„Po jedenáctiletém působení v čele KaSSu mám pocit, že nastal čas předat kormidlo kralupské kultury někomu, kdo do ní vnese svěží vítr,“ říká stále ještě úřadující ředitel KaSSu Kralupy Martin Odvody, jenž svoji funkci ukončuje k 31. srpnu 2020. Kulturní středisko se pod jeho vedením modernizovalo, kulturní program a služby kina postupně získávaly na atraktivitě a pro své schopnosti si získal důvěru, s níž se společně s celým KaSS týmem vrhl na pořádání městských oslav. Ale vše v životě má svůj rub i líc. I ty špatné zkušenosti, které se Martinovi nevyhnuly, posouvaly však celý „kulturák“ o krok dopředu.
Jak budete ve svém životě vzpomínat na působení v čele kralupského kulturního střediska?
Na působení v KaSSu budu vzpomínat rád. Byla to pro mne obrovská zkušenost. Z „venčí“ vypadaly některé problémy a jejich řešení jednoduše, když ale člověk nahlédl „pod pokličku“, zjistil, že něco se tak rychle změnit nedá. Udělal jsem několik chyb, ale většina toho, co jsem plánoval, se povedla. Za poslední čtyři roky se v KaSSu vytvořil pohodový, téměř rodinný, kolektiv, a to pak člověka těší chodit do práce.
V jakém „stavu“ se nacházelo KaSS Kralupy,když jste nastupoval na místo ředitele?
V lednu 2009 se KaSS nacházelo v lehkém hibernačním spánku. Předchozí ředitelka se obávala pořádat koncerty a akce pro mladé z obav poničení prostor. Divadelní nabídka byla omezena na agenturní zájezdová představení. Propagace byla v plenkách a bylo zde cítit jisté vyhoření, co se týče nových nápadů. Není se ale co divit. Úžasné dámy Blanka Pokorná a Hana Plicková zde působily již 31 let a já jim touto cestou chci poděkovat za jejich odvedenou práci a trpělivost. Nebylo pro ně jednoduché vstřebávat každodenní přívaly nových nápadů natěšeného ředitele.
Co vše bylo z Vašeho pohledu nutné změnit, přenastavit, přeorganizovat?
Na úvod jsme museli zatraktivnit programovou nabídku. Tou jsme se museli stát konkurenceschopní nedaleké Praze. Zintenzivnit jsme také museli propagaci akcí. Bylo hezké získat skvělého umělce, ale zároveň bylo důležité dát o tom vědět co nejvíce lidem, že do Kralup přijede. Dalším krokem bylo zatraktivnění služeb. Mám tím na mysli prodej vstupenek nebo občerstvení v KD a v kině.
Jakých zásadních změn a proměn se Vám skutečně podařilo dostát a co bylo nejtěžší na cestě za uskutečněním Vašich vizí?
Potěšilo mě, že jsme dokázali téměř zdvojnásobit návštěvnost KaSSu a každoročně dosahovali rekordních tržeb. Za největší proměnu považuji poměrně brzký přechod kina na digitální 3D projekce. Jako dnes si pamatuji, jak jsme s tehdejším skvělým kinařem Honzou Fenclem šli přesvědčovat zastupitele města, že digitalizace kina je krok kupředu a pro město bude vítaným přínosem. V druhé řadě se podařilo celému týmu KaSS převzít organizaci městských akcí, jako jsou Dny Kralup a oslavy Adventu. Musím uznat, že jsme v počátcích netušili, že se v rámci příprav bude jednat o celoroční a poměrně vyčerpávající práci. Těšil mě ale každoroční přísun nových nápadů od kolegů, kterými jsme se snažili zvyšovat úroveň těchto slavností. Největší překážkou byly samozřejmě finance. Náš rozpočet na některé umělce bohužel nestačil. Na druhou stranu ale musím uznat, že finanční podpora Města se každoročně zvyšovala.
Existuje naopak něco, co se Vám nepodařilo, ať už z jakýchkoliv důvodů?
Koncert Jarka Nohavici, sportovní hokejové přenosy a přímé přenosy z Metropolitní opery v New Yorku. To jsou tři věci, o které jsem moc stál a z různých důvodů se je nepodařilo uskutečnit anebo jim udržet plánovanou kvalitu.
S tím, jak jdou dopředu technologie, samozřejmě souvisí fungování celé organizace, která se moderní době musí podřídit, aby nezaostávala Technologie ale představují vyšší finanční náročnost. Podařilo se Vám „jít s dobou“ nebo má KaSS ještě nějaké rezervy?
Celkově musím zhodnotit, že se nám podařilo nezaostávat za moderními trendy doby. Například nákup vstupenek online, moderně fungující kino, vzrůstající zájem o divadelní abonentky, propagace formou příspěvků na sociálních sítích. Rezervy samozřejmě jsou. Asi největší je nedostatečnost a zastaralost divadelního osvětlení. Kvůli tomu nás například jednou odmítlo
zařadit do zájezdového představení jedno vyhlášené pražské divadlo.
Kdybyste měl vypíchnout jednu špatnou zkušenost a taktéž jednu nejlepší zkušenost na pozici ředitele KaSSu, které by to byly?
Špatná zkušenost spadá do kategorie „pro dobrotu na žebrotu“. První tři ročníky akce Magická noc trubadúrů jsme se snažili maximálně podpořit. Pořadateli akce jsme nabídli výraznou úsporu finanční a zároveň jsme ji podpořili svou prací (jako spolupořadatelé) ve svém volném čase. Pořadatel festivalu kupil chyby a my jako spolupořadatelé jsme za to „slízávali“ od účastníků akce kritiku. Proto jsme se rozhodli nepodílet se na čtvrtém ročníku jako spolupořadatelé a nabídli jsme mu podmínky pronájmu prostor KD obdobné, jako míval například festival Lednový underground. Magická noc se nakonec konala v Praze a k nám se doneslo, že jsme festivalu „házeli klacky pod nohy“ a pořadatel necítil z naší strany podporu. Za nejlepší zkušenost musím uvést
spolupráci s Lenkou Císlerovou, vedoucí odboru kanceláře starosty. Spolupráce s ní na kulturních akcích města byla vždy o hledání řešení a ne o vytváření problémů. V neposlední řadě chci poděkovat za podporu bývalému starostovi Petru Holečkovi a současnému místostarostovi Vojtěchu Pohlovi.
Myslíte si, že se i díky Vám změnil přístup Kralupanů k místní kultuře, kterou subjektivně vnímám jako velmi pestrou? Nebojte se pochválit.
Vždy mě bavilo lidi bavit. Svým působením v KaSSu jsem si tak trochu plnil své sny. Někdy jsem odcházel z práce s těžkou hlavou. Bývalo to většinou po neoprávněné kritice anebo „hejtům“ na sociálních sítích. Za poslední tři měsíce, když jsem oznámil moje ukončení v KaSSu, se ale ke mně dostávalo hodně pozitivní zpětné vazby. To je pro mě ta nejlepší odměna a zároveň odpověď
na Vaši otázku.
Proč jste se rozhodl ukončit svoji roli ředitele a kam míříte dál, není-li to tajemstvím?
Po jedenáctiletém působení v čele KaSSu mám pocit, že nastal čas předat kormidlo kralupské kultury někomu, kdo do ní vnese svěží vítr. Zároveň mě k tomu vedly i rodinné důvody. Moje kroky nyní míří do soukromého sektoru, konkrétně na pozici manažer akvizicí.
Co byste popřál Vašemu nástupci?
Mému nástupci bych popřál, aby ho práce bavila alespoň tak, jak bavila mne. Zároveň mu přeji, aby se nenechal odradit dílčími neúspěchy a aby pochopil, že kritika, ta konstruktivní, se nepříjemně poslouchá, ale člověka posouvá zase o kousek dál. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v novém pracovním životě.
REDAKCE: tel. č. 
