V září letošního roku bylo v rámci revitalizace centra města započato s úpravou prostranství kolem kralupského kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, a to jak chodníku, tak i přilehlé komunikace. Záměrem bylo odstranit živičný, tedy asfaltový povrch, a obnovit povrchy původní.
Chodník kolem kostela, slavnostně otevřeného v roce 1895, byl sestavený z tmavošedých, růžových a bělavých kostek. Krásnou mozaiku však vytvořili dlaždiči až v roce 1903, neboť stavbou kostela se obec finančně vyčerpala. V roce 2016 už nikdo nepamatoval, jak původní dlažba chodníku vypadala. Jen na několika starých fotografiích byla část mozaikové dlažby patrná. Žádná dokumentace neexistovala, a tak bylo velkým překvapením, když několik sond, a později celkový plošný odkryv, odhalily původní dláždění v plné kráse. Znalec z Národního památkového ústavu tříbarevnou mozaiku objevenou před kostelem podrobně popsal, jak o tom referuje příspěvek v minulém Zpravodaji.
Před vstupem do kostela objevili dlaždiči v mozaice nápis AVE 1903. Latinské slovo před letopočtem znamená „vítej“ a snad bylo určené pro očekávanou generální vizitaci kardinála Lva Skrbenského, nebo pro každého, kdo do kostela zavítá. O stavbu výjimečně krásného mozaikového chodníku kolem kostela ve vzácném tříbarevném provedení s obrazovou variabilitou se patrně zasloužil místní farář Karel Záruba. Byl od roku 1902 váženým členem obecního zastupitelstva a jeho slovo mělo váhu.
Řekněme si ale o dlažbě více. V roce 1882, za starosty Prokopa Jindřicha Masnera, byl zaklenut potok, který tekl přes náměstí, a současně bylo náměstí vydlážděno. Byla to patrně první dlažba v Kralupech. Byly použity čedičové kvádry vázané do řádek. Dlažba solidně odolávala železným obručím těžkých selských povozů i kočárů kralupských lékařů, kteří dojížděli za pacienty. O odolnosti dlažby svědčí, že ji nezničila ani samohybná děla na tankovém podvozku ve válečném roce 1945.
Kralupské ulice si musely počkat na vydláždění až na starostu Josefa Vaníčka, který nastoupil do úřadu po první světové válce. Některé chodníky však byly dlážděny již od počátku 20. století. Používaly se většinou vypálené keramické dlaždice. Ulice však byly ještě dlouho jen hliněné. V meziválečném období byly postupně vydlážděny všechny ulice v centru města, většinou žulovými kostkami o hraně 12cm. Chodníky byly chloubou města. Tvořila je dvoubarevná mozaika kombinovaná do různých geometrických obrazců.
Dnešní Mostní ulice, která svádí automobilový provoz na kralupský most, vznikla v roce 1928 při výstavbě mostu Městský úřad požadoval, aby nová 600 metrů dlouhá příjezdová silnice byla vydlážděna dlažebními kostkami o rozměrech 12 x 12 x 14cm ze skutečské žuly, jako kostky v ulicích města. Za vydláždění jednoho metru čtverečního platilo město 12Kč. Velkou zásluhou starosty Josefa Vaníčka bylo zřízení kilometr dlouhé, žulovými kostkami vydlážděné silnice z Kralup do Mikovic podle velvarské dráhy. Na jeho počest dostala jméno „Třída Josefa Vaníčka“, dnes ulice Gen. Klapálka. Vaníček je už zapomenut. Je pohřben na kralupském hřbitově a žulová dlažba je pohřbena pod vrstvou asfaltu.
Ve dvacátých letech byly v Kralupech dvě dlaždičské firmy. Byla to firma Čeňka Žižky a Václava Reisse. Kralupští dlaždiči by na velké zakázky městského úřadu nestačili, a tak město najímalo i dlaždiče z Prahy. Na přiloženém obrázku je vidíme při dláždění Nerudovy ulice před Okresní nemocenskou pojišťovnou v roce 1925. Opravy dlážděných vozovek a chodníků byly vždy nákladné, zatímco pokládání asfaltu bylo rychlé a méně nákladné. Vzhled musel jít stranou. Přechod na živičné, tedy asfaltové povrchy po druhé světové válce znamenal vítězství ekonomiky nad estetikou. Po asfaltu následovala éra betonu. Chodníky dostávaly zámkovou dlažbu, která je rozebíratelná a opět použitelná. Návrat k mozaice je návratem k městu krásnějšímu.
autor: Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
