Jak lze v současnosti charakterizovat chudobu? Například jako nedůstojné podmínky pro život a s tím související ztrátu bydlení. „V dnešní době není až tak těžké ztratit střechu nad hlavou. Do nesnází proto může přijít i obyčejný člověk, váš známý, kamarád, který se z různých důvodů dostal do problémů, ať už je to rozvod, ztráta zaměstnání, domácí násilí aj., uvádí ředitelka Charity Kralupy Barbora Kovářová, která v rozhovoru upozorňuje na stigmatizování sociálního bydlení, či lépe řečeno dostupného bydlení pro lidi bez stabilního zázemí. Snahou Charity Kralupy nad Vltavou je překonat chudobu a žít plnohodnotný občanský život.
Jaké bydlení lidem v tísni zprostředkováváte?
Když k nám přijde člověk se žádostí o pomoc s řešením bytové situace, nemáme moc, co mu nabídnout. Nemáme nic víc, než jeden byt v Sokolské ulici. Dalšími alternativami je pomoc při zprostředkování komerčního bydlení, hledání volných kapacit ubytoven a v případě, že se jedná o rodinu či rodiče s dětmi (a to je dost často), je nejrychlejším řešením nabídka sociální služby, která umožňuje dočasné ubytování a sanaci rodiny, tzn. azylový dům. V azylovém domě je ale časově omezená doba ubytování, a to na jeden rok. Pokud se rodině po této době nepodaří najít návazné bydlení, dostávají se do kolotoče střídání azylů. To vede ke ztrátě zaměstnání, sociálních kontaktů, děti často mění školu. I když pobyt můžeme z vážných důvodů prodloužit (např. ukončení školního roku), jedná se vždy pouze o nezbytně nutnou dobu v řádu měsíců. Při hledání stabilního ubytování se snažíme alespoň pomoci např. s odložením kauce, na kterou často přispívá i úřad práce, a poskytnutím referencí. Řešením nedostatku dostupného bydlení by byly právě sociální byty, které nejsou podmiňovány složením kauce a nájemné je zde regulováno stejně jako v bytech obecních.
Jaká skupina lidí nejvíce vyhledává Vaši pomoc spojenou s bydlením?
Našimi klienty jsou převážně matky s dětmi, někdy i celé rodiny, zřídka kdy otcové s dětmi. V dnešní době není až tak těžké ztratit střechu nad hlavou. Do azylového domu proto může přijít i obyčejný člověk, váš známý, kamarád, který se z různých důvodů dostal do problémů, ať už je to rozvod, ztráta zaměstnání, domácí násilí aj. A my se pokusíme udělat vše pro to, aby se takový člověk, velice zjednodušeně, znovu sám postavil na nohy.
Jak takováto pomoc uvedeným klientům z Vaší strany vypadá?
Naším úkolem není dělat práci za klienty, ale snažíme se je nasměrovat, ukázat jim, jak nové bydlení hledat, na co se nenachytat. Klientovi zajistíme přístup na internet, pomůžeme mu zorientovat se v nabídkách inzerátů či podmínkách realitních makléřů. Můžeme mu pomoci s nácvikem vedení komunikace. V poradně je k dispozici také telefon. Samozřejmě důležitou částí pomoci je posouzení nájemné smlouvy a jejích podmínek.
Je tedy v Kralupech nad Vltavou nedostatek sociálního bydlení?
Sociální bydlení v Kralupech nad Vltavou prakticky není, jsou zde městské byty, jež můžeme klasifikovat jako dostupné, tzn. jsou dostupné díky regulovanému nájemnému, jehož výše bývá nižší než u komerčního nájemného. Takovéto bydlení si může prakticky dovolit každý občan. Vaší několikaletou snahou je najít ideální lokalitu pro vybudování dostupného bydlení pro lidi, kteří nemají stabilní zázemí. Není tajemstvím, že se ale potýkáte s častými překážkami… Prvně jsme chtěli stavět ve Veltrusech, město nám záměr odsouhlasilo, dokonce jsme měli již stavební povolení. Bohužel jsme se nedomluvili s vlastníkem přilehlých pozemků na podmínkách souvisejících s příjezdovou cestou, a tak jsme museli projekt zastavit. Jako další možnost pro výstavbu se nám naskytla v obci Nelahozeves. I tam jsme měli vše legitimně sjednané, ovšem záměr se nelíbil některým občanům, kteří iniciovali petici, v níž byli proti výstavbě. A i přes souhlas představitelů obce v náš prospěch jsme se nakonec neodvážili v projektu pokračovat, jelikož by lidé, žijící v tomto bydlení, byli přinejmenším terčem urážek a troufám si říci i šikany. Nakonec nám byla nabídnuta lokalita v Kralupech v ulici J. Palacha, v níž by i město postavilo stejný dům pro stejné účely. I v tomto případě však vznikla petice. A nyní, již doufejme, se nám podaří začít stavět v obci Uhy ubytování pro samoživitele i rodiny. Ještě bych ráda objasnila různé dezinformace, jež se objevují především na sociálních sítích, že bychom se měli jako charita tímto projektem nějak obohatit. Když vezmete v potaz, že za pronájem jednoho bytu dostaneme 4 tis. Kč, tak je jasné, že se nejedná o výdělečnou činnost ale o službu. Pomoc je směřována k lidem, kteří svůj život chtějí posouvat a žít plnohodnotný občanský život.
Proč se veřejnost dívá na azylové či „sociální“ bydlení a klienty v něm žijící skrz prsty?
To my vlastně nevíme. Možná to vychází z nedostatku informací, ze strachu z něčeho, co se jeví nebezpečné, podezřelé a vymyká se běžnému standardu. Mají obavu, že se jim do sousedství stěhuje horda nepřizpůsobivých lidí se sklonem ke kriminalitě. Samozřejmě, přestože je zde nepřetržitě k dispozici sociální asistent, i tak mohou v azylovém domě vzniknout běžné problémy spojené se sousedským soužitím. Ale ne větší či menší než v jakémkoli jiném bytovém či panelovém domě. V takovém případě se problémy řeší stejně jako v běžném nájemním vztahu. Samozřejmě, že nás mrzí a velmi trápí takový odpor a předsudky. Jeden z našich největších problémů je, že si lidé informace neověřují a dají pouze na to, co „jedna paní povídala“. Tento pohled pak nebývá objektivní. Snažíme se tomu předcházet otevřeností. Každý občan, soused může k nám do azylového domu přijít a případné stížnosti vyřešit s odpovědným pracovníkem. Může nás každoročně navštívit v rámci dne otevřených dveří, jenž se koná během Dnů Kralup. A samozřejmě se nebráníme ani pochvale.
Dokázala byste z Vašich dlouholetých zkušeností umět popsat, jak se Vaši klienti cítí? Jak sami sebe vnímají?
Jak se může cítit žena, na kterou se pohlíží očima peticí a nenávistných komentářů na Facebooku! Cítí ostych, hanbu. Přestože svou situaci řeší a snaží se žít normální život, je stigmatizována. Je to frustrující a demotivující. Za takovýchto okolností je pro ni těžké navazovat nové kontakty, kamarádství, rovnat pochroumané sebevědomí vzniklou situací (domácí násilí, odchod partnera aj.).
Celou dobu jsme si povídaly převážně o dospělých klientech, ale jakým způsobem nabízíte pomoc i dětem?
V prvé řadě nenahrazujeme péči o děti, ale své klienty se snažíme naučit, jak správně o své potomky pečovat, učíme je osvojit si pravidelné návyky. V dnešní covidové situaci ale navíc vypomáháme např. s distanční výukou, a to přímo docházením do rodin nebo v nízkoprahovém zařízení. Dostávám se tedy k tomu, jak pomáháme samotným dětem. V tomto zařízení umožňujeme v omezeném počtu zprostředkovat dětem doučování i distanční výuku, dohlížíme na plnění úkolů a na rozvoj dovedností a znalostí. Obecně je ale „nízkoprah“ bezpečným prostředím, kam mohou vstoupit pouze děti, kde mohou trávit čas v komunitě jiných dětí, kde mohou sportovat, hrát hry aj., což nyní kvůli vládním opatřením nelze.
Jak vlastně koronavirová situace ovlivňuje Vaše služby a samotné rodiny?
Asi tak jako všechny ostatní. Nicméně, v azylovém domě máme stále plno bez ohledu na nynější situaci. V současné době nemůžeme pořádat společné aktivity jako např. společné vaření, výlety. Práce sociálních pracovnic uvnitř domu probíhá bez omezení. Pozastaveny jsou aktivizační služby. Vůbec nedokážu říci, jaké dopady bude současná krize mít. Ostatně jako vždy, se budeme muset aktuální situaci přizpůsobit a vydat ze sebe maximum.
Karmela Spejchalová, šéfredaktorka
REDAKCE: tel. č. 
