Propad hospodářství městu přinesl nejen dluhy, ale také nové příležitosti k dalšímu rozvoji

Kralupy v éře prvorepublikových krizí III.: Propad hospodářství městu přinesl nejen dluhy, ale také nové příležitosti k dalšímu rozvoji

Pokles životní úrovně a deprese ve společnosti byly důsledkem rostoucí nezaměstnanosti, kterou krize způsobila především. Bohužel občany bez práce nešlo jen dotovat, důležité bylo najít jim novou obživu. Stát proto v menší míře čelil úpadku také investicemi, a to zejména elektrifikací venkova či zlepšením silniční sítě, což vedlo k vytváření pracovních míst. Pozadu ale nezůstala ani česká města a potřebné s užitečným spojily také Kralupy.
V pátek, 7. března 1930, se konala v biografu Sokol slavnostní schůze zastupitelstva města na počest 80. narozenin prezidenta Masaryka. Celý program byl zahájen proslovem, následovala přednáška a nakonec byl zaslán blahopřejný telegram na Pražský hrad. V té době ještě nikdo nevěděl, že o pár měsíců později již bude mít vedení města jiné starosti, a že hlavním tématem řady schůzí se stane nezaměstnanost, jež začala v ČSR od roku 1930 postupně vzrůstat, aby nakonec, o tři roky později dosáhla hrozivého čísla, a to více než 900 tisíc osob bez práce.

Jak vypadal život těch, jež přišli o místo?
„Nezaměstnanost byla strašná. Nezaměstnaní příslušníci inteligence přijímali jakoukoliv práci, třeba u koní, úřednické místo bylo možné získat jen na půl roku nejdříve bezplatné služby, pak po půl roce „pan chef“ zaměstnance vyhodil na dlažbu protože s nadějí čekaly další řady hladových,“ popsal přesně takto panující poměry v Kralupech, kde třeba v lednu 1933 žádalo o podporu 174 osob bez práce, Ladislav Dohnal z nedalekých Dolan, kde dle jeho další výpovědi hráli od rána do večera lidé bez zaměstnání jen tak karty, aby se zabavili, a také aby zapomněli na své povinnosti k rodině, o kterou by se správně měli starat. Přítomní kuřáci se pak dělili o jednu Zorku, která kolovala stále dokola a musela vystačit pro všechny.

Kralupské zastupitelstvo se hned od počátku snažilo na propad hospodářství a jeho důsledky reagovat, o čemž svědčí dopis adresovaný ministerstvu sociální péče ze dne 30. srpna 1930,
v němž je uvedeno, že nová pracovní místa mají vzniknout pomocí uměle vytvořených prací na šest měsíců zahrnujících například čištění města, úpravy břehů v Lobečku, které byly neustále podemlety vodou a hrozilo jejich sesunutí, anebo činnosti týkající se zušlechtění okolí nedávno postaveného silničního mostu přes řeku. Za tyto práce samospráva žádala od ministerstva příspěvek ve výši 10 korun denně za každého pracovníka s tím, že lidem, kteří se těchto aktivit zúčastní, měly být vyplaceny odpovídající mzdy. Zedníci tak měli obdržet 4,75 Kč za hodinu, přidavači 3,75 Kč a ostatní 3 Kč. Jelikož L. Dohnal dále uvedl: „Mladý dělník, když měl štěstí a pracoval, dostával za hodinu práce 1 Ksč, učedník nebyl placen vůbec a nemocenské pojištění si musil nosit z domova,“ mohl se ten, komu se podařilo získat uměle vytvořené místo přímo od města alespoň na daný půlrok považovat v podstatě za šťastlivce.

Na kolik vyšly nouzové práce v roce 1931?
Mzdy vyplácené nezaměstnaným samozřejmě bylo nutné z něčeho pokrýt, a jelikož Kralupy se výstavbou mostu zadlužily, musely si půjčit na tyto výdaje 74 000 korun od městské spořitelny ve Slaném. Příspěvek od ministerstva v daném roce totiž činil jen 6 700 korun, dále se podařilo získat obnos ve výši 15 500 korun díky příspěvkům. Zbytek ale bylo nutné uhradit z rozpočtu města, anebo prostřednictvím nejrůznějších půjček od bankovních ústavů v okolí.
V roce 1931 nouzové práce vyšly na 80 230 korun a došlo například k vyčištění Zákolanského potoka nebo k rozšíření hřbitova. O rok později navrhl další masivní akci na podporu občanů bez práce předseda hospodářské komise města Holý s cílem zahájit masivní provizorní úpravy silnic, cest a chodníků na periferiích Kralup. V souvislosti s tímto krokem se začaly od lidí žijících v těchto lokalitách vybírat příspěvky ve výši 20 korun na den, jež měly být použity jako prostředek k uhrazení mzdy nezaměstnaným, podílejících se na těchto činnostech.

Kde lze vidět výsledky investic dodnes?
Doslova pytel se roztrhl s investičními akcemi i půjčkami v roce 1933, kdy dosáhla v ČSR míra nezaměstnanosti svého vrcholu. Konkrétně se jednalo o částku 300 000 Kč na výstavbu silnice Kralupy – Mikovice, 740 000 Kč na další úpravy předmostí, 96 000 Kč na vydláždění ulic v Lobečku, anebo 30 000 Kč na překlenutí náhonu v Mikovicích. Nakonec se radnici za tento rok podařilo dosáhnout na částku 1 321 000 Kč hrazenou státem prostřednictvím půjčky práce, jež měla pomoci českým městům s rozvojem jejich infrastruktury s cílem zaměstnat co největší počet osob. To se nakonec podařilo, avšak dluh Kralup v tomto roce, neboť vše nebylo možné pokrýt prostřednictvím státní pomoci, dosáhl celkové výše 1 373 368 korun.

Během několika let tak Kralupy prošly další proměnou a za místo, kde byla patrná nejvíce, lze považovat tehdejší Jiráskovo (dnes Dvořákovo) náměstí. Poté, co zde bylo v roce 1930 slavnostně otevřeno gymnázium, nacházela se před ním jen holá pláň, avšak díky nouzovým pracem došlo k postupnému vysázení stromků, vydláždění okolních ulic a chodníků a do samotného středu nově vzniklého parku byl v roce 1933 umístěn meteorologický kiosek a nad něj sousoší Čtvero ročních období provedené z bílého travertinu, jež tvoří čtyři stojící postavy žen v životní velikosti představující roční doby nesoucí na ramenech zemskou sféru.

Bohužel velká hospodářská krize se později stala jedním z důsledků 2. světové války při níž, v průběhu bombardování bylo toto náměstí značně poškozeno, a to včetně sousoší, jež bylo po opravě navráceno zpět. Po nedávné revitalizaci je možné půvab celého místa znovu obdivovat a Dvořákovo náměstí tak dnes může sloužit jako symbol skutečnosti, že ekonomická krize sice zničila řadě lidí život, ale na druhou stranu přispěla i k dalšímu zkrášlení našeho města.

Jan Bartoš