Mezi významné svátky římskokatolické církve patříval dříve svátek Božího Těla. Datum slavnosti bylo určeno podle data Velikonoc. Letos připadá svátek Božího Těla na 4. červen 2015.
Kralupech byl vliv katolické církve až do první světové války, kterou skončila vláda nenáviděného Rakousko-Uherska, velmi silný. Po vzniku Československé republiky začali lidé katolickou církev opouštět na protest proti jejímu prorakouskému postoji. Kralupský farář Karel Záruba to dost těžce nesl. Nicméně mezi oběma válkami se začalo obnovovat slavení četných církevních svátků, mezi které patřil i svátek Božího Těla, kterým se připomíná chléb a víno proměněné v tělo a krev Kristovu.
Jednou z církevních slavností, která se pravidelně opakovala každý rok, byla právě zmíněná oslava Božího Těla. Byla to velká sláva, když za zvuku zvonů vyšel po mši z kralupského kostela průvod s panem farářem Zárubou, který důstojně kráčel oblečený do bílého ornátu s monstrancí se svatou hostií představující Tělo Páně pod baldachýnem neseným čtyřmi nosiči. Mezi nosiči baldachýnu byl každoročně i podhájský hajný An-tonín Voráček. Byl velmi pobožný, a proto ho řád křížovníků s červenou hvězdou jmenoval hajným. Háje od Kralup až téměř k Dolanům jim patřily.
Hajný Voráček musel na čtyřech předem určených místech vyzdobit malé oltáře. Kromě květin byly oltáře ozdobeny i větvičkami čerstvých bříz, které hajný Voráček řezal na strmých stráních pod Hrombabou. Cestu, kterou kráčel kněz s průvodem, posypávaly družičky květy a lístky. Cesta slavnostního průvodu vedla podle kostela k prvnímu oltáři na rohu Palackého a Jiráskovy ulice. Druhý oltář byl na rohu Jiráskovy a Jungmannovy ulice a třetí na jejím konci. Jungmannova ulice bývala na konci kralupského korza, které začínalo u nádraží. Básník Jaroslav Seifert ve sbírce Býti básníkem v básni Kralupské korzo o průvodu, který kráčel touto cestou, píše: „Stejnou cestou kráčíval i pan farář / pod nebesy v bílém ornátě / o Božím těle / a jeho boty, zvlášť vyleštěné, / drtily nelítostně kvítí, / které mu dívky házely na cestu.“ Poslední, čtvrtý oltář, byl na Palackého náměstí. Ulice byly předem pečlivě zametené.
U každého oltáře se průvod zastavil, kněz oltář požehnal a přečetl jedno ze čtyř evangelií. Průvod býval spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na přiložené nedatované fotografii vidíme, jak průvod zahýbá do Palackého ulice. Středem pozornosti byl arcibiskupský vikář a děkan Karel Záruba pod baldachýnem. Narodil se v Kolíně v roce 1865. Přišel jako kaplan z blízké podřipské obce Černouček, stal se kralupským prvofarářem a sloužil déle než půl století a za tu dobu mnoho kralupských občanů pokřtil, oddal i pohřbil. Ve stáří se uchýlil do domova kněží ve Staré Boleslavi, kde dožil a na tamním hřbitově u kostela sv. Václava byl pohřben. Podobné slavnostní průvody byly u věřících katolíků oblíbené a hojně navštěvované. Lidé v nich viděli projev nejvyšší úcty k Ježíši Kristu. Za první Československé republiky byl svátek Božího Těla státním svátkem. V komunistickém Československu byly církevní průvody zakázány a považovány za porušení zákona o dozoru státu nad církvemi. Teprve po roce 1989 byla tato tradice v mnoha městech zse obnovena.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
