Jméno Josefa Brdlíka určitě obyvatelům Kralup nic neříká. Významný člen mladočeské strany vedené Karlem Kramářem byl podnikatel v textilním a chemickém průmyslu a ve své době i politik. V roce 1893 otevřel v Kralupech továrnu na zpracování kamenouhelného dehtu.
ísto pro stavbu továrny zvolil výhodně na východním okraji Kralup mezi železniční tratí a Vltavou v blízkosti železničního mostu. Nazval ji „Česká továrna na zpracování dehtu“. Vedle továrny stála ředitelská vila, obývaná vedoucím výroby a úředníky. Architektonicky zajímavě řešená dvoupatrová budova se dvěma křídly a křížovou střechou byla celá z režného zdiva a upoutávala pozornost cestujících, kteří projížděli po pražské trati. Nad oknem na západní straně vily býval kamenný emblém s iniciálami Josefa Brdlíka, tedy „J. B.“. Rohy budovy zdobily kované železné spirálové prvky. Vedle vily stály a ještě stojí dvě průmyslové haly.
Blízkost řeky zaručovala dostatek vody pro kotelnu a blízkost dráhy umožňovala položení vlečky k hlavní trati. Ostatně Josef Brdlík nebyl sám, kdo využil tento prostor pro stavbu továrny. Již za několik let po něm, v roce 1900, zde další podnikatel postavil závod na zpracování kůží s názvem „Carochema“ a v roce 1910 v blízkosti obou závodů vzniká továrna na zpracování ovoce „Dolanea“. Poloha uvedených závodů na konci Libušiny ulice byla výhodná i z hlediska životního prostředí. Kouř z továrních komínů šel při převládajícím západním větru mimo město.
Vraťme se ale k Josefu Brdlíkovi. Narodil se v Počátkách, kde byl také dlouhá léta starostou. Byl majitelem textilní továrny v Žirovnici. K barvení textilií se tehdy používala barviva vyráběná z dehtu a ten se zase vyráběl z černého uhlí. To však na Vysočině nebylo. Zato ho bylo dost v Kralupech, kde končila kladenská uhelná dráha a byly zde uhelné sklady. To byl zřejmě důvod, proč se továrník Brdlík rozhodl postavit továrnu v Kralupech. V kralupském závodě se vyráběla dehtová barviva Uranin, Coerulein, Gallein, určená právě k barvení a tisku textilií. Po tom, co závod v roce 1896 změnil výrobu a věnoval se i výrobě léčiv, změnil název na „Medica“. Správcem podniku jmenoval J. Brdlík odborníka Otakara Rosama, který měl zkušenosti se zpracováním dehtu z dlouholetého působení v podobném závodě v Mühlheimu nad Rýnem.
Továrník Josef Brdlík se angažoval i ve veřejném a politickém životě. Na přelomu 19. a 20. století byl poslancem Českého zemského sněmu a později i poslancem Říšské rady. Jeho manželka Josefina byla vzdělaná žena s hudebním nadáním, která komponovala hudební skladby, překládala a psala i básně. Musela být asi půvabná, když Eliška Krásnohorská o ní napsala, že „skláněla ke svým nohám milence svých přítelkyň“. Zřejmě zasáhla i do lásky mladého hraběte Václava Kounice a dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeňky, která jako „dcera národa“ svou bývalou učitelku klavíru a ruštiny v letech 1870 až 1871 v Počátkách navštěvovala. Paní Brdlíková asi své žákyni svatbu s hrabětem Kounicem rozmluvila a Zdeňka se s ním v roce 1871 rozešla. Jakoby tušila blížící se konec, napsala závěť a vyslovila v ní přání, aby Kounicovy dopisy uložili do jejího do hrobu.
Před první světovou válkou předal Josef Brdlík kralupský podnik svému synu Vladimíru Brdlíkovi. Ten podnik ještě rozšířil o výrobu pískované i nepískované lepenky, karbolinea, impregnačních i topných olejů, smoly, nátěrů na střechy, šupinkového naftalenu a různé desinfekční prostředky.
Po druhé světové válce byl podnik znárodněn a zařazen do akciové společnosti „Dehtochema“. Výroba se dlouho neudržela a podnik byl postupně rušen, aby nakonec přešel do majetku národního podniku „Potrubí“, který zde zřídil sklady. Po zániku podniku Potrubí ke konci 20. století se celý objekt stal majetkem dráhy. Ta využila některé výrobní haly a do budovy ředitelské vily umístila kanceláře, ale nakonec byl dům nechán na pospas času a neudržován chátral, dlouho obýván bezdomovci byl v listopadu roku 2016 zbourán. Jenom stoletá lípa pamatující majitele stojí dál vedle opuštěných továrních budov, ve kterých se už nic nevyrábí.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
