ZPRAVODAJ vychází již od roku 1988, ovšem jeho kořeny lze vystopovat již o dvanáct let dříve, kdy plnil roli programového měsíčníku kralupského kulturního a společenského střediska. O současnosti, plánech i vizích je následující rozhovor s historicky osmou šéfredaktorkou Kralupského Zpravodaje Karmelou Spejchalovou.
V září budete rok ve funkci šéfredaktorky. Jste prvním člověkem na této pozici, který má vysokoškolské vzdělání v oboru sociální a masové komunikace, jste tedy vystudovaná žurnalistka. Jak by podle Vás měl vypadat ideální městský ZPRAVODAJ, jaká kritéria by měl naplňovat?
Než se budu věnovat pojmům jako objektivita, vyváženost a nestrannost, které pro tvorbu ideálního periodika představují klíčové hodnoty, začnu z druhé strany, řekněme té lidské. Městský zpravodaj by měl být především čtivý a jeho obsah by měl být srozumitelný, nejlépe všem věkovým a sociálním skupinám. Chceme přece informovat občany žijící ve městě či jeho blízkém okolí jazykem, kterému všichni rozumí. Pro městské periodikum je také velmi důležitá úzká spolupráce šéfredaktora s pravidelnými i občasnými přispěvateli, představiteli města, úředníky a rovněž komunikace se čtenáři a budování si dobrých až přátelských vztahů. Kvalitní zpravodaj funguje tehdy, je-li věrohodný, nepodřízený a otevřený všem, kdo má zájem podílet se na utváření města. Zpravodaj by měl být průvodcem a překladatelem mnohdy nesrozumitelného úřednického jazyka, zároveň, a to už se dostávám zpět k výše uvedeným pojmům, by měl realizovat základní lidské právo na informace a svobodu projevu, což zjednodušeně znamená jediné, že obsah by měl v ideálním případě odrážet činnost i názory celé samosprávy, kterou tvoří starosta a místostarostové, rada města a zastupitelstvo. Stejně tak by měli prostor k vyjádření dostat i občané.
Ideální popis městského periodika bychom tedy měli. A jaká je podle šéfredaktorky kralupská realita?
Dovolím si říci, že z větší části daná kritéria splňujeme, nebo se o to přinejmenším snažíme. Dobré a pozitivní vztahy se všemi zúčastněnými stranami jsou dány jejich dlouhodobým budováním, za což musím poděkovat především předchozí šéfredaktorce, která vedla, alespoň z mého pohledu, KZ na přátelské úrovni a já jsem v tomto měla cestu vydlážděnou. Abych ji ovšem nezničila, musím na ni samozřejmě sama neustále pracovat. A třebaže občas narážím na to, že jsem v očích některých vnímána za „zuřivého reportéra“ snažícího se děj co děj najít nějakého kostlivce ve skříni. Myslím, že je třeba v tomto případě oddělit jablka od hrušek. Nepoužívám bulvární praktiky (které se za každou cenu snaží získat senzaci), ale jak jsem již v předchozí odpovědi vysvětlila, snažím se z mé pozice realizovat právo na pravdu, dávám tedy prostor k vyjádření i těm, kteří nebyli doposud oslovováni, snažím se ctít novinářské hodnoty.
Z předchozích zkušeností reportérky pro Kralupy TV jsem naučená se ptát a nebát se zeptat, protože chci být tím správným překladatelem, chci, aby se k lidem dostaly informace jasné a čitelné. A zároveň vím, že je potřeba se na danou problematiku dívat z různých úhlů pohledů, aby si člověk po přečtení tématu utvořil svůj postoj, vlastní názor. Někdy ale právě tato zcela běžná novinářská praktika vyvolává vlnu nevole. Cítím, že je potřeba toto vnímání, především u respondentů, změnit. Za sebe bych si ještě přála, aby byl KZ představiteli města vnímán pozitivně ve smyslu, kde jinde naleznou stejný (oficiální) prostor k vyjádření se, jak lépe komunikovat směrem k široké veřejnosti. A to platí i opačně. Mé přání bude splněno ve chvíli, kdy veřejnost bude primárně chtít získávat informace z KZ a ne přes sociální sítě, kde lidé, a to bez urážky, často sežerou vše i s navijákem. Rozumím totiž tomu, jak moc je složité filtrovat pravdy a rozpoznat desinformace, kterých je plný internet. Aby byl KZ zcela objektivní, musíme čtenářům nabízet témata, která nejsou vždy jen růžová, zároveň ani jen černá a bílá. KZ má tedy ještě jisté rezervy, na kterých je potřeba kontinuálně pracovat. Myslím ale, že jsme na dobré cestě.
Lze tedy pro čtenáře stručně vystihnout konkrétní změny v přístupu k tvorbě Zpravodaje, jeho obsahu, které se během roku Vašeho působení ve funkci šéfredaktorky již realizovaly?
Navázala jsem na již rozběhnuté nové projekty, ke kterým patří rubriky jako Hyde Park – místo, kde se mohou sami občané/ čtenáři vyjádřit k určité problematice, ankety se zastupiteli o klíčových rozhodnutích, snažím se pokračovat v duchu, že každé číslo KZ obsahuje stěžejní téma, které je probíráno ze všech možných stran s erudovanými respondenty. Nově se čtenáři mohou na jednom místě dočíst o právě probíhajících investičních a dotačních akcích v rubrice investiční okénko, každý měsíc prezentuje rubrika Kralupská sportovní esa nadějné sportovce, rozjeli jsme rubriku Mediální gramotnost aj. a v neposlední řadě jsme s Honzou Doležálkem zapracovali na dalším vylepšení grafiky KZ. Nejednou jsem slyšela o KZ mluvit jako o „záchodovém čtení“, co tedy vnímám jako stěžejní, je snaha odstranit mu tento neslušivý přívlastek. Přestože KZ vyhrál v roce 2017 cenu za nejlepší zpravodaj roku, nijak nezpochybňuji jeho kvalitu, kterou mu tandem mé předchůdkyně a grafika Honzy Doležálka zaručoval, spíše v KZ vidím trochu jiný potenciál. Stálí čtenáři si tedy za mého působení možná ještě zvykají na delší příspěvky, od kterých si na druhou stranu slibuji získání si nových čtenářů. Snažím se přinášet seriózní a zajímavý obsah, který dělá z KZ „noviny“ nikoli magazín :-). Doufám, že většina čtenářů vidí v této změně přínos. (Zpětnou vazbu v menší míře mám. Ovšem, milí čtenáři, komunikujte se mnou intenzivněji, častěji.) Musím zdůraznit, že se na obsahu Zpravodaje, na jeho tématech a inovacích rovněž podílí členové redakční rady, která je poprvé v historii KZ tvořena napříč politickým spektrem. Pokračujeme tedy v trendu, že chceme být zcela nezávislým médiem. 🙂
Co se skrývá za přípravou standardního čísla? Pozvěte čtenáře tzv. do kuchyně kralupského měsíčníku…
Častokrát bych kuchyni KZ nazvala jako přespolní. 🙂 Může se stát a občas se stává, že mi některé ingredience chybí, a tak (nad-neseně) vařím z toho, co mám k dispozici nebo hledám náhradní řešení. Výsledek ale musí být vždy stravitelný. 🙂 Každopádně oproti mé předchůdkyni mám jako šéfredaktorka na starosti obsah KZ, o inzerci se mi stará kolegyně Eva Bittnerová a zároveň je mi navíc k dispozici druhá pravá ruka, a to korektorka Hanka Bednáriková. Příprava nového čísla začíná setkáním redakční rady (většinou v prvním týdnu nového měsíce), na kterém se členy prodiskutujeme vhodná témata pro nadcházející číslo/a, poté se vlak rozjíždí. Usedám ke svému pracovnímu PC a postupně obepisuji a obvolávám respondenty, kteří mi mají k tématu co říci. Převážnou část komunikace vyřizuji přes e-mail či tel., pravidelně si také domlouvám osobní schůzky. Někteří oslovení reagují okamžitě, jiní si dávají načas a řídí se datem uzávěrky, ke kterému mezitím přijímám příspěvky od přispěvatelů, jež vytváří druhou část měsíčníku. (Druhou částí nazývám rubriky věnované kultuře, organizacím, školám, sportu aj.) Někdy je potřeba přijaté příspěvky upravit, doladit, doplnit fotografiemi, což samozřejmě utváří další kolečko komunikace mezi mnou a dopisovatelem. Stejně tak probíhá sběr dat k příspěvkům, jež utváří první část KZ, tedy tu, zabývající se informacemi z „města“. To vše ve větší míře obstarávám sama (články mnou napsané se publikují bez mého podpisu ;-)). Často se již připravené příspěvky a informace v nich uložené mění v čase, musím být tedy pružná a reagovat na nejaktuálnější stav, musím rovněž myslet „dopředu“, jelikož co platí v měsíci, kdy KZ připravuji, nemusí platit v měsíci, kdy KZ vychází.
Jakmile mám veškeré podklady připravené, články napsané (nebo alespoň z větší části, protože praxí bohužel bývá, že datum uzávěrky buď neberou někteří dostatečně vážně, nebo jednoduše není možné z časových důvodů mít veškeré podklady zkompletované do uzávěrky), rozvrhnu si do imaginárních stránek (složek v počítači), co se na které objeví. S těmito ingrediencemi se přemisťuji do kuchyně grafika, kde probíhá tzv. sazba. Teprve v jeho kuchyni zjišťujeme, co se kam vejde či nevejde, přemisťujeme texty, „hrajeme“ takový několikahodinový tetris. Den či dva po sazbě mi grafik pošle první verzi, ve které musím např. ohlídat správné odsazení vět i sloupců, rozdělení slov, navrhuji, jaké významné části v textu graficky odlišit či zvýraznit, dopisuji popisky k fotografiím a zpožděné informace, zkracuji texty v případě, že se již na stránku nevejdou celé, kontroluji, zdali text sedí k fotografiím, společně s korektorkou kontrolujeme chyby a překlepy, přeposílám grafickou po dobu některým přispěvovatelům ke schválení aj. Takto si všichni vyměníme několik verzí, jakmile je výsledek stoprocentní, posíláme KZ do tisku, utřeme pot z čela a běžíme ke skutečným plotýnkám. 🙂
K tištěnému číslu patří i internetová verze Kralupského Zpravodaje, proč by měli čtenáři sledovat tento komunikační kanál?
Na „webovkách“ zpravidla publikujeme ty příspěvky, které se jednoduše do tisku nevešly a zároveň na nich čtenáři naleznou příspěvky, jež byly do tištěné verze zkráceny, v celém svém znění. Do tisku se také přirozeně nevejde tolik fotografií, kolik lze publikovat na webu. Ráda bych na naše nové, revitalizované webové stránky KZ pozvala všechny Kralupáky a nejen je. Stránky jsme během letních prázdnin s tiskovým mluvčím MěÚ Alešem Levým od základů přestavěli, jsou přehlednější, vizuálně přitažlivější a intuitivnější. Nově jsou příspěvky řazeny do jednotlivých rubrik (aktuality, rozhovory, investice, školství, historie, kultura, sport), jejichž součástí jsou i příspěvky z předchozích měsíců, dokonce i let. Lze tedy snadno dohledat i starší články či rozhovory. Webové stránky rovněž odkazují na naše sociální sítě – Facebook a Instagram, na Kralupy TV, jejichž reportáže jsou mnohdy sdíleny v daném příspěvku, týkají-li se stejného tématu. Zhodnoťte sami, jak se proměna www.kralupskyzpravodaj.cz povedla.
Co Vás na práci šéfredaktorky baví, naplňuje?
Naprosto zaměstnávám mozek, neustále komunikuji s lidmi, mám možnost se „odreagovat “ od běžných rodičovských povinností. Práce s lidmi není občas jednoduchá, ale je nesmírně obohacující a inspirující. Učím se, poznávám nové tváře, obory, odvětví, nasávám nové a nové informace, podněcuji fantazii, hraji si se slovy, vyjadřováním, seberealizuji se, vím, co se ve městě děje jako jedna z prvních… Těch PRO shledávám v mé profesi hned několik. Třebaže skloubit zaměstnání a rodinu je náročné, někdy až vyčerpávající, limitující, s každým novým číslem však vidím další plusy. Děkuji za tuto možnost a těším se na vše, co mě ještě čeká.
Jindřich Kohm, předseda redakční rady
REDAKCE: tel. č. 
