O stém výročí mateřské školy v Lobečku si mohli čtenáři Zpravodaje přečíst již v zářijovém čísle Zpravodaje. Připomeňme si dnes její vzdálenou historii. Byla otevřena uprostřed válečné vřavy 1. světové války v roce 1916, jako obecná škola pro děti lobečských obyvatel. V té době byl Lobeček ještě samostatnou obcí nezávislou na Kralupech.
Malá osada Lobeček stála původně na pravé straně Vltavy proti mnohem větší a starší Lobči na straně levé. Název Lobeček je deminutivum, tedy zdrobnělina, názvu Lobeč. Do roku 1700 měl Lobeček jen 10 domků. Ale měl i svou krčmu a pastoušku. Náves byla v místech, kde je dnes obnovená zvonička. Z návsi vedla k Vltavě dnešní Vltavská ulice. V sedmdesátých letech 19. století se začali lidé stěhovat blíže ke Kralupům proti proudu Vltavy, do míst, kde stojí most. Ten tam ovšem ještě dlouho nestál. Lobečtí si na něj museli počkat až do roku 1928.
Na starých pohlednicích je dnešní Lobeček označen jako Nový Lobeček a původnímu sídlišti pak zůstal přídomek Starý Lobeček. V roce 1916 měly obě části dohromady kolem jednoho tisíce obyvatel a jediné spojení s Kralupy umožňoval přívoz. Lobečské děti proto musely docházet denně do vzdálené školy ve Veltrusích. Do veltruského kostela museli věřící z Lobečku rovněž docházet, a jejich životy se nakonec uzavřely na veltruském hřbitově. Budova školy byla navržena jako dvoutřídní obecná škola. Obecnou školou je míněna dnešní mateřská škola. Stavba byla dokončena v roce 1915, jak je uvedeno na východním štítu, nákladem 93.703 rakouských korun, ale otevřena byla až v roce 1916. Jako každá veřejná budova postavená za Rakousko-Uherska, byla před otevřením vysvěcena. Místní školní rada v Lobečku pozvala občany: „Ku svěcení nově vystavěné školní budovy, jež se bude konati v neděli dne 1. října 1916 o 3. hod. odpolední“. Školu vysvětil veltruský farář Tomáš Coufal. Školní budova dostala č. p. 153. V nové škole se ale svítilo po staru – petrolejovými lampami. A to ještě v roce 1920, když už v Kralupech svítily na ulicích i v domech elektrické žárovky. Lobeček byl připojen ke Kralupům po první světové válce v roce 1921 za lobečského starosty Jaroslava Nápravníka a stal se třetí městskou částí Kralup. Teprve v roce 1924 byl na opakované žádosti lobečských položen na dno Vltavy kabel a Lobeček se napojil na kralupskou elektrickou síť.
V těchto letech se v Kralupech stále více rozvíjela myšlenka na zřízení vlastního muzea. Exponátů bylo již pro budoucí muzeum dost, ale nenašlo se nikde místo, pro jejich vystavení. Ředitel lobečské školy vyšel v roce 1926 zakladatelům muzea vstříc a uvolnil pro sbírky dvě volné učebny. Tak kralupské muzeum nezahájilo svou činnost v Kralupech, ale v Lobečku. Zájem o muzeum byl velký. Muzejní fond se rozrůstal četnými dary a místnosti již brzy nestačily. Narůstal nejenom počet darů pro muzeum, narůstal ale i počet lobečských dětí, a tak po několika letech škola propůjčené místnosti potřebovala pro výuku. V roce 1930 se muzeum ze školy odstěhovalo do Kralup a umístilo své sbírky v polosuterénu kralupského reálného gymnázia.
Mateřská škola na nábřeží J. Holuba zahájila svou činnost 23. ledna 1947. Teprve po druhé světové válce, v roce 1949, dostal Lobeček školu druhou. Je to dnešní Základní škola Třebízského. Po ní následovala třetí základní škola v Revoluční ulici. V roce 1998 byla první lobečská škola, od roku 1947 škola mateřská, pokřtěna na „Mateřskou školu U Šípkové Růženky“. A to nikoliv podle každému známé pohádky, ale podle dlouholeté a oblíbené školnice paní Růženky Šípkové. Stačilo jen přehodit dvě slova.
autor: Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
