Po 1. světové válce, ve dvacátých letech minulého století město Kralupy nad Vltavou potřebuje s rozvojem průmyslové výroby nové pracovní síly. Dosud malé městečko se rozrůstá nebývalým tempem. Příliv nových obyvatel znamená také velké požadavky na bytovou výstavbu a zásobování. Na pravém břehu Vltavy leží dosud malá obec Lobeček. Podnikaví živnostníci, řemeslníci a dělníci, kteří tuší zdroj velkých možností při rozvoji mnoha průmyslových odvětví v Kralupech, nemají ve svých začátcích dostatek peněz na stavbu větších městských domů ve městě. A protože se půda na pravé straně řeky dala koupit mnohem levněji, tak staví své domky v osadě Lobeček.
V této době také vzniká nová část obce Spořilov. Městská samospráva tuto výstavbu podporuje. V roce 1919 je ustanoveno stavební družstvo „Domov“ a po vzoru staveb pražského Spořilova je založeno Stavební družstvo vkladatelů Městské spořitelny „Velké Kralupy“. Stalo se tak na valné hromadě dne 29. dubna 1926 a již v listopadu 1927 podle projektů architekta Josefa Maříka z Prahy a Rudolfa Hudce z Kralup, stavební akce končí. V Lobečku je postaven základ nové čtvrti, čtyři jednopatrové domky. Výstavba dále pokračuje „Na Žižkově“, to znamená na pozemcích pana Žižky, políra a dlaždiče z Lobečku. Rostou domky „Na Dupandě“, to je v okolí hostince „U Čejků“, kde se hodně tancovalo (dupalo) a nově přistěhovalí kupují pozemky
„Na Sahaře“, kde mohou stavět přímo z vykopaných základů, protože úrodná půda sahá pouze do hloubky 50 cm a hlouběji je štěrk a písek. Velice rychle vyrostly domky na obou nábřežích.
Vybudováním sportovního letiště zemědělství mezi Lobečkem a Veltrusy pomalu upadá. Dosud zde hospodařilo pět sedláků. A o nich se dočtete v dalším vydání Zpravodaje.
Vlastimil Řada
REDAKCE: tel. č. 
