Tomu, kdo by procházel Jodlovou ulicí směrem k Palackého náměstí před padesáti lety, by se naskytl zcela jiný pohled nežli dnes. Prostoru mezi městskou knihovnou a kostelem dnes dominuje moderní budova městského úřadu.
Po dlouhá léta stál na tomto místě starý selský grunt,jehož majitelé se během několika staletí mnohokrát měnili. Nejstarší záznam je z roku 1550. V roce 1771 byly podle nařízení císařovny Marie Terezie očíslovány všechny domy a grunt dostal domovní číslo 17. V té době byl v majetku selského rodu Slabých a v roce 1778 se zde narodil Antonín Slabý, který se ve svých 26 letech stal v roce 1804 majitelem gruntu.
V roce 1807 se Antonín Slabý stal kralupským rychtářem, a to posledním kralupským rychtářem. Když v roce 1848 byla zrušena robota, byl zrušen i úřad rychtáře, a tak na místo Antonína Slabého nastoupil první kralupský starosta František Beran. Snad stojí za povšimnutí, že místo, kde se narodil, žil a nakonec i zemřel kralupský rychtář Antonín Slabý, a kde tedy byla „rychta“, je dnes místo, kde se rovněž rozhoduje o obci, totiž městský úřad. Správa obce se tak po dvou stech letech vrátila na místo, kde již jednou byla. Místo rychtáře stojí ale v čele obce starosta, místo konšelů pak zastupitelé. Grunt číslo 17 patřil v Kralupech mezi největší statky. Kromě velké vlastní obývací budovy zde stálo ještě několik hospodářských stavení. Ke gruntu patřila i velká zahrada s ovocnými stromy, kterou protékal Zákolanský potok četnými meandry. Slabý se rozhodl v roce 1842 jeho tok napřímit. Krajský úřad mu regulaci povolil a dokonce ji nechal vlastním nákladem provést. Byla to patrně první regulace Zákolanského potoka.
V roce 1853 bývalý rychtář Antonín Slabý zemřel a dva roky po jeho smrti v roce 1855 byla nemovitost přepsána na Františka Důrase a Annu Důrasovou. V majetku selského rodu Důrasů pak byl dalších sto let. Jejich potomci zde mohli žít a pracovat dodnes, nebýt „Vítězného února“ v roce 1948. V padesátých letech minulého století jim byl v rámci kolektivizace zemědělství a rekvizice majetku statek zabaven a nařízeno, aby se vystěhovali. Novým majitelem se stal „Státní statek Veltrusy“. Ten se však nechoval jako dobrý hospodář a nechal celý objekt zchátrat. Nakonec bylo v roce 1968 rozhodnuto vše zbourat. Demolice
rozsáhlého objektu byla dokončena v roce 1970 a celý prostor byl zplanýrován.
Uvolněný prostor dostal po celém obvodu parkovou úpravu s lavičkami. Střed parku pak sloužil jako shromaždiště prvomájových průvodů. Velké prostranství mezi dnešní městskou knihovnou a kostelem se mohlo stát zárodkem plánu na budoucí rozšíření kralupského náměstí. Bohužel se tak nestalo. Bylo zde postaveno nákupní středisko Perla a obchodní dům Máj. Obě velkoplošné stavby byly poplatné své době. Architektonicky představovaly necitlivou urbanistickou koncepci nezapadající do stylu okolních
staveb.
V září roku 1990 se tehdejší „Národní výbor“ přestěhoval do nově dostavěné budovy ubytovny ČSD v ulici „U Cukrovaru“. Od začátku bylo ovšem jasné, že toto umístění nebude v budoucnosti vyhovovat. Po dlouhém hledání vhodného místa bylo v roce 2012 rozhodnuto rekonstruovat budovu obchodního domu Máj na Palackého náměstí. Ke konci roku 2013 byla přestavba dokončena a slavnostně předána do provozu. Nová budova, do které byly umístěny všechny odbory městského úřadu, se stala nejhezčí kralupskou stavbou. Stavba v centru města vedle novogotického kostela je architektonicky dobře řešena a dobře i reprezentuje město Kralupy nad Vltavou.
autor: Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
