Ve středu 13. 10. 2021 přeplavala Kristýna Dyková kanál La Manche. Mezi Anglií a Francií uplavala vzdálenost 41 km za krásných 11 hodin a 6 minut a stala se tak třicátým Čechem, který to dokázal. Kralupský Jakub Běžel z Plavme chytře tam byl jako trenér a člen podpůrného týmu spolu s Michalem, jenž se chystá na svou přeplavbu v roce 2022. Jakuba můžete znát z našeho bazénu, kde učí úplné začátečníky, ale i pokročilé plavce.
Proč vás Kristýna oslovila a jak jste se na La Manche vlastně dostal?
Myslím, že to bylo jaro 2019, kdy jsme se s Kristýnou viděli poprvé. Chtěla plavat efektivněji, chtěla zrychlit a bavili jsme se i o zvládnutí plavání na otevřené vodě, se kterou se teprve seznamovala. To je velmi časté, že se na otevřené vodě necítíme komfortně, ale dá se s tím pracovat. A o dva roky později, v létě 2021, Kristýna projevila zájem, abych ji pomohl přímo při přeplavbě. To nešlo odmítnout, vidět svoji studentku plavat při nejznámější akci dálkového plavání.
Jak dlouho jste se připravovali?
Může se to zdát neuvěřitelné, ale Kristýna začala plavat v rámci zimního a dálkového plavání teprve před třemi lety. Vždy tak nějak plavala, ale bylo to spíše takové to občanské plavání, žádná závodní minulost. Intenzivní přípravu zahájila Kristýna přibližně jeden a půl roku před přeplavbou. Bylo to v zimě, v době, kdy byly bazény zavřené, takže většinu přípravy absolvovala venku na otevřené vodě s teplotou často jen lehce nad 5 °C. To je obdivuhodné a není to obvyklé ani mezi plavci připravujícími se na podobné akce.
Všechny nás hodně zajímá, jak to vypadá na lodi?
Nepředstavujte si žádnou velkou jachtu. Jde o poměrně malou loď o velikosti malé dodávky, kde v kajutě je mini toaleta a prostor pro 2 piloty, rozhodčí a rychlovarnou konvici. Pak je tam otevřená záď, kde je doprovodná posádka plavce, veškerý proviant a také velký motor, který je zakrytý a tvoří vlastně stůl. Málem bych zapomněl na zábradlí, toho se pak držíte celou cestu. Měli jsme štěstí, že nepršelo, to by snad bylo lépe ve vodě než na lodi. Takhle nás pořádně potrápily jen vlny, jež si pohrávaly s našimi žaludky.
Co byl konkrétně váš úkol na lodi?
Není to pouze vyjížďka na lodi, jak si to někdo může představit, těch úkolů je tam celá řada. Od úplně základní činnosti, jakou je krmení plavce, přes komunikaci s piloty lodě, častou komunikaci s rozhodčí, která plavce bedlivě sleduje a zapisuje vše od plavecké rychlosti, počtu záběrů, přes podávanou medikaci a krmení až po vyprazdňování. Jste tam samozřejmě jako dozor a psychická podpora plavce. Plavec vás musí neustále vidět. Je to pro něj určitá jistota, záchytný bod. A nemyslete si, že plavec z vody nevidí, co se na lodi děje. Naopak, má moc dobrý přehled a jakmile se na lodi začne cokoli dít, může rychle znervóznět. A to nesmíte dopustit. Takže i přes to, že druhý doprovod prakticky od začátku vyplutí zvracel nebo spal, snažili jsme se, aby Kristýna nic nepoznala…marně. No a pak je tu samozřejmě ta část ohledně foto a video dokumentace, komunikace s médii, fanoušky a podporovateli, kterých měla Kristýna nejen v Česku velké množství. Povedlo se jí inspirovat k plavání i lidi, jež to před tím pořádně nenapadlo.
Jak probíhalo to „krmení“?
Ano, krmení, to je pro veřejnost často slovo, kterého se chytnou. V dálkovém plavání je to terminus technicus, který označuje občerstvování. To může probíhat různě. Nejčastěji se krmí každých dvacet až třicet minut. My jsme ze začátku občerstvovali po hodině, pak každou půlhodinu. Jídlo se plavci podává z lodi na dlouhé teleskopické tyči, kde jsou přivázané kelímky, nebo sportovní lahve. Plavec se totiž nesmí lodi vůbec dotknout, jinak by byl diskvalifikován. Zároveň loď nezastavuje, jen mírně zpomalí, a tak i při občerstvování musí být plavec v pohybu. Nejčastěji je na zádech, přikopává nohama a u toho se snaží polknout to, co mu posádka podá. Celé krmení musí být opravdu rychlé, my jsme to zvládali pod dvacet sekund. To je dobré mít nacvičené, ale až moře a mnoho hodin ve slané vodě vás opravdu prověří.
Jak probíhají momenty po doplavání?
Nejdříve zastaví doprovodná loď třeba 200 metrů od pobřeží. Druhý pilot s rozhodčí a doprovodem jedou s plavcem v malém gumovém člunu, který zastaví třeba 50 m od pobřeží, pokud jsou tak velké vlny, jako jsme měli my. Plavec pak pokračuje na břeh sám, kde se musí dostat úplně z vody. Což není jednoduché. Nejen díky vlnám, ale i kvůli přenastavení našeho rovnovážného centra po několika hodinách plavání. Nikdo vám ale nesmí pomoci, to by vás také diskvalifikovali, a to po těch hodinách dřiny nechcete. Kristýna díky tomu, jak byla připravena, jak rychle plavala a jak k ní byla příroda ještě docela milostivá, doplavala ve Francii k pláži s restaurací La Sirene, kde plavce velmi dobře sledují a často jim nabídnou sklenku šampaňského. A to se Kristýně poštěstilo, plavba byla korunována bublinkami, které samozřejmě neměla šanci vnímat, protože ústa a jazyk měla úplně „spálené“ od soli. Pak ještě musela doplavat zpět k lodi.
Když se dostanete na loď, čeká doprovod většinou „hoňka“ kolem plavce, který je často mírně dezorientovaný, promrzlý, zesláblý, hladový, nebo někdy přijde i mořská nemoc. Nic takového se u nás ale nekonalo. Kristýna vylezla na loď v naprosto skvělé kondici. Žádný svalový třes z únavy nebo ze zimy, žádná nevolnost. Jen hlad. Dali jsme Kristýně velký sendvič a byla moc ráda, že není sladký, protože Edgar, kterým jsme co třicet minut občerstvovali, sladký je. Po třech hodinách plavby jsme byli zpět v Anglii. Večer jsme si dali ještě pizzu a šli brzy spát.
Po přeplavbě počítám, že vaše trenérská práce skončila, že?
Smích… To si říká hodně lidí. Vždyť ona už se nemá co učit, když zvládla ten plavecký Everest, že jo. Ale opak je pravdou. S Kristýnou Dykovou momentálně trénujeme techniku i dvakrát týdně, což je vlastně ještě více než před kanálem. Po přeplavbě spadlo z Kristýny určité břemeno zodpovědnosti a možná strachu něco na plaveckém stylu výrazně měnit. Teď máme dveře otevřené a už po prvním měsíci vidíme velké změny jak v rychlosti, tak v účinnosti, s jakou plave.
I při takovéto výkonnosti se můžeme neustále zlepšovat. Zrychlovat a plavat efektivněji s menším úsilím. Takže pokud má někdo pocit, že uplave dva kilometry, nebo zvládne svižně plaveckou část Ironmana (3,8 km pozn. red.) a už se nemá kam posouvat, nemusí to být vždy pravda. Další a další zlepšování techniky plavání nám otevírá možnost plavat opravdu rychle, a přitom lehce a elegantně na pohled.
Chcete říci ještě něco čtenářům závěrem?
Snad jen užívejte si plavání, plavte pro radost nebo klidně pro výkon. Plavte chytře a neplavte blbě, ať se u toho neničíte. A pokud vás bude zajímat cokoli k přeplavbě, nebo k plavání, tak si mě klidně odchytněte na bazénu v Kralupech o ranní plavání nebo o víkendu, když jsem tam s dětmi. Poznávací znamení – mám na zádech velké Jakub Běžel.
REDAKCE: tel. č. 
