Kralupy před dvaceti lety hostily světový šampionát v hokejbale

Kralupy před dvaceti lety hostily světový šampionát v hokejbale ve vzpomínkách pamětníků.

JAN STŘESKA, seniorský mistr světa v hokejbale

Moje vzpomínky na MS juniorů 2000 v Kralupech volně navazují na rok 1999, kdy jsme s klukama z Minic byli na Slovensku podpořit Ivoše Loskota. Hokejbal byl už v té době v našem městě velmi populární a byl neuvěřitelný úspěch, že se povedlo takový turnaj do Kralup dostat. Se spoluhráči z CSKA jsme se na mistrovství moc těšili a myslím, že jsme si nenechali ujít jediný zápas. Navíc se do reprezentační sestavy dostali Kralupáci Jirka Palice a Pepa Ibl, takže o to to byl větší zážitek pro všechny zúčastněné. Pro mě pak bylo neuvěřitelné, že jsem si v dalších letech zahrál v hokejbalové extralize s mnoha hráči, kteří byli v sestavě právě této juniorské reprezentace z Kralup.

MILAN SYBLÍK, trenér hokejbalové reprezentace

Je to již 20 let od prvního MS juniorů v hokejbale. I přes to, že je to už neskutečných 20 let a z kluků, kteří tam hráli, se stali dospělí muži, ve vzpomínkách přece jen některé věci utkvěly nadosmrti v paměti. Aby také ne, když to bylo 1. mistrovství světa U20. Kralupy byly neskutečné, na naše zápasy chodilo pravidelně několik tisíc diváků. Je to můj největší zážitek. Vše bylo skvěle zorganizováno, poprvé jsme se střetli s USA a Kanadou. Celým turnajem jsme prošli bez jediného zaváhání. Bohužel zaváhání přišlo v nejhorší možný čas, a to ve finále. Do dnešních dnů mě mrzí, že jsme finálový zápas s Kanadou prohráli. To považuji za obrovský neúspěch. Chtěli jsme zlato, pro kluky i pro diváky. Vytouženého zlata jsme se sice dočkali o dva roky později ve Švýcarském Champery, ale to se s počtem diváků a celkovou organizací nedalo s Kralupami vůbec srovnat. V Kralupech to bylo prostě super, za to vše patří dík hlavním organizátorům – panu Kohmovi a panu Horovi.

VÍT ŘEZÁČ, předseda Českomoravského svazu hokejbalu 1994-2000

Mistrovství světa v hokejbalu juniorů v Kralupech nad Vltavou v roce 2000 bylo prvním mistrovstvím světa v této věkové kategorii v historii mezinárodního hokejbalu. Rok předtím se hrál evropský šampionát ve Zvolenu, který česká reprezentace vyhrála, a Češi byli tedy horkými favority na medaili. Současně nikdo netušil, jaké týmy přivezou do Kralup Američani a zejména Kanaďani. Vzpomínám si na mladé hráče ze zámoří, kteří byli poprvé v životě v Evropě. Nechápali, jak se za osm hodin letu všechno, co znali z domova, změnilo. Jakmile ale zjistili, že Kralupy jsou hokejbalovou baštou (v té době město žilo hokejbalem díky silné a slavné Amatérské hokejbalové hokejbalové lize) a že diváci na hokejbal chodí a nadšeně hráče povzbuzují, vybudili se k velkým výkonům a zasáhli do bojů o medaile. Kanaďani vyhráli, Američani vyšli tehdy naprázdno. Jiná americká hokejbalová generace v roce 2006 z italské Aosty titul domů už přivezla.

DARINA VYMĚTALÍKOVÁ, redaktorka, reportérka České televize

Na juniorském MS v hokejbale jsem vedla tiskové centrum. I když už jsem v tu dobu měla za sebou roky psaní do novin a pracovala jsem v České televizi, s mezinárodními turnaji jsem neměla žádnou zkušenost. Naštěstí pro mě byl kralupský šampionát skvěle zorganizován a zbytek mé práce byl jen o komunikaci s lidmi (s čímž nemám problém), případně o znalosti prostředí a v tom jsem jako rodilá Kralupanka měla dokonce velkou výhodu. Byla to zajímavá zkušenost, a když jsem o pár let později začala jezdit na Mistrovství světa v hokeji, zjistila jsem, že se organizace práce drží stejné struktury, jakou jsem poznala na hokejbalovém šampionátu. Je to už dvacet let, ale ráda na to vzpomínám.

JINDŘICH KARVÁNEK, hráč hokejbalu a fanoušek

Na juniorské mistrovství světa v hokejbale, které se uskutečnilo před 20 lety v Kralupech nad Vltavou, vzpomínám velmi rád. Vzhledem k tomu, že v té době jsem hokejbal s kamarády aktivně hrál, bylo pro mě něco velmi speciálního přivítat takový podnik doslova „za barákem“. Vybavuji si, že jsem si tehdy v infocentru na nádraží zakoupil permanentku na všechny zápasy turnaje a na zimák se doslova přestěhoval. V té době jsme chodili pravidelně fandit v Kralupech na hokej, a tak jsme se rozhodli, že budeme aktivně podporovat i české hokejbalisty.

Náš „fanklubácký“ buben potřeboval po náročných sezónách generální opravu, proto jsme s kamarádem jednoho dne místo do školy na Mělník, vyrazili na Kladno shánět novou blánu na buben. Teď po letech se už snad mohu ke svému záškoláctví veřejně přiznat. Vše klaplo na jedničku a od začátku mistrovství jsme i s bubnem nechyběli na žádném utkání české reprezentace. Tenkrát přijelo fandit spousta hokejových a hokejbalových nadšenců z celé republiky, v paměti mi utkvěl zejména bubeník v dresu Dukly Jihlava, který se s námi velmi rychle spřátelil. Pamatuji si, že do turnaje zasáhly také reprezentace Itálie a Lotyšska, jež se s nejlepšími hokejbalisty planety výkonnostně vůbec nemohly měřit. Lotyše jsme si velmi oblíbili a chodili jim fandit na všechny jejich zápasy. Vyslanci pobaltské země z toho tenkrát byli doslova u vytržení. Stále nám chodili děkovat a v utkání proti USA je naše podpora tak vyhecovala, že s jasným favoritem padli po nádherném výkonu pouze 5:8 (doufám, že si výsledek pamatuji správně). Vybavuji si, že se tenhle duel hrál až v pozdních večerních hodinách, což bylo samo o sobě také velmi zajímavé. Jak bylo celé mistrovství krásné, tak pachuť z nepodařeného finále zůstala v našich srdcích navždy. Představa, jak by to asi v Kralupech vypadalo, kdyby se klukům povedlo udělat i ten poslední krok a stali se mistry světa, je i po letech velmi lákavá a má pro mě hořkosladkou příchuť. Každopádně Kralupy tehdy zažily něco, co se podle mého názoru možná už nikdy v takovém měřítku opakovat nebude. Už jen samotná doba, kdy hokejbal doslova hýbal naším městem, protože ho hrál téměř každý kluk a chlap v Kralupech. Bylo to opravdu speciální období a juniorské mistrovství světa dalo na tuhle životní etapu nás všech výjimečné razítko.

Karmela Smejkalová