HOLIČI A KADEŘNICE
Tato profese živnostníků to měla v Lobečku nejtěžší. Sedět u holiče a kadeřnice? Na to nebyl čas a ani peníze nazbyt. Páni obtahovali doma své břitvy a dámy den před zábavou pod šátkem skrývaly vlasy plné natáček. Prvním holičem na lobečské návsi byl pan Jezvina. V jeho blízkosti si otevřel holírnu pan Kašpar. V Lobečku se vyučila kadeřnicí paní Marie Čurdová. V Praze si našla zaměstnání i svého manžela, fotbalového internacionála Vojtu Bradáče, z kterého se po svatbě stal Lobečák. (O V. Bradáčovi jsme psali v KZ 7/2013). Jemu vlastní obrovská aktivita mu podlomila zdraví a 30. 3. 1947 zemřel ve věku nedožitých 34 let. Za necelé tři měsíce po jeho smrti se paní Bradáčové narodila dcera Marta.
Prvenství mezi holiči a kadeřnicemi zcela určitě patří manželům Klimentovým. Požádal jsem vnučku pana Klimenta, profesorku slánské obchodní akademie paní PhDr. Pavlu Kaňkovou, aby na své prarodiče zavzpomínala: „Můj dědeček František Kliment se narodil 26. června 1905 v Dolínku u Odolena Vody, jak vždy říkával naproti Hálkovně. Jejich domek totiž stával naproti rodnému domu slavného českého básníka Vítězslava Hálka. František pocházel z chudých poměrů, doma jich bylo pět sourozenců. Když jim otec brzy zemřel, dala matka dcery na vychování k tetě to Prahy. Doma zůstali dva chlapci, mladší byl František.
Ráda jsem ho poslouchala, když mně vyprávěl, že se nejprve chtěl stát ševcem, dokonce si již zakoupil ševcovskou zástěru. Maminka ale rozhodla jinak. Poslala synka do Prahy, aby se vyučil holičem a kadeřníkem. Byl velice zručný a dobře se učil. Když vedoucí pražských salonů poznali jeho skvělé výsledky, lehce našel umístění. Měl tak možnost zdokonalit se ve všech profesních činnostech. Stříhal, česal, líčil, vyráběl paruky a příčesky. V Odolena Vodě se seznámil s Marií Švindlovou, pracovala zde v jedné židovské rodině jako kuchařka. V roce 1928 slavili svatbu a přestěhovali se do Kralup, kde si na hlavní ,lobečské tříděʻ otevřeli holičství a kadeřnictví.
Jejich prvorozený syn Zdeněk v dětském věku onemocněl zánětem mozkových blan a později v nemocnici zemřel na záškrt. Jejich druhý syn Pavel se narodil v roce 1932. Nejprve šel ve šlépějích otce a vyučil se holičem. Zajímal se o techniku a rozhodl se pro další studium. Byl tak dobře připraven pro práci ve firmě Aero Vodochody, kde našel dobré uplatnění až do důchodu. Holičství a kadeřnictví stávalo v ulici A. Zápotockého. Spokojených zákazníků stále přibývalo, ale v roce 1958 po zásahu vládnoucí politické strany KSČ, byly obě živnosti převedeny do ,komunáluʻ. Babička práci brzy ukončila, ale děda se zde činil až do důchodu, který nastoupil v 72 letech. Ale i potom holil a stříhal své vrstevníky, kteří se již nemohli pohybovat.
K jeho největším zálibám patřil fotbal, ale jen z pozice diváka a funkcionáře. Dokonce byl 20 let předsedou sportovního klubu Čechie Kralupy, kde hrál jeho syn Pavel. Nedaleko nového hřiště Čechie v Třebízského ulici si v roce 1955 koupili domek. Nejprve v něm bydlel se svou rodinou Pavel, ale po uvolnění prvního patra, kde dosud bydlela původní majitelka domu, se přistěhovali i moji prarodiče a užívali si zahradničení a chovu drobného domácího zvířectva. Stačili ještě přestavět domek na dvougenerační. Babička zemřela v prosinci 1994. V červnu 1995 oslavil děda 90. narozeniny a 11. 8. 1995 zemřel na srdeční zástavu. Oba jsou pochování ve Veltrusích. Jaký byl můj děda František Kliment člověk? Po celý život žil velice skromně, dbal na morálku, dokázal vydělat a ušetřit peníze. Nikdy neměl řidičák, nekouřil a nepil. V dnešní době by byl pro mnohé vzorem.“
Vlastimil Řada
REDAKCE: tel. č. 
