Seriál po stopách historických písemných pramenů pokračuje čtvrtým dílem. O své životní poznání se s námi podělí nadšený milovník historie, kralupský rodák a patriot pan Vlastimil Řada.
Kdy se u Vás zrodila láska k historii?
Ještě před válkou v roce 1933 jsem se zúčastnil prázdninového pobytu dětí zaměstnanců kladenské Poldiny Huti v Trhanově na Chodsku. Již v sedmi letech jsme poznali, že se blíží těžká doba a hltali každý poznatek z naší historie. Obdivovali jsme statečnost Chodů, kterou jedinečně popisuje spisovatel Jindřich Šimon Baar, rodák z Klenčí pod Čerchovem. Jeho pomník od Ladislava Šalouna, postavený na Výhledech, nese jeho známé vyznání: „Pane Bože? Všechny struny v srdci mém již popraskaly, jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“ Milovníci Chodska soustředili všechny památky na svého milovaného spisovatele v krásném muzeu v Klenčí pod Čerchovem. V roce 1933 jsem zde ještě zastihl pana Kr. Šindeláře, který básníka spouštěl do hrobu. K vyprávění se nedal pobízet a věnoval mi svoji podobiznu s jeho oblíbenou průpovídkou: „Hdo pjil, humříl, hdo ne teky, tak tera jaké pak fraky.“ Dneska zcela určitě vím, že to byla doba, možno říci v předvečer světové války, která u mě probudila lásku k historii.
Jakým tématům z historie města jste se nejvíce věnoval a jaké příspěvky jste zpracoval?
Velice si vážím knížek a článků, které napsali zapálení Kralupáci Ing. Otakar Špecinger a Ing. Josef Stupka. Na toto téma jsem s nimi několikrát hovořil a přiznali, že Lobeček ošidili a od obou jsem dostal povzbuzení, abych zjištěnou mezeru doplnil. Nejprve jsem začal s příběhy Kralupáků, kteří to měli v životě těžké. Vznikla nová rubrika – od vás – pro vás – Osudy aneb Život není peříčko. Čtenáři se tak seznámili s osudy lidí, kteří měli v Kralupech přímo nelidské překážky a dokázali si s nimi poradit díky jejich nezměrné vůli. V seriálu se objevili: Josef Vlach; kpt. Josef Čermák; Miloslava Hellerová-Pátková; Radomír Pokorný; Filip Prokop Masner; Vojtěch Bradáč; Doc. Ota Setzer; Bedřich Arnet; Jan Arnet; Eliška Arnetová; Gen. Karel Klapálek; Vladislav Uher; Stanislav Zeinert; Vlasta Štěpánková-Koseová; Gen. Alois Šiška. Druhý můj seriál nesl název Živnostníci minulého století v Lobečku.
Jaké historické písemné prameny jste při vaší práci využíval?
Když při rozdělování hodin nezůstaly pro mne hodiny tělesné výchovy a zeměpisu, úvazek byl doplněn třeba dějepisem, který jsem nestudoval. Bylo třeba se na hodiny připravovat. Proto jsem také svou knihovnu doplnil o díla dějepisná. Pomohlo mi to i při psaní příspěvků do Zpravodaje. K dalšímu doplnění nad rámec obecně známých zdrojů bylo zapotřebí navštívit starší pamětníky a vyzpovídat je.
Myslíte, že Kralupy mají dobře zpracovanou historii? V čem spatřujete silné a slabé stránky?
Kralupská historie je dobře zpracovaná díky Ing. Otakaru Špecingerovi a Ing. Josefu Stupkovi. Hodně lze také získat z článků a publikací prof. Františka Schustera a Prokopa Masnera. Hodně poznatků přesto chybí, mnohé věci se změnily. Nejlepší cesta, jak nedostatky napravit, by podle mého soudu bylo sestavit kolektiv pod vedením ředitele muzea Dr. Racka a sepsat zcela novou knihu o historii našeho města.
Jaké téma z historie města Vás nejvíce zajímá a proč?
Nejdelší část svého života jsem prožil v Lobečku, a proto mne také zajímá vše, co se v této části města zlepšilo.
Jak důležité je podle Vás znát historii města a místa, které je naším domovem?
Jestliže má člověk milovat svou zem, musí začít tím, aby poznal své město a vše, co vedlo k jeho zkrášlení. Pokud mě dovolí můj zdravotní stav, jsem ochoten se zapojit do díla, které Kralupy potřebují.
Jindřich Kohm
REDAKCE: tel. č. 
