Marcela Horčičková, vedoucí odboru realizace investic a správy majetku MěÚ: Město v současné době provádí spoustu investičních akcí a velká část z nich je vázána na dotace

V minulém čísle Zpravodaje byla otištěna zpráva o zdárném hospodaření našeho města, a to v souvislosti s udělováním veřejných zakázek. Celorepublikové šetření podnikli ekonomové z Univerzity Karlovy na základě tvrdých dat o všech zakázkách v režimu zákona za roky 2015-2017. Protože však dostáváme od občanů dotazy s tímto tématem spojené, rozhodl jsem se tuto problematiku ještě otevřít v následujícím rozhovoru s Marcelou Horčičkovou, vedoucí odboru realizace investic a správy majetku.

Jakými způsoby si město vybírá vhodnou firmu pro realizaci konkrétní investiční akce?

Město je vázáno zákonem o zadávání veřejných zakázek a nemůže si jen tak vybrat libovolnou firmu. Rada města nám dále určuje pravidla tak zvanou směrnicí, která je ještě přísnější než zmíněný zákon. Firmu si tedy můžeme vybrat pouze na drobné věci kolem 100 000 Kč, ale jakmile je částka nad 300 000 Kč, tak jsou podmínky pochopitelně mnohem přísnější. Pokud výsledná částka přesáhne 500 000 Kč na dodávky a služby, nebo 1 000 000 Kč na stavební práce, musí proběhnout výběrové řízení s uveřejněním, do kterého se může přihlásit kdokoliv – pokud splní požadavky. Vše musí být naprosto transparentní, přičemž výběr prověřené firmy z naší strany v podstatě možný není.

Když tedy ve výběrovém řízení vyhraje firma, o které třeba už dopředu víte, že by nemusela odvést stoprocentní práci, tak i přesto jí musíte zakázku udělit?

Ano, přesně tak to je. Jediná možnost je zrušení výběrového řízení a to pouze v případech, které umožňuje zákon.

Co když firma neplní to, co je uvedeno ve smlouvě? Jaký je nejčastější postup a k čemu všemu se dále přihlíží?

V jednotlivých smlouvách bývají pochopitelně zajišťovací prostředky, jakými jsou smluvní pokuty a tak dále. Samozřejmě v závažných případech lze smlouvu vypovědět, ovšem dobře se musí zvážit, co je pro ten konkrétní případ nejvhodnější. Například když vypovíme smlouvu, víme, že musí následovat dlouhosáhlý proces soutěžení, přičemž jen obdobné rozhodnutí znamená zdržení akce o dva až tři měsíce. I toto je třeba dobře vyhodnotit. Zpravidla se však snažíme s firmou domluvit na odstranění eventuálních závad. Ještě komplikovanější je však situace tehdy, když je zakázka vázána na dotaci, jako tomu bylo například v případě výstavby chodníku v ulici 28. října. Museli jsme si nechat schválit nejprve výpověď, poté bylo nutné nechat schválit nové výběrové řízení (což je v podstatě pětiměsíční proces), nemluvě o úpravách projektové dokumentace projektanty. Pokud je stavba komplikovaná, je třeba účast soudního znalce, který přesně určí, jaká část zakázky byla dokončena. To už ani nehovořím o možnosti firmy se proti rozhodnutí odvolat, což je pochopitelně další faktor, jenž může realizaci značně protáhnout.

Občané nám kolikrát píší například toto: „Silnice je rozestavěná, ale nikdo tu nedělá. Proč tu firmu okamžitě nevyhodíte a nepošlete sem někoho, kdo to rychle dokončí?“ Zkrátka a dobře, lidé mají občas pocit, že by zmíněný proces mohl být rychlejší. Jaká je tedy ve skutečnosti realita?

Kdyby to takto šlo, bylo by to skvělé. Ve smlouvě je ale vždy uveden termín plnění, ke kterému se musí přihlížet. Dále tu pak máme již propíraný zákon o zadávání veřejných zakázek. Jinak zkrátka postupovat nelze. Někteří lidé jsou například přesvědčeni o tom, že v případě nutnosti mohou akci dokončit technické služby. Ano, v některých případech mohou – pokud budou mít kapacitu. Ovšem nesmí se to týkat projektů, na které byly získány peníze z dotace. Pak bychom o ni mohli přijít. Vše by se mnohonásobně prodražilo. Nespokojenost občanů, kteří musí sledovat, kterak se stavba nikam neposouvá, chápu, ale bohužel, je to přesně jak jsem uvedla.

Je tedy na vině spíše stávající legislativa?

Je to těžké. Kdyby zákon o zadávání veřejných zakázek neexistoval, tak by si každý mohl dělat, co chce, což také není dobré. Vybrat si totiž firmu jen tak „z ulice“ podle kritéria toho, že „dělá dobře“, to by také nebyl nejlepší způsob. Takhle by město místo tří chodníků udělalo maximálně jeden, protože na více akcí by nemělo peníze. Domnívám se, že stávající soutěž má své opodstatnění, ovšem rozhodně bych se přimlouvala za zřízení „černé listiny firem“. Takových, které by se do výběrových řízení neměly vůbec dostávat. Stává se například úplně běžně, že se s firmou rozloučíme s několika smluvními pokutami, doufáme, že už se s nimi třeba vůbec nepotkáme, avšak podle stávajících kritérií se mohou přihlásit klidně znovu.

Kdyby si mohlo město vybrat firmu nejen podle ceny, ale i podle výkonu, bylo by to řešení?

Bohužel, toto není možné. Bylo by to ale skvělé. Úplně běžně se nám stává, že o firmě, o které víme, že by práci odvedla dobře, tak je třeba v třímiliónové zakázce pouze o deset tisíc dražší. Ovšem my ji nemůžeme vzít, protože na cenu vyhrál někdo jiný. Samozřejmě zákon umožňuje i jinou orientaci než je ta s ohledem na cenu, například na záruku, ovšem tady zase bývají velké problémy s možnými reklamacemi.

V minulém čísle jsme informovali občany o tom, že Kralupy získaly ocenění v soutěži Dobrý zadavatel. Potěšilo Vás to?

Potěšilo nás to hodně. Myslím si, že náš tým, který tu nyní máme, se opravdu snaží, a chce odvádět dobrou práci. Na své kolegy jsem pyšná, neboť samotné hodnocení prokazuje, že zakázky jsou prováděny „čistě“. Navíc je třeba zmínit, že město v současné době provádí spoustu investičních akcí a velká část z nich je vázána na dotace. O to víc je příprava každého projektu náročnější.

Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ

Autor:KZ