ANETA LOUŽECKÁ je milá, skromná, inteligentní, vtipná a stále usměvavá dívka zKralup, která se jednoho dne rozhodla, že vyzkouší lezení na umělé stěně a prakticky přes noc se stala mistryní republiky (zatím jen Slovenska) a zmalého kralupského oddílu se svými výkony nominovala do české reprezentace! Za své výsledky získala ocenění v letošní anketě Sportovec Kralup nad Vltavou 2016, v kategorii jednotlivců nad 16 let stanula na nejvyšším stupínku.
Aneto, jak ses dostala k lezení na obtížnosta jak dlouho tenhle sport provozuješ?
Už zhruba 2,5 roku. Dostala jsem se k tomu náhodou, kdy jsem tady v Kralupech navštívila stěnu horolezeckého oddílu na Komendě. Čistě ze zvědavosti. Ale lezení mě pohltilo a po nějaké době jsem si šla zkusit závody. Bylo to mistrovství ČR ve Slaném. Potom jsem přestoupila do Prahy-Holešovic a začal mě trénovat Libor Hroza, nicméně do Kralup na stěnu pořád chodím, protože jsem tady začínala.
Co je na lezení nejobtížnější a nejdéle jsi s tím bojovala?
Bojovala jsem asi s odvahou prověsit se nebo spadnout do lana, kdy nemám cvaklou expresku – tj. nemám zacvaknuté postupové jištění. V momentě, když to není cvaklé, spadnu k poslednímu jištění. Někdy je to hloubka. :o) A potom jsou obtížné samotné cesty, které lezeme. Ty nejlehčí jsou na stupni 3, já mám teď vylezený stupeň 10 minus.
Začínala jsi v kralupském horolezeckém oddílu, teď už jsi postoupila do reprezentace. Kam Tě tento přestup posunul?
Ze začátku byly tréninky mnohem lehčí, teď už lezu 6x týdně, mám čtyřfázový trénink a celkově na sobě musím víc pracovat. Teď v červnu, například, protože mám individuální studijní plán – ráno v Praze odlezu rychlolezení, potom přijdou dvě hodiny posilování – komplexně (nohy, ruce, záda) – tři až čtyři hodiny lezení na obtížnost, večer znova posilovna nebo běh.
Kdy lezcům začíná sezóna?
Většinou začátkem března, kdy jsou první nominační závody. Sezóna končí na podzim mistrovstvím republiky. Přes zimu nastupuje trénink na sílu, objemový trénink, kdy se snažím nalézt co nejvíce metrů (v krytých halách), což je příprava na nominační závody.
Jakých největších úspěchů už jsi dosáhla?
Za největší úspěch považuji, že jsem se letos v březnu nominovala do reprezentace. Vloni jsem byla 3. na MČR v lezení na obtížnost a bouldering v kategorii A – 16-17 let, v rychlosti jsem byla ve své kategorii 2. a za dospělé 3. Jsem mistryní Slovenské republiky v kategorii A – 16-17 let.
Co je to bouldering?
Disciplína, kde jsou cesty obtížné, silové, lezec není jištěný lanem a padá do žíněnek. Maximální výška té cesty je zhruba 5 m. Párkrát už jsem spadla špatně a není to nic příjemného. Jednou jsem si pod sebe dala ruku tak nešikovně, že jsem si málem vyhodila zuby ramenem.
Čeho bys chtěla v lezení dosáhnout?
Teď trénuji na srpen – MS juniorů v rakouském Innsbrucku – chtěla bych se umístit co nejlépe, kdybych se umístila do 13. místa v kombinaci, nominovala bych se tím na mládežnickou olympiádu, která je příští rok v Buenos Aires. Do budoucna bych se chtěla co nejlépe umisťovat na závodech a také bych si přála lézt co nejdéle co nejtěžší cesty.
Ze svých závodů v zahraničí často vozíš nejen medaile, ale i zajímavé příběhy. Který Ti utkvěl v hlavě nejvíce?
Vloni jsem jela do rakouských Alp do Langenfeldu. Před odjezdem jsem usoudila, že když je teplo všude jinde, bude v půlce letních prázdnin horko také tam a ani jsem se nenamáhala podívat se na předpověď počasí. Nezabalila jsem si nic jiného, než letní oblečení. Když jsme do Langenfeldu dorazili, skutečně bylo nějakých 26 °C. V noci jsem se ale probudila zimou. Ve stanu jsem měla asi dva centimetry vody. Silně pršelo a mě čekala snad nejdelší noc v životě. Ani ostatní na tom nebyli o moc lépe a celá naše výprava tak připomínala spíše reprezentaci plaveckou než lezeckou. Déšť nepolevoval a vrcholky hor byly zasněžené. Když jsme v tílkách a reprezentačních vestách nastupovali k závodu, teploměr ukazoval 4 °C. Dodnes je mi záhadou, jak je to možné, ale při závodě se mi lezlo až překvapivě dobře (možná za to může zima, díky níž mi prsty pomalu přimrzaly k chytům a částečně tak zabraňovaly pádu). :o) Kvalifikaci jsem zvládla s několika topy a dopadla nejlépe z českých reprezentantek z mé kategorie. Celý víkend jsem spala v kufru osobního auta.
Jaké závody Tě v nejbližší době čekají?
Bude to 18. – 19. 7. Evropský pohár v boulderingu, na který pojedu do Francie, a potom již zmiňované mistrovství světa.
Radka Holeštová
REDAKCE: tel. č. 
