„Hrát někdy ďáblova advokáta je dobré skloubení žurnalistiky a práv,“ říká finalistka soutěže HLEDÁ SE LEADr. Andrea Procházková
Kralupsko má další velkou osobnost veřejného života, jmenuje se Andrea Procházková a je jí teprve jednadvacet let. Mnoho let byla oporou basketbalového klubu BK Kralupy Junior a netají se tím, že výborné předpoklady pro další studijní i profesní dráhu získala během osmiletého studia na kralupském Dvořákově gymnáziu. Nyní se jako studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy a dopisovatelka týdeníku Respekt dostala do finále projektu HLEDÁ SE LEADr. vypsaného nadací Člověk v tísni. Andrea se soutěže účastní s vlastním projektem NÁZOROVÁNÍ.
Andreo, představ nám svůj úspěšný projekt.
Projekt vznikl v říjnu 2016 – původně jako jednorázový koncept tří besed. Nakonec i díky poptávce jsme se rozhodli v projektu pokračovat. Myslím si, že Názorování v sobě má hned několik důležitých aspektů. Kdybych měla jeden vyzdvihnout, bude to zvýšení zájmu mladých lidí o aktuální dění skrze férovou diskusi. Chceme projektem ukázat, že to jde a že mladí nejsou ti, kteří sedí jen před počítačem a kromě sebe, se o nic nezajímají. Naším cílem je pokusit se změnit veřejnou diskusi.
Kudy vedla tvá cesta do soutěže Hledá se LEADr.?
Napsal mi kamarád, že bych to měla zkusit. Tak jsem se přihlásila a ono to vyšlo a teď jsem ve finále. Hledá se LEADr. je soutěž, která nabízí neskutečné množství zkušeností a nových výzev a ani na chvilku nelituji, že jsem se rozhodla zúčastnit.
Andreu Procházkou podpořil ve finále soutěže HLEDÁ SE LEADr. i děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík: https://www.facebook.com/aja.prochazkova.1?fref=ts
Co už máš v souvislosti s tímto projektem za sebou?
Od založení projektu jsme stihli uspořádat šest besed. První beseda se zabývala ideálním receptem na prezidenta ČR a zúčastnili se ji hosté jako je Michael Horáček, Petr Pithart, Petr Kolář nebo Erik Tabery. Jako druhá byla uspořádána debata s umělci o jejich zapojení do společenského dění. Potřetí jsme diskutovali s mladými 17. listopadu na Albertově, dále jsme se zabývali otázkou dezinformací v médiích s novináři a analytiky, bavili se o středoškolským vzdělávání nebo o tom, zda potřebujeme feminismus.
Co to obnáší prorazit s takovým nápadem, od koho všeho si získala podporu či zastřešení?
Funguje samostatně, to znamená bez zastřešení. Chtěla jsem si s Názorováním vydobýt svou pozici sama, protože tím dáváme najevo, že to může udělat vážně každý. Stačí mít nápad a odhodlání a jde vážně téměř všechno. Bohudík mám skvělý tým a podporu kamarádů, profesorů, rodičů i známých. Do budoucna uvažujeme o různých spolupracích, ale chceme si to pečlivě rozmyslet. Nerada bych byla spojována s něčím, co by myšlenku projektu mohlo poškodit.
Jak tvé angažování v projektu souvisí se spoluprácí s týdeníkem Respekt?
Dá se říct, že mi projekt ukázal správný směr. Díky Názorování jsem zjistila, že bych se chtěla věnovat spíše novinařině než advokacii. Možnost být součástí Respektu je pro mě stále něco neuvěřitelného – celý časopis a všichni v něm pro mě byli a stále jsou velkými vzory a občas se sama sebe ptám, jestli se mi to náhodou nezdá. Musím přiznat, že jsem v životě nedělala nic, co by mě takhle bavilo. Zároveň mi to přináší mnoho podnětů na nové besedy, zjišťuji nové informace a jsem svědkem práce nejlepších novinářů v České republice – takže rozhodně dostávám i velkou dávku motivace.
Rozhovor a velmi podnětnou diskusi s talentovanou publicistkou a moderátorkou Andreou Procházkovou vedl Jindřich Kohm.
Kde se v tobě vzaly novinářské geny?
To je vážně těžká otázka. Já doufám, že nějaké takové geny mám. Už od malička jsem chtěla znát odpovědi na různé otázky a myslím si, že jsem i správně ,,otravná“ a nenechám se jen tak odbýt. Možná jsem něco z toho zdědila, ale myslím si, že v tom hraje určitou roli i sport a lidé okolo mě, kteří mě od malička určitým způsobem formují.
Andreje Procházkové drží ve finále palce i novinář a moderátor Filip Horký: https://www.facebook.com/aja.prochazkova.1/videos/10206855465823458/?hc_location=ufi
Co tě na novinařině tak baví?
Asi to, že se mohu neustále pohybovat v centru dění. A že se mohu ptát na to, co mě zajímá. Jsem poměrně komunikativní typ a baví mě argumentovat, konfrontovat a nechat druhou stranu obhajovat svůj názor. Také se zde mohu věnovat české politice, což je téma, které mě zajímá už delší dobu.
Studuješ sice práva, ale zdá se, že jsi se našla v publicistice. Jaké máš vize, plány, cíle?
Myslím si, že kdybych nestudovala práva, tak bych nic z tohohle nezačala dělat. Nepřijde mi, že se práva s žurnalistikou úplně vylučují a někdy mám pocit, že se i právnická znalost hodí. Nechci jmenovat konkrétní cíle do budoucna, protože vážně netuším, co se stane a jak se vše vyvine. Ale momentálně mě neskutečně baví vše okolo novinařiny. Zároveň bych chtěla posunout Názorování na vyšší úroveň – zlepšit organizovanost a rozdělování úkolů a zřídit slibované ,pobočky“ v Olomouci, Plzni a v Brně. Jsou to dvě věci, které mě naplňují a díky nim mám pocit, že dělám něco, co má smysl. Taky by nebylo na škodu dokončit školu a odjet někam na Erasmus.
S projektem Názorování jsi ve finále. Jaká k němu vedla cesta, přes jaké úkoly, kdo je hodnotil?
Soutěž se skládá z několika kol. Po každém kole se vždy zmenší počet soutěžících. Začínalo nás 19 a teď jsme pouhé dvě finalistky. Celá soutěž je vysílána na internetové televizi Stream. Ze začátku je to spíše o workshopech, zamyšlením se nad projektem, jeho cílem a udržitelností. V dalších kolech jsem byla na dvoudenní stáži v Petrovicích u místního starosty, musela jsem uspořádat do dvou hodin na Letné akci, která zpropaguje můj projekt (zvolila jsem improvizovanou besedu v parku) anebo jsem absolvovala rozhovor s Andrejem Babišem. Nejvíce jsem si užila poslední kolo, a to finálovou debatu s Václavem Moravcem. Celou soutěží nás provázela čtveřice porotců – Jindřich Šídlo, Karel Strachota, Veronika Sedláčková a Silvie Lauder, kteří nás hodnotili a vybírali postupující. Teď je to na veřejnosti – na základě jejich hlasování na internetu se rozhodne, kdo soutěž vyhraje.
Co by ti případné vítězství mohlo přinést?
Třicet tisíc na rozvoj mého projektu a stáž v Evropském parlamentu.
Jedním z výchozích principů Názorování je aktivace mladých lidí ve veřejném sektoru. Bude Andrea Procházková jednou “obávanou” liberální novinářkou nebo se vydá cestou voleného správce věcí veřejných?
Já doufám v první variantu. Také je důležité položit si otázku, zda jsem v tom dobrá, což v současné chvíli nedokáži zodpovědět. Politika mě vážně baví, ale zjistila jsem, že mi mnohem víc vyhovuje pozice osoby, která někoho s něčím konfrontuje nebo o něčem informuje. Nejsem si jistá, jestli bych zvládla ustoupit ze svých hodnot kvůli kompromisům na politické scéně. A taky zde není žádná politická strana nebo hnutí, ve kterých bych stoprocentně věřila. Jednotlivci by se našli, ale bojím se, že v politice trpíme nedostatkem morálních vzorů. Navíc hrát někdy ďáblova advokáta je dobré skloubení žurnalistiky a práv.
autor: Jindřich Kohm
Finálový duel: Povedou naši zemi právníci a je domácí násilí tabu?
VIDEO ZDE:
REDAKCE: tel. č. 
