Do výročí konce druhé světové války na jaře roku 1945 spadají i vzpomínky na události v Lobečku. Tato druhá městská část Kralup byla ušetřena při březnovém náletu bombardovacích letadel na Kralupy, ale v dubnu roku 1945 se také dostala na seznam cílů spojeneckých letadel.
Město na levém břehu Vltavy se z těžkých ran náletu 22. března roku 1945 ještě nevzpamatovalo a jeho obyvatelé stále žili ve strachu z dalšího bombardování. Při každém zahoukání sirén, které byly již opraveny a téměř denně ohlašovaly letecké nebezpečí, každý nechal práce a prchal co nejdále z města. Ponáletové trauma stále ještě na každého působilo. Lobeček, připomínající tehdy spíše vesnici, si žil vlastním klidnějším životem, i když důvod k další vojenské akci spojenců zde byl. Na okraji Lobečku se nacházelo letiště sloužící Němcům. Bylo vybudováno již v letech 1935-1936. Narůstající ohrožení Československa po tom, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, vedlo v polovině třicátých let 20. století Masarykovu leteckou ligu k myšlence výchovy co největšího počtu letců pro československou armádu. Proto se na mnoha místech republiky zakládala sportovní letiště pro výuku budoucích pilotů. Kralupské letiště vzniklo v místech, kde byla tehdy jen pole a obecní pozemky. Po německé okupaci v roce 1939 sloužilo kralupské letiště Němcům, a tak se dostalo na seznam spojenců. Dnes zde stojí velký chemický komplex Synthos, bývalý závod Kaučuk.
Za krásného jarního dne 16. dubna 1945 zahoukaly sirény a kdo mohl, spěšně opustil město. Pro jistotu jsem si to namířil od hřbitova, v jehož blízkosti byla dřevěná maketa „petrolejky“, dále přes pole až k zalesněnému okraji nad minickým údolím. Tentokrát se po třech týdnech od bombardování Kralup (22. března 1945) objevila spojenecká letadla opět. Nebyla to ale bombardovací letadla. Nad kralupským nebem začala kroužit rychlá stíhací letadla. Byly to americké stíhačky P-51 Mustang. To jsem se ale dozvěděl až po válce. Tento typ stíhacího letadla, používaného za války pro útoky na malé pozemní cíle, s úspěchem útočil v malé výšce na parní lokomotivy a svými kulomety ničil lokomotivy zásahem do kotle. Lidově byly stíhačky označovány jako „kotláři“. Mezi jejich oběťmi je i několik kralupských strojvedoucích, jejichž jména jsou uvedena na pamětní desce umístěné na kralupském nádraží. Americká stíhací letadla se vrhla jako sršni na kralupské, tehdy vlastně německé, letiště. V přízemním letu svými kulomety ničila zaparkovaná německá letadla. Byla to letadla typu He-177, Me-105, Siebel-204 a dopravní letadla Junkers 52. Stíhačky se točily stále do kruhu a vracely se na cíl po každém průletu nad letištěm. Točily přímo nade mnou, a tak jsem za průhledným krytem kabiny viděl i piloty. Byli mezi nimi i piloti černé pleti. Po odletu amerických stíhaček zůstaly na letišti jen trosky a vraky německých letadel. Ty, co měly natankované palivo, hořely. Tentýž den 16. dubna 1945 zaútočila sovětská armáda na Berlín. Za tři týdny druhá světová válka skončila. Hitlerova tisíciletá říše nepřežila šest let.
Po válce se zničené letiště stalo návštěvním místem celých Kralup. Lidé si přicházeli prohlednout německou leteckou techniku. Mnozí se snažili vymontovat z pilotních kabin měřicí přístroje. O kovové části letadel, ať už ocelové nebo duralové, nebyl žádný zájem, protože tehdy ještě nebyly žádné sběrny. A tak se nekradlo.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
