V jednotlivých pravěkých kulturách lidé obvykle své mrtvé pohřbívají do země nebo je spalují a popel ukládají do země. V některých kulturách jsou možné oba způsoby pohřbu. V kultuře knovízské je situace komplikovanější. Většina populace je pohřbívána do popelnicových hrobů. Nejvíce jich u nás bylo objeveno v Hostíně, ale i ve Vepřku, Dolanech a Kralupech. Výjimeční jedinci jsou pohřbíváni do země často s bohatou výbavou (zvláště v západních Čechách). V naší pražsko-slánské oblasti byl takovýto hrob nalezen zatím jen jeden. V Holubicích v roce 1889. Tehdy objevil p. Ant. Polák na svém poli kostrový hrob v kamenné skříňce. Hrob byl navíc ještě zavalen dalším kamením. Podle nálezce ho byly tři vozy. Mrtvý měl u sebe bronzový nůž a jehlici. Nedaleko odtud byly na poli nalezeny ještě nádoby ve střepech a v nich popel a spálené kosti. I v tomto případě mohlo jít o žárové hroby kultury knovízské.
V některých pravěkých kulturách objevují archeologové občas lidské kostry v odpadních jamách na sídlištích. Zatím si nedovedeme vysvětlit, proč se nejvíce těchto tzv. „nerituálních“ pohřbů nachází právě na knovízských sídlištích. Co se pod názvem „nerituální“ pohřby skrývá? Jsou to lidské kostry bez veškeré piety pohozené do jámy mezi odpadky, často rozčtvrcené, ale i lidské kosti se stopami po odřezávání masa (rituální lidojedství). Z naší oblasti je takovýchto „pohřbů“ známo několik. První byly objeveny již na počátku minulého století ve Vepřku. Další pak i jinde na Kralupsku. Objevují se i nálezy několika koster v jedné odpadní jámě. U nás byly tyto případy objeveny zatím na třech místech. V kralupské dýhárně byl v jedné odpadní jámě dospělý muž ležící na břiše, větší dítě skrčené na boku a malé dítě. V Debrně byly části těl nejméně pěti jedinců v jedné jámě. Při výzkumu ve Vepřku byl v roce 1992 prozkoumán hromadný pohřeb sedmi lidí v odpadní jámě. Je to zatím druhý nebo třetí největší hromadný hrob v knovízské kultuře v Čechách.
Antropologický rozbor koster potvrdil, že se nejedná o příslušníky jedné rodiny. Nerad bych končil vyprávění o lidu s kulturou knovízskou tak chmurně. Proto jej uzavřu vyprávěním o keramice. Ačkoliv ještě tehdy nepoužívali hrnčířský kruh, vyráběli „v ruce“ tak pěknou keramiku, která je někdy nazývána „pravěkým porcelánem“. Skutečně, jejich, jak bychom dnes řekli stolní nádobí, zvláště šálky, jako třeba ty nalezené v PTZ, mají střep silný pouze 1-2 mm. Velké nádoby o obsahu několika desítek litrů mají zase stěny silné několik centimetrů. Mezi jejich keramikou se objevují i neobvyklé tvary. V kralupském městském muzeu si můžete prohlédnout třeba „etážovitou nádobu“. Pro nádoby s tenkou stěnou se musela připravit hlína s jemným pískem a pro silnostěnné nádoby zase s pískem hrubším. V roce 1992 se při archeologickém výzkumu ve Vepřku podařilo objevit skládku takto připravených koulí pro výrobu keramiky.
A ještě jednu zajímavost v souvislosti s keramikou se tam podařilo odkrýt. Při vypalování keramických nádob se musí bedlivě sledovat teplota. To se zřejmě tehdy nepovedlo a nádoby místo aby se vypálily, tak jejich stěny změkly a zbortily se. Tak hrnčíři celou vsádku nádob vyhodili do jámy s odpadky. Ještě o jedné zajímavosti týkající se nádob bych vám chtěl říci. U některých současných kmenů žijících na primitivní úrovni zjistili vědci zajímavou věc. Při určitých důležitých jednáních a slavnostních příležitostech se nádoby, ze kterých se pilo, po obřadu zakopaly do země, aby již nikdo další z nich nemohl pít. I v našich končinách se našlo několik takových keramických souborů zakopaných na knovízských sídlištích. Jako třeba šálky v PTZ a v Lužci. Ve Vepřku to bylo šest kusů misek, které byly zakopány do země, naskládány na sebe podle velikosti, nejmenší dole a největší nahoře. Zde se také našly jako první u nás v roce 1893 kadluby (formy) na odlévání bronzových jehlic.
Co se týká bronzů, tak i jinde se našlo několik souborů bronzových předmětů: v Dřínově bronzový nůž, jehlice a náramek, ve Vepřku jehlice, oboustranná břitva a bronzové kroužky, v Hostíně břitva a náramky, v Mlčechvostech zlomky srpů, tyčinky a kroužky. Doba bronzová pomalu končí a na Předním východě již nastupuje nový kov – železo. Zatím prvním jeho „poslem“ objeveným v Čechách je ve slitině bronzu zatavená železná tyčinka nalezená v Praze.
Václav Fencl
REDAKCE: tel. č. 
