Jak se město připravovalo na válku a proč Josef Vaníček odmítal v Lobečku vznik letiště?
Velká hospodářská krize přinesla nejen nezaměstnanost a chudobu, ale především vedla v celkovém důsledku ke vzniku totalitních či k posílení autoritativních režimů ve většině okolních zemí. Přímo v ČSR se začaly šířit myšlenky nacismu v Sudetech, které úpadek hospodářství kvůli lehkému průmyslu zasáhl zvláště tvrdě. Mladá republika na úrovni státu, i jednotlivých měst, včetně Kralup, tak musela začít rychle posilovat svou obranu.
Kralupy nad Vltavou v atmosféře 30. let patřily, i přes negativní důsledky úpadku ekonomiky, mezi úspěšně se rozvíjející města. K proměnám docházelo v železniční i silniční dopravě, kde začaly vznikat první autobusové linky, rozšiřovalo se osvětlení, v roce 1937 byla otevřena nová budova pošty a zkrášloval se také Hostibejk. Bohužel tyto relativně klidné časy postupně narušily zlé zvěsti přicházející z Německa, kde se v roce 1933 stal kancléřem Adolf Hitler.
Pražská čára procházela také naším okresem
Nacisté se po požáru říšského sněmu relativně rychle chopili moci, což následně vedlo ke zhoršení vztahů s Československem. Německý vůdce se nenávistí vůči mladé republice nijak netajil a její zánik si přál z několika důvodů: strategická poloha v srdci Evropy, spojenectví s Francií, rozvinutý průmysl, a také skutečnost, že v ČSR našla azyl řada známých osobností prchajících z Říše před totalitou. Zároveň docházelo k radikalizaci Sudetoněmecké strany
u nás, která se stávala Hitlerovou pomocnou rukou. Již od 1. 6. 1937 pak začal generální štáb Wehrmachtu připravovat plán Fall Grün s cílem zničit Československo. Symbolickou tečku za léty míru přinesla smrt T. G. Masaryka, k čemuž kronika Zeměch uvádí: „Pohřeb konal se z Pražského hradu, kde na první nádvoří byl postaven katafalk. Pohřben byl na hřbitově v Lánech. Mnoho zdejších občanů odjelo se pokloniti velikému mrtvému do zámku Lány i do Prahy,“ a dodává, že řada místních sledovala i převoz ostatků. Přímo z Kralup se rozloučení zúčastnili mimo jiné členové sboru dobrovolných hasičů a dále pak místní sokolové v krojích.
Bohužel na dlouhé truchlení nebyl čas, neboť republika se musela rychle připravovat na svou obranu. Již o rok dříve se začalo s výstavbou opevnění podél hranic, přičemž vzorem se stala Maginotova linie ve spojenecké Francii. Přímo kralupským okresem probíhala Pražská čára, vnitřní opevněná příčka složená z lehkých objektů vzor 36 a 37. Jednalo se konkrétně o úsek A1 zahrnující území mezi Vltavou u Vepřku a obcí Ješín západně od Velvar. Jeho stavba byla zadána v dubnu 1937 pražské firmě arch. Zdeněk Lakový, jež zde vybudovala celkem 76 objektů. Některé z nich, například ve Velvarech, anebo v blízké Sazené, se dochovaly dodnes.
Místo rodinných domů a vilek cvičné kluzáky
Příprava na blížící se konflikt byla ovšem patrná nejen v okolí, ale i přímo v Kralupech, kde
v souvislosti se založením Masarykovy ligy s cílem usnadnit a zrychlit výcvik nových pilotů, došlo v roce 1936 k výstavbě letiště na místě dnešního Synthosu. Josef Vaníček byl sice proti, protože s Lobečkem měl velké plány a přál si zde postavit rodinné domy, nicméně nadřízené orgány měly jinou představu, a to včetně bývalého poslance Biňovce, který údajně cestou z veřejného jednání o letišti v hotelu Slávia zpátky do Mikovic prohlásil: „Ve „Slávii“ vyhrál to Vaníček, v Praze to však vyhraji já“. Skutečně se tak nakonec stalo, a na nově vybudované ploše se tak brzy začalo s tréninkem na bezmotorových letadlech. Místní továrník František Kratina dokonce za tímto účelem daroval letcům první cvičný kluzák s názvem „Skaut“, který pořídil od továrníka Miloše Kochmanna, jehož závod se právě na jejich výrobu specializoval.
Josef Vaníček si letiště v Kralupech sice nepřál, neznamená to však, že by mu obrana města byla lhostejná, naopak. V témže roce se totiž obrátil na ministerstvo národní obrany dopisem, v němž mimo jiné zmínil: „Městská rada v Kralupech n. Vlt. dovoluje si na všechny výše uvedené okolnosti (tj. skutečnost, že se v sídle okresu nachází významný železniční uzel, dále silniční most, a také řada strategických podniků, jako byla dýhárna, mlýn či kovozpracující závody), zdvořile upozorniti, a žádati, aby ministerstvo národní obrany uvážilo, nebylo-by vhodným dáti do Kralup n. Vlt. vojenskou posádku, a to tím spíše, když Kralupy n. V. jsou takřka předměstím Prahy, kam se je možno snadno jak po dráze tak po silnici dostati od hranic, a když na celé trati Podmokly – Praha není žádné vojenské posádky.“ Zároveň nabídl, že město poskytne pro kasárna vhodné pozemky, avšak ministerstvo jeho návrhu nevyhovělo a stejně dopadla také urgence poslance Kejmara z Hospozína, na něhož se starosta obrátil.
Do strážní služby se zapojila také honorace
Města do obrany byla definitivně zapojena 1. července 1937, kdy parlament schválil zákon o branné výchově, která platila pro všechny občany od zahájení povinné školní docházky až do dosažení 30 let věku, v případě protileteckého výcviku 50 let věku. Jejich výcvik měl probíhat ve střediscích branné výchovy, jež v Kralupech na základě rozhodnutí rady ze dne 24. března 1938 vznikla hned čtyři. Výcvik pod vedením kapitána Josefa Čermáka začal 10. července, a to jak na sokolišti, tak i na střelnici poblíž minické silnice. Po absolvování výcviku mohli být Kralupáci nasazeni ke strážní službě ve městě. Do ní se ale hlásili i lidé, kteří kurzem pro vysoký věk neprošli, stejně jako řada významných osob. Jednalo se třeba o notáře Františka Koubu, továrníka Arnošta Ehrmanna, spisovatele T. A. Pánka či bývalého poslance Biňovce.
Snahy obyvatel Kralup pomoci Československu byly nicméně marné, neboť o osudu země rozhodla diplomatická jednání a konference v Mnichově. Mnoho z těch, jež se zapojilo do přípravy na obranu, však zúročilo nabyté zkušenosti v jedné z řady místních odbojových skupin a ti, jež přežili okupaci ve zdraví, se posléze zapojili do poválečného budování města.
Jan Bartoš
foto: SOkA Mělník
REDAKCE: tel. č. 
