V prvním díle v minulém vydání Zpravodaje jsme se dostali do doby kolem roku 1920, kdy postupně začalo upadat zemědělství mezi Lobečkema Veltrusy. Dosud zde hospodařilo pět sedláků.
Bedřich Šmíd vlastnil statek, kde dnes stojí kaplička. Byl velký dříč, dokázal orat pole třeba i celou noc. V maštali měl dva páry dobrých koní. Statkář však dovedl své koně šetřit. Byl fanda do motorů, navštěvoval pravidelně hospodářské výstavy. V roce 1923 neodolal a pořídil si traktor zn. John Deere. A když v roce 1937 vystavovala Škodovka svůj nový model, musel být jeho. Tvrdil o něm, že je bezporuchový a nezničitelný.
Starší bratr statkáře Šmída – Josef – byl nájemcem velkostatku Strachov. Ve stájích měl nejen několik párů koní, ale také mnoho krav a vepřového dobytka. Oba bratři hospodařili s velkými výnosy. Sedláci Hájkové byli také dva, ale příbuzní nebyli. Josef Hájek měl statek v sousedství Bedřicha Šmída a měl ho velice dobře zařízený. V této oblasti používal jako první parní mlátičku. František Hájek (viz obr.) hospodařil na statku na konci Spořilova, poblíž dnešního koupaliště. Byl členem představenstva Občanské a vzdělávací podpůrné společnosti Beseda, proto se také dochovala jeho podobizna.
V místech, kde dnes stojí škola, hospodařili na svém statku dva Švejdové, otec se synem, oba Josefové. Otec již tehdy byl vdovcem a vedení domácnosti obstarávala stará paní Votavová. Mladší Pepík byl často vidět, jak plaví koně v tůni pod školou. Malá políčka mezi lány statkářů obdělávali menší rolníci, říkalo se jim „kravičkáři“. Tuto živnost nejdéle provozovali opět dva Josefové – Stuchlý a Rouček. Obývali dva nejstarší lobečské domy s č. p. 1 a 2 ve Starém Lobečku. Se svými koňskými potahy pomáhali obdělávat malá políčka řemeslníků a dělníků, podobně jako pan Chaloupka. Protože sedláci v suchém období málo sklízeli, byli nuceni věnovat se i další činnosti, tak jak to učinil J. Švejda. Lobečáci viděli statkáře Švejdu, jak v novém malém autíčku provozuje zasilatelství a autodopravu.
Závěrem bych chtěl upozornit na literární zpracování osudů živnostníků za války. Skalní Lobečák PhDr. Antonín Rašek (1935), autor více jak dvou desítek knižních titulů, v knize „Co Taussigovi?“ líčí osud obchodníka Taussiga, kterému hrozilo židovské ghetto. Spisovatel pozměnil některým Lobečákům jména (Franc – Štanc, starosta Vaníček – Staníček), důležité je však to, že všichni se snažili rodině pana Taussiga pomoci.
Vlastimil Řada
REDAKCE: tel. č. 
