Viktorie Mostková je kralupská plavkyně, která neztrácí úsměv na tváři. Místo akvabel si nakonec vybrala plavání a udělala dobře. Na letní Olympiádě dětí a mládeže 2017 si vybojovala místo v juniorské reprezentaci!
Trenér Tomáš Brtník talentovanou plavkyni vede již od doby, kdy se z Kladna vrátila zpět do místního oddílu. „Viki nehledá možnosti, jak by šlo cokoliv dělat snadněji. Překážky neobchází, ale překonává. Už teď jsem si jistý, že se v životě neztratí. Ať už s plaváním nebo bez něj. A to je její největší sportovní výhra,“ říká o své svěřenkyni.
Kdy jsi začala s plaváním?
Dostala jsem se k tomu vlastně sama, protože už odmalička mám cit k vodě. Začínala jsem plavat asi v pěti letech v oddíle, a potom jsem přešla na akvabely. To mě ale moc nebavilo a asi v osmi letech jsem přešla sem do Kralup.
Jaký je tvůj oblíbený a naopak neoblíbený styl?
Já plavu polohovky, to znamená všechny způsoby, a proto se to dost mění. Ale teď mám nejradši znak. Je u něj důležité si rozvrhnout tempo na to, abych to plavala dobře. Nejméně oblíbený styl jsou prsa. Moc se k tomu nemám a určitě mi i jdou nejméně.
Na Olympiádě dětí a mládeže jsi získala dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Jsi spokojená?
Jsem hrozně spokojená. I trenér byl spokojený. Byl sice jen na tribuně s mamkou, která mě také trénuje, protože jsme měli ve skupině tři jiné hlavní trenéry, ale oba byli nadšení.
Jaký byl tvůj největší zážitek z ODM?
Byla jsem šťastná z toho, že jsem ve znaku dala limit do juniorské reprezentace. Zaplavala jsem 100 m za 1,07. To jsem si říkala „jako vážně?“ a dívala jsem se na tabuli, jestli se náhodou nějak nepřeklikli. Ale asi ne.
Co pro tebe znamená, že budeš členkou juniorské reprezentace?
Čekají mě soustředění s těmi, co se tam dostali. Ale není nás hodně, protože limity jsou těžké. Budeme jezdit i do zahraničí. A hlavně se změní to, že já teď nemám v tréninku žádného tahouna, ani ve skupině, protože jsem nejrychlejší. To je pro mě těžké. Budu ráda, když tam budu mít někoho stejně rychlého.
Byla jsi už v zahraničí na soutěži? Liší se od těch v Česku?
Už jsem někde byla a je to jiné. Je to rozhodně lepší, než u nás. Mají areály mnohem lépe vybavené a je to celkově větší.
Trenér o tobě říká, že jsi pro ostatní vzorem. Pociťuješ to?
Jako jejich vzor si připadám, ale snažím se nad nimi nebýt nadřazená. A myslím si, že chováním nad nimi opravdu nadřazená nejsem. Dávají to najevo například tak, že když doplavu, tak mi hodně gratulují.
Jak sis Olympiádu dětí a mládeže užila?
Užila jsem si to moc, protože jsme byli v partě plavců, to bylo hrozně bezva. Třeba na Českém poháru v Pardubicích jsem byla sama. Protože se tam nikdo jiný z našich nedostal, takže to byl takový nepříjemný pocit tam sedět a koukat, jak všichni mají tu svou skupinu. Ale tady jsme tu skupinu měli. Bylo to bezvadné, moc se mi tam líbilo.
Co se ti na projektu olympiády pro děti líbí?
Program pro všechny sporty byl hezky promyšlený. Vybrali dobře Brno, protože tam mají velkou přehradu, kde byl jachting s triatlonem, to bylo fakt hezké. Rozhodně na to byli připravení, měli program pro děti, olympijský dům byl super a přivezli jsme si i tetování na ruku. Navíc je tam i průvod, který sice není tak velký jako na klasických olympijských hrách. A atmosféra je na olympiádě také určitě větší. Ale pro nás pro děti a teenagery je to super zážitek.
Jaké jsou tvé vzory a cíle do budoucna?
Pro mě je vzorem rozhodně můj trenér, protože to hodně studuje a je v tom úplný machr. A pak hodně plavců. Michael Phelps, Katinka Hosszúová, Adam Peaty a další. Můj sen je dostat se na opravdovou olympiádu. Taky se pořád zlepšovat a mít lepší časy. A hlavně s tím nepřestat.
Trenér o tobě říká: „Viki má jedinečný dar přenášet pozitivní náladu na ostatní.“ Co bys řekla ty o něm?
Je hrozně hodný a chytrý. Chce, abychom ve všem byli důslední, abychom si psali tréninkové deníčky. Třeba když není na tréninku a nemůže ani mamka, tak máme trénink sami. To se stalo asi dvakrát v životě. A když se to stane, má takové přísloví: „Musíš dělat všechno pořádně, i když se trenér nedívá.“ Takže máme plavat prostě tak, jako kdyby tam byl.
Co je tréninkový deníček?
Tam si píšu, kolik jsem naplavala. Atřeba teď, když jsem byla na táboře, tak tam jsem neplavala, ale psala jsem si různé běhy, rozcvičky, míčové hry a tak. Potom je tam například, jak dlouho jsem spala, jak kvalitně nebo i jakou mám chuť k jídlu. Je tam také to, jestli mě bolí svaly, jakou mám ochotu k tréninku, jak byl náročný ten den a podobně.
A co s deníčkem poté uděláte?
Potom si s trenérem sedneme a projdeme si to, povídáme si o tom. Dostala jsem ho před prázdninami, takže jsme se na to podívali poprvé po táboře. Byl hodně překvapený, že si to takhle důsledně a barevně píšu.
Kateřina Horová
REDAKCE: tel. č. 
