V roce 1995 si Kralupy připomněly výročí 100 let, které uplynulo od otevření kralupského kostela 27. října 1895. Vlastně si to nepřipomněly Kralupy, ale já to připomenul Kralupům v mém prvém příspěvku pro kralupský časopis s dlouhým názvem „Zpravodaj Měsíčník města Kralupy nad Vltavou“. Měsíčník měl tehdy dvojnásobný formát, nežli má dnešní Zpravodaj, měl 12 stránek a stál tři koruny.
Postavení kostela za Rakousko-Uherska nemělo jen náboženský význam, ale bylo tehdy podmínkou pro získání statutu města, o který obec usilovala. Považoval jsem proto toto výročí za významné a navíc můj soused pan Bartoň mně věnoval originál pozvánky na slavnost svěcení a otevření kralupského chrámu. Vyzbrojen poměrně bohatými znalostmi o historii kralupského kostela jsem sepsal článek a zaslal ho paní redaktorce Milevě Slávikové. Článek v říjnovém čísle Zpravodaje v roce 1995 vyšel a zabral celou velkou stranu formátu A3. Nebyl jsem tehdy žádný začínající autor. Psal jsem příspěvky do řady odborných časopisů, ale příspěvek do časopisu regionálního to byl první. Měl jsem sice počítač, na kterém jsem příspěvky psal, ale bez internetu, a tudíž i bez e-mailové pošty. Příspěvky pro Kralupský Zpravodaj jsem osobně odnášel nahrané na disketu do redakce v KaSSu. Spolupráce s redakcí Zpravodaje pak pokračovala nepřetržitě až do dnešní doby.
Snažil jsem se uveřejnit něco zajímavého do každého čísla časopisu. K dnešnímu dni to je 280 příspěvků. Připomínal jsem svými články různá významná výročí nebo různé zajímavé události, či významné osobnosti. Stále bylo a stále je o čem psát. Důležité pro mne bylo, aby se příspěvky týkaly Kralup nebo jeho nejbližšího okolí, kralupským občanům známé. Nejvíce čtenáři reagovali namé příspěvky s fotografickou přílohou, podle které měli uhodnout, kde to je, a co to je. Tak se také příspěvek jmenoval. Někdy mne i upozornili na chybu, kterou vmém článku objevili. Většinou měli pravdu, a já jim poděkoval za pozornost. Jen málokdy jsem psal na něčí žádost, témata jsem si volil vždy sám. Někdy jsem však udělal výjimku.
V roce 2002 mi paní redaktorka Milena Tampová navrhla, abych do dubnového čísla Zpravodaje napsal článek, kterým bych si ze čtenářů „vystřelil“, než si uvědomí, že je apríl. Napsal jsem proto naprosto věrohodný článek o přemístění kralupského kostela na jiné místo v souvislosti s vybudováním velkého centrálního náměstí. Uvedl jsem itechnické porobnosti o délce pojezdové dráhy s hydraulikou a odvolal se na podobnou akci v Mostě při záchraně kostela kvůli ražbě hnědého uhlí. Celou akci jsem odhadnul na 236 milionů korun. Už si nepamatuji, jak lidé reagovali. Na sedmé straně se čtenář mohl dočíst, že se jedná o apríl, to ale většina čtenářů přehlédla.
V aprílových článcích jsem ještě nějaký rok pokračoval, než jsem si na jedné redakční radě všiml, že je starosta Mgr. Pavel Rynt nevnímá příliš kladně. Nebyl to můj nápad, a tak jsem od aprílových článků upustil. Psát zasvěceně, uvádět přesná data a snažit se, aby každý příspěvek byl obohacený o zajímavou fotografii, nebylo však nijak snadné. K svému prvému příspěvku, stavbě kralupského kostela, jsem se často vracel. Bylo mi divné, jak je možné, že existuje jenom jedna fotografie z roku 1894 ze slavnostního položení základního kamene kralupského kostela a pak už ani jediný snímek z jeho stavby, která trvala pouhých patnáct měsíců. Stavba musela být přece fotograficky dokumentována. Ale v okresním archivu v Mělníku jsem nic nenalezl. Obrátil jsem se proto na pražské arcibiskupství. V archivním materiálu kapituly se rovněž nic nenalezlo a kancléřem mi bylo doporučeno, abych se obrátil na Státní ústřední archiv v Praze. Ani tam jsem se o stavbě kralupského kostela nic nedozvěděl.
Tak to probíhalo i v mnoha jiných případech. Čtenář Zpravodaje si přečetl můj příspěvek během několika minut, ale byla vždy za ním práce mnoha hodin a dnů.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
