Právě před 90 lety v únoru roku 1926 bylo započato se stavbou kralupského mostu. Most spojující levobřežní Kralupy s pravobřežním Lobečkem byl výsledkem snahy obce o spojení obou břehů Vltavy, která trvala 25 let. V únorovém Zpravodaji v roce 2006 jsme již o této události psali. Připomeňme si ji ještě jednou.
Teprve po první světové válce za starosty Josefa Vaníčka byla stavba za přispění poslance Františka Biňovce schválena. O stavbě mostu bylo tehdy rozhodnuto, ale nebylo jasné, kudy povede. Uvažovalo se o trase v lokalitě „Na Hrádku“, tedy blíže ke Chvatěrubům. Předpokládalo se, že v budoucnosti budou Chvatěruby připojeny ke Kralupům jako další městská část po připojení Lobečku a Mikovic. Nakonec zvítězil návrh, aby osa mostu šla od drážního podjezdu kolem lokality „Na Františku“, v podstatě kolem řečiště Zákolanského potoka.
Po rozhodnutí, že most bude postaven jako železobetonový, byla pro stavbu vybrána firma Kapsa a Müller. O deset let později dostala firma Kapsa a Müller zakázku na stavbu betonových pevnůstek v pohraničí. Zatímco pevnůstky svůj úkol nesplnily, kralupský most slouží již devadesát let obyvatelům zdejším i cizím. Stavělo se podle plánu projektanta Ing. Dr. techn. Jarolíma Farského. Se stavbou se začalo brzy na jaře dne 4. února 1926. Ten den byla vytyčena trasa nového mostu a udány výškové značky, ke kterým se pak vztahovala všechna další výšková měření. Situaci komplikovala různá výška obou kralupských břehů. Levý vltavský břeh je mnohem nižší nežli břeh lobečský. Bylo proto nutné na kralupské straně mostu vybudovat vysoký násep a na něj most napojit, jak je patrné z přiloženého obrázku.
V únoru před devadesáti lety bylo teplo. Stavební deník z 6. února 1926 zaznamenává, že bylo slunečné počasí s teplotou +10 stupňů. Stavba kralupského mostu započala na levém nábřeží. Zde bylo nutné vyhloubit jámu pro nábřežní pilíř, na kterém most začíná. Nábřežní pilíř musí zachytit vodorovnou složku síly, která vzniká po zatížení oblouku. S jeho stavbou se začalo ve vzdálenosti 60 metrů od břehu řeky. Oblouk, který se o tento pilíř opírá, není nad řekou, ale nad tzv. inundačním územím, kterým protéká řeka jen při povodni.
Výkopová jáma určená pro založení nábřežního pilíře dosahovala nakonec hloubky přes 11 metrů. Teprve pak narazili dělníci na tvrdé skalnaté podloží. Téměř dva tisíce metrů krychlových zeminy muselo být odstraněno a přemístěno na hliněný nájezd před mostem. A to vše bez jakékoliv mechanizace. Jen lopaty, krumpáče a koňská spřežení. Jak uvádí stavební deník, na výkopu pracovalo 46 dělníků po dobu 66 dnů. Práce však rychle ubývala a celý most byl postaven za pouhých 30 měsíců. Byl slavnostně otevřen 21. října 1928. Byl jsem při tom, ale na nic se již nepamatuji. Přejížděl jsem přes most v kočárku tlačeném mými rodiči
Krásný železobetonový most byl pojmenovaný po prvním československém prezidentovi „Most T. G. Masaryka“. Tříobloukový železobetonový most je zařazen mezi technické památky. Současně se stavbou mostu probíhala nová regulace Zákolanského potoka a přestavba drážních podjezdů. Čtyři měsíce před dokončením stavby se zjistilo, že finanční rozpočet bude překročen, a že bude třeba získat ještě částku téměř půl milionu. Proto bylo rozhodnuto vybírat za každý přechod nebo přejezd přes most mýto. Poplatek za přejezd osobního automobilu byl 2Kč. Kdyby se mělo platit mýto ještě dnes, v době obrovského rozvoje automobilové dopravy, kdy by každé auto muselo zastavit u mýtného domku, došlo by k dopravnímu kolapsu. K tomu dochází pomalu již nyní, a tak nutnost dopravního obchvatu mimo město se stává stále aktuálnější.
autor: Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
