Lukáš Majer, hokejový trenér juniorů: Rozhodně jsme nepostoupili kvůli tomu, abychom se silnějšími soupeři celý zápas bránili a hru bořili

Kralupy nad Vltavou – Lukáš Majer je hokejový trenér, který v minulém roce přivedl kralupské juniory do extraligy (výše už je jen soutěž hokejových akademií). V letošní sezoně tak na jeho svěřence čeká doslova a do písmene křest ohněm. „Dáváme prostor hráčům, kteří si postup vybojovali. Z úspěšného týmu nám sice odešli dva šikovní hráči do II. ligy dospělých, ovšem sestavu se nám i tak povedlo vhodně doplnit,“ vysvětluje jeden z klíčových strůjců vskutku nebývalého úspěchu.Jak se neztratit na ledě ani v osobním životě.

Juniorka v minulém roce postoupila do hokejové extraligy. Co přesně tento výrazný hokejový posun pro kralupský hokej znamená? Jsou na hráče, potažmo realizační tým, kladeny daleko větší nároky, než tomu bylo doposud?

V prvé řadě je to obrovská odměna pro celou naši organizaci a dovolím si tvrdit, že je to skvělá vizitka i pro město. Když jsem zde v roce 2015 začínal, junioři hráli pouze krajskou soutěž a nebyli konkurence schopní ani na této úrovni. Z toho důvodu si loňského postupu nesmírně vážíme. Co se týče nároků na realizační tým, tak tam se nezměnilo v podstatě nic. Pracujeme stále ve stejné sestavě (Lukáš Majer, Martin Švagrovský, Josef Kaiser), přičemž náš přístup se pochopitelně nikterak neliší. Situace kolem hráčů je pak svým způsobem specifická. Stavíme na tom, aby zde i letos působili hokejisté, kteří si postup loni vybojovali, aby zde zkrátka hráli především domácí kluci. Na druhou stranu je nám jasné, že tato soutěž už nebude jednoduchá. Proto klub potřebuje hráče, kteří tomu hokeji něco dají. U některých domácích kluků postrádám zejména větší „hlad po úspěchu“, vždyť možnost zahrát si takovou soutěž na domácím ledě, to už by sama o sobě měla být motivace. V tomto ohledu mě zajímá, co taková soutěž s jednotlivými hráči udělá. Nicméně jako tým jsme připraveni, budeme se starat sami o sebe, a to bez ohledu na okolí. 

Změnil se nějak zásadně způsob přípravy na novou sezonu?

Způsob přípravy se zásadně nezměnil, alespoň tedy v rámci zaměření se na fyzickou kondici. Co se týče té hokejové stránky, tak tady chceme navázat na sezonu loňskou a prezentovat se především aktivním hokejem. Toto budeme od hráčů vyžadovat. I za cenu chyb, které z toho vyplynou. Rozhodně jsme nepostoupili kvůli tomu, abychom se silnějšími soupeři celý zápas bránili a hru bořili. Tak by se hráči nikam neposunuli. Naopak se nyní snažíme do hráčů dostat mnohem náročnější herní systém, který by však měl pomoci k tomu, aby nám vychoval kvalitní hokejisty. Pochopitelně připouštím, že naším cílem je extraligu udržet, ovšem ne za cenu destruktivní hry a urputného bránění. Takto bychom se nikam neposunuli.

Jaké jste si před sezonou stanovili cíle?

Naším cílem pro novou sezonu je to, abychom naše hráče dostali na určitou hokejovou úroveň. Na takovou, která jim umožní příští nebo přespříští rok v zapojení do A – týmu. Myslím si, že by se toto mohlo týkat až osmi hráčů, ovšem ani oni to nebudou mít jednoduché, neboť v týmu dospělých je už nyní docela slušná konkurence. Osobně bych si ale ještě přál, abychom vychovali třeba další dva kluky pro II. ligu, případně pro extraligu hokejových akademií. Co se týče umístění, tak nebudu nic zastírat, soutěž rozhodně chceme udržet. Prioritou pro nás ovšem bude atraktivní hra, a to s cílem pobavit naše diváky.

Hovořil jste o určitém propojení juniorky a týmu dospělých. Jak by z vašeho pohledu měla vypadat ona ideální kontinuita?

Aby toto mohlo ideálně fungovat, musí dojít do dvou let ke sloučení obou týmů. Pokud se nám podaří extraligu udržet a dospělí budou hrát v Krajské lize o nejvyšší příčky, tak obě tyto skupiny hráčů musí fungovat pod jedním vedením. S Dušanem Sikelou, trenérem A-týmu, už v podobném duchu spolupracujeme a osobně jsem přesvědčen, že do tří let by se v Kralupech mohla hrát II.liga, přičemž základ týmu by mohli tvořit hráči, které si tady vychováme. V zahraničí je toto sloučení úplně běžné. Neexistují dva týmy, zkrátka existuje jen jeden! S jedním herním konceptem, stylem tréninku a filozofií. Na utkání se pak jen hráči rozdělí dle kategorií. Docílí se tak potřebné hierarchie, společného myšlení, a hlavně sportovní koncepce, která v kralupském hokeji chyběla, možná ještě chybí. Jsem přesvědčen, že právě tímto způsobem můžeme jít nahoru.  

Jak by podle vašeho názoru měl vypadat ideální stav hokeje v Kralupech? Důležitou roli samozřejmě hrají finance, ovšem je to jen o nich?

Jsem trenér, takže v tomto ohledu mi přísluší komentovat pouze sportovní stránku. Myslím si, že A-tým by měl v budoucnu určitě II. ligu hrát, juniorka v ideálním případě soutěž stávající. Pokud se nám hráče podaří vychovat, viděl bych tuto cestu jako poměrně logickou. Nicméně i my máme své problémy. Např. ročníky 2003 až 2007 jsou početně slabší a těžko říci, jaká bude situace, až tihle kluci dorostou. Od dětí ročníku 2009, tedy s příchodem nového vedení, se nám naplňování jednotlivých týmů daří a jsem přesvědčen o tom, že v následujících letech z toho kralupský hokej bude těžit. Další pozitivní zprávou je i to, že se nám poměrně úspěšně daří zapracovávat mladé kluky do dění kolem klubu. Několik hráčů má už nyní trenérské licence a pomáhají nám s mládeží. Jako příklad mohu uvést Aleše Drozdu, ve kterém nám pro klub roste nový trenér, řekněme takový další Jakub Kaprál. Vždyť právě Jakub pracuje s dětmi naprosto ukázkově, je za ním vidět spousta práce, nemluvě o jeho působení v týmu A-mužstva. 

Co soudíte o postupném vyklízení pozic našeho hokeje, zejména tedy v mládežnických kategoriích? Je evidentní, že už tolik talentů nevychováváme, hráčská základna se tenčí. Čím je to podle Vás způsobeno? Přiznám se, že argumenty typu: „Dneska letí jiné sporty“, případně „Děti mají rády spíše počítač“, mi přijdou dosti alibistické, vždyť ve Švédsku nebo Finsku snad děti také vlastní telefony, hrají počítačové hry atd.

Mám obdobný názor, myslím si, že tyhle argumenty dnes rozhodně neobstojí. Spíše jde o to, aby se každý z nás podíval do zrcadla a připustil si, kolik tomu vlastně dává. Osobně se domnívám, že máme v současné době málo trenérů, kteří jsou do této práce skutečně nadšeni, nemluvě o nutnosti se např. dál vzdělávat. Od toho se pak odvíjí i přístupy mladých hokejistů, kterým na prvním místě chybí jakési „sportovní srdce“. Ještě horší je to však s ohledem na jejich osobní nároky. Mám v týmu řadu dospělých kluků, kteří mají sice hokej, ale celkově jsou otráveni životem, dokonce nemají sebemenší životní cíle a plány. Dá se říci, že žijí z měsíce na měsíc, co bude za půl roku, to je příliš nezajímá. V tomto ohledu jednoznačně selhává současný systém českého školství. Dalším velkým problémem je dosti častá nefunkčnost rodin s ohledem na určité návyky, nebo dokonce životosprávu. My se tady často zabýváme věcmi, které by pro ty děti měly být automatické. Ovšem místo toho je „rovnáme“ po osobnostní stránce a hokej už je skoro jakýsi bonus. Před dvaceti lety by se vůbec nemohlo stát, že by se podobní lidé ke sportu vůbec dostali. Nyní jsme ale rádi skoro za každého kluka, ve kterém je alespoň trochu toho potřebného potenciálu pro hru.

Předpokládám, že toto všechno, co jste uvedl, se posléze promítá i při samotném koučinku.

Bezpochyby. Na trénink běžně dochází děti se starostmi vycházejícími z rodiny. Rozvedení rodiče si děti přehazují, chlapci tím trpí, ve škole mají problémy a pak přijdou na hokej a my od nich ještě požadujeme optimální výkon a soustředění. Doba, kdy byl trenér „ten zlej“ a ti hráči zde byli pro něj, jelikož on si mohl vybrat, koho chtěl, ta už je nenávratně pryč. Pokud si tohle neuvědomíme, těžko v dohledné době něco dokážeme. Těm hráčům zkrátka musíme pomáhat mnohem více. Pokud tomu tak nebude, ztratí se nám nejen na ledě, ale také v osobním životě.

Přestože tedy má český hokej stále k dispozici spoustu renomovaných trenérů, skvělých osobností, tak to ve finále nemusí nic znamenat, protože pokud dotyčný nebude schopen k hráčům více proniknout, pochopit jejich myšlení, každodenní starosti, je velmi pravděpodobné, že neuspěje. Mohu to takto chápat?

Myslím si, že jsme se k jádru problému skutečně přiblížili. My dnes např. tým rozhodně „neřídíme“, my ho „vedeme“. To znamená, že se snažíme ke každému hráči co nejvíce přiblížit a „pochopit ho“. Dnes v podstatě odpadávají jakékoliv šablony s ohledem na vedení týmu, protože dnes je v podstatě každá parta kluků svým způsobem specifická. Hokej dnes už nejde dělat stylem „takhle se to hrálo za nás, bude to takhle a takhle“. Hra je sice stále stejná, to je pravda, ovšem neskutečně se vyvíjí, nemluvě o vysokých nárocích na hráče. Trenéři však musí jít v tomto ohledu příkladem, studium a detailní přípravy jsou naprosto nezbytné, stagnaci si v této profesi nemůžeme dovolit. Dnes spousta lidí, která na zápasy chodí, i tady v Kralupech, tak o tom opravdovém hokeji nemá ani ponětí. Je to možná dosti tvrdé vyjádření, ale je tomu skutečně tak.

Co tedy v současné době odděluje úspěšné hokejové národy od těch méně úspěšných?

Na prvním místě jsou to dovednosti hráčů. Hned poté naprosto propracovaný systém organizace hry. Jak jsem již řekl, dnes hokej viděný okem diváka, je úplně jiný, než jak ho vidí trenér. To jsou v podstatě dva úplně jiné světy. Neméně důležitým faktorem je nezlomná touha jít za vítězstvím. Takto chceme, aby byli nastaveni nejen hráči, ale celý realizační tým.

S jakými týmy se kralupští junioři letos zahrají?

Jsou to týmy opravdu zajímavé. Žďár nad Sázavou, Ústí nad Labem, Havlíčkův Brod, Písek a další. Pevně doufám, že za námi budou diváci stát i v případě, že se nám nebude dařit. Na Kralupech se mi líbí, že diváci na zápasy pravidelně chodí, drží nám palce a samozřejmě je skvělé vědět, že se nám nyní dostává i výrazné podpory od města. Moc si toho vážíme a věříme, že budeme Kralupy dobře reprezentovat.

Autor: Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ

 

Autor:admin