Patřičný je dřevo

Setkání s Martinem Patřičným je radost v každém ohledu, jde o inspirativního člověka sršícího elánem a ostrovtipem, který se celý život věnuje dřevu s precizností, láskou, pokorou a jeho hlubokou znalostí…

A tak pokud s vámi dřevo rezonuje, nenechte si ujít průřezovou výstavu k umělcově životnímu jubileu v místním muzeu, která potrvá do 28. 2. 2025. Litovat nebudete, odejdete nadšeni, ba přímo okouzleni…
Jako ochutnávku přinášíme malý rozhovor, který vznikl v rámci vernisáže 9. 1.

Pane Patřičný, kde berete inspiraci pro svoje díla?
U žen.

A kde ještě?
Dnes je v módě umělá inteligence, já používám dřevo. Když se lidská inteligence spojí s inteligencí dřeva, tak vznikají krásné věci.

Na čem nyní pracujete?
Aktuálně mám rozdělané dvě sošky z akátového kořenu. Zároveň pomáhám s přípravami svých výstav.

Co návštěvníci na vaší výstavě mohou spatřit?
Průřez mojí celoživotní tvorby, také pulty na noty, které asi nikdo jiný nedělá, dále různé raritní věci, kterým se rád věnuji.

Kdy jste v sobě objevil lásku ke dřevu?
Už v dětství jsem si se dřevem rád hrál, dělal jsem si dřevěné loutky. Potom jsem přes maminku zjistil, že máme v příbuzenstvu už čtvrtou generaci řezbáře, soustružníka dřeva, těch moc v té době nebylo, něco jsem se od něho naučil. V roce 88 udělali komunisti zákon o službách, mohlo se začít prodávat to, co člověk sám vyrobil, díky tomu jsem se vydal na volnou nohu. Zjistil jsem, že dřevo umí málo lidí, udělal jsem velkou výstavu v Národním muzeu v Praze pod názvem Dřevo krásných stromů, kde jsem tento přírodní materiál představil. Křtila se tam i má stejnojmenná kniha. Brzy na to jsem napsal ještě příručku o práci se dřevem… Když člověk přišel v té době do obchodu a chtěl knihu na toto téma, nic nebylo. Jedině něco starého v antikvariátech… Zaplnil jsem tedy díru na trhu. A věnuji se tomu dodnes.

Se svými výstavami slavíte úspěch i v zahraničí, kde se vám vystavovalo nejlépe?
Není to o zemi, ale o lidech v ní žijících. Nejlépe jsem se cítil v Dánsku. Kralupy měly tou dobou partnerství s Ikastem. Dánové jsou velmi příjemní a slušní lidé. Žijí jinak, nezamykají svoje domy a byty (alespoň dříve ne), a to nemají na dveřích koule… Nezamykají kola ve městě…

Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová

 

Martin Patřičný

Narozen 31. 1. 1955 v Praze. Žije a pracuje v Debrně.
Má za sebou přes 120 výstav v tuzemsku i zahraničí.
Je autorem 12 knih, sedm z nich je stále na knižním trhu.
Byl první, kdo poprvé vystavil dřevo jako takové, a to v Národním muzeu v letech 1998-9. Jako první použil snad všechny jeho formy, včetně dřev starých, narušených apod.
Jeho hlavním zaměřením je tvorba dřevěných obrazů skládáním dřev. V menší míře se věnuje i dřevěným sochám.

Byl spoluautor scénáře a průvodce 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/2008, 2009, 2020.
Od ledna 2024 je členem českého centra mezinárodního PEN klubu.
Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea, Národního zemědělského muzeua, České filharmonie a celé řadě soukromých kolekcí.

Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce, který byl řezbář a soustružník dřeva. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnasiu. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1989 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem a práci na knihách.