KRALUPY n. Vlt. – Dnes bychom vám rádi představili Pavla Kymličku, u nás v České republice mezi přáteli přezdívaného Boston. Jenže Pavel nechal tuhle přezdívku, rodinu a přátele v Čechách a po střední škole se rozhodl, že zažije ještě trochu dobrodružství, než jen pokusit se usadit a snít o tom, co by bylo, kdyby. Nejdříve procestoval Nový Zéland, souostroví Vanuatu, Kanadu a poslední destinací se prozatím stala Anglie. Tohle všechno stihl během posledních čtyř let. O jednotlivých destinacích už nám bude vyprávět převážně sám Pavel.
Jaké bylo tvoje hlavní rozhodnutí odletět na Nový Zéland? A vycestoval jsi sám?
Na Nový Zéland jsem se chtěl podívat, co jsem viděl Pána Prstenů :o). Kamarád Lukáš byl na Zélandu pět měsíců. Byl jsem nadšený jeho fotkami a statusy na facebooku. Nikdy jsem neplánoval nějaké cestování ani mě to vůbec nelákalo. Říkal jsem si, že tam pojedu jednou na dovolenou, třeba na dva maximálně tři týdny. Po maturitě jsem šel na vysokou školu. Studoval jsem geografii na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Očekával jsem od toho něco jiného, ale nechtěl jsem skončit po pár měsících. Jednou jsem se vracel ze školy domů vlakem (cesta trvala cca 2 hodiny) a hodně jsem přemýšlel. Ten den jsme dostali pár hodně hloupých domácích úkolů a já si uvědomil, že nemá cenu ztrácet nejlepší léta mého života děláním něčeho, co mě vůbec nenaplňuje.
Když jsem přišel domů, máma hned poznala, že je něco špatně, ale já jí jen řekl, že je vše v pořádku. Za pár hodin se mě zeptala znovu a já jí na to odpověděl, že nemá cenu, abych ztrácel čas ve škole, když mě nebaví a nadhodil jsem cestu na NZ. V tu chvíli jsem myslel, že mě srovná a příští den půjdu jako obvykle do školy, ale ona řekla: „Tak jo!“. Ještě ten týden mi sehnala práci u ní ve firmě, abych si přivydělal na cestu.
Potom následoval z mé strany tzv. „nábor“ = zeptal jsem se snad každého v mém okolí, jestli se mnou chce na NZ jet. Někdo rovnou řekl, že ne a někdo, že o tom popřemýšlí. Po pár týdnech jsem věděl, že jestli odjedu, tak budu na vše úplně sám. Měl jsem z toho děsný strach. Chtěl jsem vše odpískat, ale na to jsem, díkybohu, moc tvrdohlavý. Hlavně si nikdy nechci položit otázku: „Co kdyby?“
Jaké byly reakce tvého okolí, když jsi jim oznámil svůj záměr?
Kamarádi mi říkali, že je to super. Blízcí přátelé se mi to snažili rozmluvit. Nejtěžší je to s rodinou! Když někdo odjíždí poprvé, všichni se chovají, jako když vás vidí naposledy. Otčím to nevzal nejlíp a pohádali jsme se kvůli tomu, ale po pár týdnech se s tím vyrovnal a vše bylo fajn. Jen dvakrát v životě jsem ho viděl brečet a podruhé to bylo při mém odjezdu. Nejtěžší bylo loučení s mým malým bráchou. Byly mu jen tři roky. Nic mi neřekl, ale viděl jsem, jak je uvnitř smutný, a to mi dávalo zabrat.
Popiš nám, co následovalo po odletu. Jaké bylo tvé bydlení, práce a angličtina?
S angličtinou to bylo horší. Ve škole jsem byl jeden z nejhorších studentů. Nikdy jsem nedával pozor při hodinách a tady se mi to vše vrátilo :o). Při letu na NZ jsem měl přestup v Dubaii a nedokázal jsem se v angličtině zeptat: „Kde je moje odletová brána?“ :o). Trvalo mi kolem sedmi měsíců, než jsem si vybudoval dost sebedůvěry, abych si s někým mohl pořádně popovídat. Pořád se mám co učit. Na práci jsem měl pár tipů, ale nic jsem si dopředu nedomluvil. Celý rok jsem pracoval na farmách. Nepotřeboval jsem angličtinu k práci a tu také nebylo těžké sehnat. Což mi vyhovovalo. Vždycky jsem s někým sdílel bydlení. Kdybych si chtěl pronajmout místnost jen sám pro sebe, tak bych se asi nedoplatil. Neustále bylo alespoň pořád co dělat. Nejdřív jsem bydlel s Čechy. Ze začátku tak bydlí skoro každý, je to nejjednodušší způsob a nemusíte mluvit anglicky. Po pár měsících jsem je vyměnil za cizince. To pomohlo mé angličtině a zároveň jsem poznal odlišné zvyky a tradice jiných kultur. Kvůli tomu jsem taky přece vycestoval!
Jaké byly nejzajímavější kulturní rozdíly a tvé zážitky?
Největší rozdíl byl v lidech. Možná je to tím, že mají lepší počasí, nebo to u nás zničil komunismus. Každý byl milý, přátelský a vždy nápomocný. Jenom si jdeš po ulici a lidi si s tebou začnou povídat, nebo jsem stopoval a řidič mě za jízdy opil. On samozřejmě nepil. Zážitků bylo hodně ani bych nevěděl, kde začít. NZ má unikátní přírodu, která se mění přibližně každých 150 km. Hlavně jsem si žil takovou idylu bez starostí. Největší starost byla, kam si naplánovat výlet a co uvařit k večeři :o).
Řekni nám o tvé další destinaci po Novém Zélandu, a jaká byla další nová práce?
Další destinací asi myslíš Vanuatu. To byla jen taková „dovolená“. Na Novém Zélandu jsem pracoval s pár lidmi z Vanuatu, kteří tam měli možnost také pracovat. Spřátelili jsme se a s kamarádem Thomasem jsme byli pozváni na jejich ostrov Urpiv. Pozvání jsme přijali, a tak jsme se tam vydali na krásné čtyři týdny. Řekl bych, že to byl nejzajímavější měsíc v mém životě. Snažili jsme se naučit místním zvykům a pomáhat s každodenní prací. Stavěli jsme barák z bambusu, lovili divoká prasata s pomocí oštěpů, rybařili i chodili do místního kostela (abychom neurazili). Prostě jsme se na těch pár týdnů stali jedni z nich.
Jedl jsi tam něco zajímavého?
Netopýra s banánem :o).
Jaký byl nejzajímavější kulturní rozdíl, kterého sis na Vanuatu všiml?
Nejzajímavější kulturní rozdíl byl, že nemají žádný peníze a jsou to nejšťastnější lidi, co jsem kdy potkal. Pořád se smějí.
Nyní už se dostáváme k třetí zemi, která se také stala součástí tvého života a tou je Kanada. Co tě k výběru Kanady přivedlo?
Mezi Kanadou a Zélandem jsem byl pár měsíců doma. Když jsem se vracel ze Zélandu ani mě nenapadlo, že bych jel do Kanady. Pár věcí v Čechách nevyšlo tak, jak jsem si představoval a rozhodl jsem se zase vycestovat. Chtěl jsem jezdit v zimě na prkně a v tu dobu to nebylo tak těžké, jako teď, dostat pracovní vízum. Tentokrát jsem se nikoho nezeptal. Chtěl jsem jet sám. Myslím, že je vše jednodušší, když jede člověk sám, než když jedete dva nebo tři kamarádi. Rád si dělám, co chci a kdybych vzal někoho s sebou, už by to nebylo tak jednoduché.
Jaký pro tebe byl v Kanadě začátek?
Jako destinaci jsem si zvolil Whistler v Britské Kolumbii. Jel jsem úplně naslepo. Měl jsem jen letenku a nějaké peníze na začátek. Rychle jsem si našel ubytování, vytiskl pár životopisů a začal hledat práci. Sehnal jsem práci ve Four Seasons (řetězec hotelů) jako uklízeč. Byla to pohodová práce. Spíše jsem jen donášel věci do pokojů. Po třech měsících jsem změnil oddělení a začal jsem pracovat jako Ski Concierge – víceméně jsem celý den mluvil s hosty o lyžování. V zimě jsme si pronajali byt minutu od nejbližší sjezdovky a přes léto jsme bydleli v motelu. Měli jsme tam bazén, jacuzzi, saunu a spoustu jiných vymožeností. Dalo by se říct, že jsme si užívali. Ve volném čase se pořád něco dělalo. Snad nikdy jsme neseděli doma na zadku.
Opět se tě zeptám, jaké byly kulturní rozdíly a co se ti na Kanadě nejvíce líbilo?
Lidé tu jsou svým chováním dost podobní lidem na Novém Zélandu. A co se mi nejvíce líbilo? Miloval jsem ten životní styl, byl to nejlepší, co jsem mohl zažít a už nejspíše nikdy mít takový nebudu.
Zní to, jako bys tam našel svůj ráj na zemi. Bylo tam i něco, co se ti nelíbilo?
To, že mi neprodloužili vízum :o).
Byla chvíle, kdy sis na svých cestách říkal, že okamžitě balíš kufry a jedeš domů?
Jednou nebo dvakrát jsem nad tím možná zapřemýšlel, ale po pár minutách mě to přešlo. Nerad utíkám z boje! Když se mi po někom začne stýskat, tak mu zavolám a jednou za čas se jedu domů podívat.
Nyní žiješ v Anglii. Plánuješ ještě zemi vyměnit, nebo se už usadit?
Mám dobrou práci a jsem tu prozatím spokojený. Třeba teď jsem na služební cestě ve Francii a budu se vracet za tři týdny do Anglie. Vůbec nevím, kde se jednou usadím. Na Českou republiku to zatím nevidím. Možná pojedu do Austrálie příští rok. Nemá to cenu plánovat. Ono to zase nějak dopadne.
ROZHOVOR ZPRACOVALA: Snopková Kateřina – Trendmyself.com