hudebních skupin. Až do svého zvolení starostou, kdy se ze dne na den ocitl v úplně jiné roli…
Pan Rynt byl prvním polistopadovým starostou zvoleným za Občanské fórum. Před revolucí působil bez politické příslušnosti, od roku 1990 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků.
Starostování se věnoval úctyhodná čtyři volební období, a to v letech 1990 až 2006. Za 16 let udělal mnohé. Zasloužil se o výstavbu lávky pro pěší a cyklisty, dvou penzionů pro seniory, bytových domů, sítě komunikací a cyklostezek, nových parkovacích míst i ploch veřejné zeleně či hřišť. Dále o rekonstrukci školských, kulturních a sportovních zařízení.
Z jeho iniciativy byla založena tradice řady akcí (např. Festivalu poezie Seifertovy Kralupy či Dnů Kralup) a navázáno partnerství se čtyřmi městy v zahraničí. Stál rovněž u založení Sdružení rodáků a příznivců Kralup nad Vltavou.
A jak bývalý pan starosta hodnotí své působení v rámci samosprávy? Na vše prožité vzpomíná v dobrém. Nejtěžší chvíle zažil při povodních v roce 2002, kdy řídil činnost krizového štábu a následné odstraňování následků velké vody.
Svému městu vděčí za vzácná setkání s výjimečnými osobnostmi, které pozitivně ovlivnily jeho život, byly jimi: prezident Václav Havel, kardinál Vlk, Ladislav Chudík a manželé Zátopkovi.
Vědomě nikdy nikomu neublížil. Vždy jej potěší, když se k němu hlásí známé tváře. Často jde o bývalé žáky. Nejsrdečnější hovory mívá s těmi, kterým ve škole dával čtyřky z milosti.
A co mu dělá v současné době největší radost? Na prvním místě pro něj vždy byla a je rodina. Aktuálně se těší z nejnovějšího přírůstku, dvouleté pravnučky Ráchel.
Dále je to jeho celoživotní láska – hudba, již 18. rokem vede skupinu dříve narozených zpěváků a hudebníků, kteří si říkají Senior Minichor, za svou aktivní činnost v zařízeních pro seniory získali v předloňském roce Cenu starosty Kralup nad Vltavou.
Čestné občanství získává za 16leté působení ve funkci starosty města a přínos pro jeho rozvoj…
Radim Sitař
Radim Sitař je patriot každým coulem, zajímá se o dobro našeho města již delší čas, je členem kulturní komise, která je poradním orgánem městské rady.
Nápad na obnovení stezky z Kralup do Nelahozevsi, po jiné než říční ose, vznikl v době, kdy průvodcoval na nelahozeveském zámku. Mnozí ho před realizací jeho ambiciózního plánu odrazovali: „To se ti nemůže nikdy podařit! „Tolik dobrovolníků tady neseženeš!“ „Lidi v Kralupech jsou pasivní a negativní, na jejich okolí jim nezáleží…“ Byly jen některé z vět beroucí energii do práce… Realita jej však příjemně překvapila, jeho entusiasmus a výborný marketing přinesl své ovoce. Za 4 dny se na trase vystřídalo 250 dobrovolníků! Záměr se podařilo naplnit. Po Stezce princezny Vilemíny se od té doby prošel nespočet příznivců turistiky. Vedlejší, ale určitě ne méně hodnotný produkt, jsou nová přátelství, která při práci na stezce vznikla, společný cíl lidi spojil. Všichni tam byli s jednou jednoduchou myšlenkou, a tak si navzájem pomáhali a chovali se k sobě velmi vřele…
A proč s námi dnes Radim není? Studuje politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, aktuálně je na Erasmu na Leidenské univerzitě v Haagu v Nizozemsku.
Má ve škole velmi napilno. Minulý semestr absolvoval 3 stáže, jednu z nich v prezidentské kanceláři v oddělení styku s veřejností, kde panu prezidentovi vyřizoval korespondenci. Bohužel pro nás tam podepsal mlčenlivost, takže se nic pikantního nedozvíme… Můžeme však prozradit, kde se Radim vidí za 10 let. Našel se v oboru, který studuje, jeho kroky povedou do diplomacie, případně by se rád věnoval fungování Evropské unie.
Cenu dostává za zásluhy pro město… A nebyl by to on, kdyby neměl v hlavě další plány na jeho zvelebení…
Matěj Kozubovský
Matěj Kozubovský započal svoji cestu bojovníka již jako devítiletý v oddílu taekwonda v Neratovicích. Po rozpadu klubu navázal ve 14 letech kick boxem pod vedením Luboše Šudy (několikanásobného mistra světa v kickboxu), lepšího učitele si tedy vybrat nemohl.
Matěj byl plný mladické horlivosti. Chtěl být nejlepší. Nenechal se odradit ani tím, že z tréninků chodil s rozbitým obličejem, chlapi jej vůbec nešetřili. Přesto neváhal s každým trénovat, bojovat, dosáhnout maxima možného… To se mu podařilo, vypracoval se na post české jedničky a začal útočit na příčky nejvyšší i v zahraničních soutěžích!
Kromě řady jiných ocenění, např. profesionálního mistra Evropy Muay Thai, získal interkontinentální pás, a to když přijal výzvu světového šampiona, konkrétně 7násobného mistra světa, který si jej nechal poslat na domácí půdu jako potravu. Matěj se však nedal, ke svačině si naservíroval on jeho, knokautoval jej a vyhrál. A soupeř? Raději potichu ukončil kariéru…
Matějův úspěch je o to cennější, že má jeden zásadní hendikep, který jej limituje již několik let. Je jím několikačetná zlomenina ruky, může s ní bojovat jen na 30 %, aby ji na dlouhý čas nevyřadil z provozu úplně. Ale protože všechno špatné je i k něčemu dobré, enormně si zlepšil ruku druhou, jeho levá tedy vůbec není levá, všechny knock-outy dává jí. A rozhodně nejsou na levačku.
A jaký je bojovníkův sportovní sen? Být členem Glory, nejprestižnější organizace v rámci tohoto sportu. Držme mu společně palce!
Cenu získává za sportovní výkon a reprezentaci města…
REDAKCE: tel. č. 
