V roce 1887, tedy ještě za Rakousko-Uherska, měly Kralupy již dvacet let vlastní školu, a od roku 1880 malý čtenářský spolek při „Řemeslnicko-čtenářské besedě“. V roce 1897 se čtenářský spolek osamostatnil a změnil se na veřejnou knihovnu.
Knihovna byla prohlášena za veřejnou 1. září 1897. Byla původně umístěna v obecní radnici, která sídlila v budově č. p. 68 v Jodlově ulici. Stará obecní radnice byla vloni zbořena a na jejím místě byla letos postavena replika dřívější budovy. Knihovna tedy neměla vlastní budovu, ale měla vlastního knihovníka. Stal se jím Jan Rys, původním zaměstnáním inspektor dráhy. V době, kdy přebíral knihovnu, se vlastně jmenoval Ries. Po první světové válce a vzniku Československa si nechal německé jméno změnit na české, Rys. Byl to obětavý a pracovitý kulturní pracovník, který se této záslužné činnosti věnoval s láskou a zdarma. Vlídný pohled jeho očí za brejličkami mě často ovlivnil a vypůjčil jsem si knihy, které mi doporučil, místo těch, které jsem vlastně chtěl. Zájem obyvatel Kralup o knihy stále narůstal, čtenářská obec utěšeně vzrůstala, a tak v roce 1899 knihovník Jan Rys zavedl nový způsob evidence knih. Mnozí čtenáři jistě pamatují knižní lístky vložené do každé knihy.
Teprve v roce 1923 dostala knihovna důstojný stánek a nastěhovala se do krásné jednopatrové budovy č. p. 178 v Teršově ulici (dnes Palackého) vedle kostela. Budova patřila původně spořitelně a postavil ji stavitel Alois Nový za 13 000 zlatých. Spořitelna tak dobře prosperovala, že si mohla v roce 1922 pořídit budovu ještě větší na reprezentačním místě přímo na rohu Husovy ulice a Palackého náměstí, kde je dodnes. Budovu v Teršově ulici levně pronajala v roce 1923 kralupské knihovně. Ta se v té době již jmenovala „Husova veřejná knihovna městská“.
V Teršově ulici byla knihovna v provozu až do roku 1939, kdy po německé okupaci byla její činnost zastavena. Nejprve byla uzavřena veřejná čítárna, a pak byla většina knih dána do stoupy nebo zabavena. Zabavené knihy byly odvezeny na hejtmanství do Roudnice, jež se stala okresním městem, pod které za okupace Kralupy spadaly. Do budovy kralupské městské knihovny byla pak nastěhována knihovna německá a německý spolek „Kindergarten“. Se zbytkem knih se kralupská knihovna usídlila v budově bývalé „Pražské úvěrní banky“. Obě budovy byly 22. března 1945 zasažené americkými bombami a zcela zničeny. Veřejná knihovna tak přišla o archiv, katalogy a o velké množství knih nejenom v troskách budovy knihovny, ale i o knihy zapůjčené čtenářům, jejichž domy byly rovněž zasažené bombardováním. Ti přišli bohužel nejenom o knihy, ale i většinou o život.
Knihovna měla před válkou na 17 189 svazků a 860 zapsaných čtenářů. V Kralupech žila tehdy přibližně polovina obyvatel nežli dnes. Činnost knihovny byla obnovena po válce v roce 1946, kdy vše, co knihovně zbylo, bylo umístěno do opuštěné židovské synagogy v ulici S. K. Neumanna. Již o rok později v roce 1947 při povodni, kterou způsobil rozvodněný Zákolanský potok, byla budova synagogy zaplavena a mnoho knih bylo opět zničeno. V synagoze se půjčovaly knihy až do roku 1954. Pak byla knihovna provizorně umístěna v hotelu Praha na Palackého náměstí, odkud se definitivně přestěhovala v roce 1958 do Jodlovy ulice do domu č. p. 111, tedy do budovy tzv. dívčí školy postavené v roce 1893. Zde je umístěna v přízemí dodnes a tady ji potkala další osudná rána. Největší povodeň století a snad i tisíciletí, která kulminovala 14. srpna 2002, způsobila nedozírné škody na knihovním fondu. Počet zničených knih se odhadoval až na padesát tisíc, tedy přes polovinu tehdejšího knihovního fondu. Za uplynulých 120 let prodělala kralupská knihovna tolik peripetií, že si nelze nevzpomenout na staré přísloví „Knihy mají své osudy“. V Kralupech tomu asi bylo více, než kde jinde.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
