Psí útulek Lesan byl založen před 25 lety, jeho bránou prošel za tu dobu nespočet psů, valná většina z nich našla šťastný domov díky obětavé práci jeho zaměstnanců, s jedním z nich, provozovatelkou Monikou Martinkovou, jsme si povídaly o psí duši, socializaci pejsků, aktuální naplněnosti útulku a mnohém dalším…
Paní Martinková, jaký je aktuální stav v útulku?
Momentálně je tu 14 psů, ale stav se stále mění. Máme kapacitu 25 míst. Snažíme se, aby všichni pejsci měli vše, co potřebují, krmíme je, venčíme, léčíme, hrajeme si s nimi, češeme je, stříháme, koupeme, cvičíme je, prostě pečujeme o jejich tělo i duši, ale všichni z nich potřebují nového páníčka, takže pokud hledáte psího parťáka, aktuální nabídku najdete na našich webových stránkách (https://utulek-kralupy.estranky.cz/clanky/psi-k-adopci.html) a facebooku.
Jaký je zájem veřejnosti o psího přítele z útulku?
Zájem veřejnosti je proměnlivý. Závisí na ročních obdobích i momentální situaci. Zvýšený zájem o psa je na jaře, kdy to lidi více táhne do přírody, a potřebují parťáka na procházky. Pokud lidem psí kamarád během podzimu či zimy odejde, často čekají právě na jaro s pořízením nového. Naopak v zimních měsících a o dovolených přes léto adopce stagnují.
V době lockdownu jsme (stejně jako jiné útulky) zaznamenali zvýšený zájem o psy, zůstali nám tu jen psi staří či problémoví, ostatní našli domov.
Využili jsme tuto netypickou situaci pro postupnou kompletní rekonstrukci všech kotců a posílení zásobní soustavy dešťové vody, která je pro nás jediným zdrojem.
Máme tu kotce ve třech řadách, musela se vždy zrušit a znovu vybudovat celá řada, což by nás (při plném provozu) stresovalo. Takhle to perfektně vyšlo. Prorezlé mříže a plechy nahradily krásné nové, celý útulek prokoukl, svítí novými pozinkovanými díly, z čehož máme radost.
Jaké pejsky se nedaří umístit, staré a nemocné?
Nejrychleji se umisťují malá společenská plemena a jejich kříženci. Adopce velkých psů trvá déle, stejně tak starých psů a psů s handicapem. Velkou výzvou jsou také chorobně plaší psi nebo psi agresivní.
Lidé většinou nemají problém adoptovat hodného třínohého psa, ale osvojení psů s chronickým onemocněním, které obnáší dietu nebo větší veterinární náklady, se obávají. Též se bojí brzkého úmrtí takového psa.
Někteří u nás proto dožívají. Když takový pes umře, je nám velice líto, že si nestihl napravit mínění o lidech a toho toužebného domova se nedožil. Utěšuje nás jen to, že alespoň v útulku si užil daleko lepšího života a podmínek, než tam, odkud přišel.
Nejdéle je u nás Čert, od roku 2016, bohužel má problematickou povahu a již se z adopce vrátil, tam počítáme, že u nás dožije. Koncem dubna tu bude již rok pes Ron, sedmiletý kříženec rotvajlera, tomu bychom pro jeho milou povahu adopci moc přáli, několik měsíců je zde krásný, pohodový, velký černobílý kříženec Kuky, který by byl rovněž moc šťastný v novém domově.
Jak pracujete s problémovými pejsky, než jsou připraveni na odchod k novému majiteli?
Stane se, že se k vám takoví pejsci vrací? Jaký je důvod?
Občas se to stane, ale děláme všechno proto, aby se tak nedělo. Důkladné pohovory se zájemci, 1-2 návštěvy psa v útulku ještě před adopcí, abychom viděli, že vztah mezi psem a páníčkem funguje, zájem o jeho adopci je myšlen vážně a není to např. jen přechodné emoční hnutí mysli, které rychle vyprchá, a které zájemce o psa ani nestihl probrat se svou rodinou.
Při pohovoru cíleně klademe otázky na základě našich zkušeností, kde by případně mohl vzniknout problém. Např. v době lockdownu, kdy mělo hodně lidí volný čas a pracovalo z domova, jsme se ptali, jaký režim bude panovat v domácnosti po skončení mimořádné situace, abychom si byli jisti, že se pes následně nevrátí, což se nám skutečně vyplatilo, nevrátil se ani jeden z tehdy adoptovaných.
Přesto se samozřejmě občas stane, že majitel se dostane do zdravotních potíží, případně se u psa projeví problém, který majitel nezvládne.
Dalo by se říci, že jsou nějaké rasy problematičtější než jiné nebo je to jen o původním majiteli a výchově pejska?
Obojí je pravdou. Samozřejmě je klíčová výchova a správný výběr psa, ale různé rasy s sebou nesou v genetické výbavě účel, ke kterému byly stovky let cíleně šlechtěny, a to se přebít nedá.
Například psi se zkráceným čumákem mají problém udýchat horko nebo větší pohybovou zátěž – je nesmysl, když si je pořídí aktivní sportovec. A stejně tak je to s jejich povahovými vlastnostmi: lovecká plemena mají často silný lovecký pud, který se někdy může projevovat i tím, že budou utíkat z procházky či špatně zajištěného pozemku a bavit se tím, že stopují či přímo loví zvěř, pokud se budou nudit.
Plemena, která byla vyšlechtěna k boji s býky či psím zápasům, mohou jevit zvýšenou tendenci se na procházkách rvát s ostatními psy. Inteligentní a hyperaktivní border kolie budou vymýšlet cokoliv, aby se zabavily, pokud se nudí.
Někdy jsou povahově nestabilní též kříženci typu bull či dobrman ap.
Pokud majitelé tyto zvláštnosti nerespektují, nevěnují se nácviku klidu před zvěří a důkladnému pohybovému vyžití psů nejen u plemen typu bull, zanedbají socializaci zvířete, hyperaktivního psa typu border kolie venčí pár minut ráno nebo večer, či je zavřou na malé zahradě nebo dvorku, pak samozřejmě mohou vzniknout nepříjemné problémy a pes může skončit i u nás.
Jak se projevují pejsci se zraněnou duší?
Pejsci, kterým někdo ublížil a zradil je, se mohou projevovat různým způsobem – plachostí, agresivitou, separační úzkostí, steskem, automatismy, strachovou reakcí na nápřah… Někteří psi jsou smutní, vyjí, koušou mříže, nežerou, vyhlíží svého původního majitele.
Zajímavé jsou nečekané reakce, např. náhlá nervozita nebo strachová agresivita u jinak neproblémového psa, kdy mu někdo např. slunečními brýlemi, maskáčovým oblekem nebo holí připomene nenáviděného původního majitele, který ho týral, jakmile tyto doplňky odložíte, pes se okamžitě uklidní, ale to jsou spíše výjimky, často taková reakce postupně nácvikem vyhasíná.
Někdy je obtížné rozklíčovat, jestli se pes již narodil s nějakým nevhodným povahovým rysem, např. chorobnou plachostí, kterou mu výchovou posílila jeho psí matka – toto se občas vidí u psů, kteří vyrůstali divoce v nějaké smečce, kde měli minimální nebo žádný kontakt s člověkem či někde v lese v noře.
Pamatuji psy ze smečky jedné podivínky, která si příbuzenskou plemenitbou namnožila 123 chorobně plachých psů, kteří skončili po útulcích po celé republice. Ti dokonce v noci hledali úkryty ve zvýšených polohách, protože tam patrně v noci docházelo k potyčkám psů a jejich vzájemnému napadání na tak malém prostoru.
Nebo pamatuji na křížence kokra, který běhával za určitými typy dodávek a vyhlížel v nich svého bývalého pána, který ho patrně vyhodil někde na silnici.
Kontrolujete nějak pejsky po jejich umístění do nového domova?
Ano, samozřejmě. Ale snažíme se to dělat spíš formou dobrovolné spolupráce s novými majiteli, kdy nám sami píšou, posílají fotky a videa. Máme na facebooku i speciální skupinu pro majitele našich Lesánků.
Ti, kteří se neozývají, kontaktujeme návštěvou, e-mailem či telefonicky, a to především u psů, kteří měli nějaký problém, hlavně ze začátku adopce, abychom si byli jisti, že je tam vše, jak má být.
Snažíme se to dělat citlivě a decentně, aby majitelé neměli pocit nějakého nátlaku, případně pokud se přesvědčíme, že to tam není v pořádku, snažíme se s novými majiteli nějak domluvit, komunikace je základ, cíleně dáváme přednost takovým zájemcům, u kterých víme, že se s námi dohodnout chtějí a umějí.
Jak pracujete s osobní vazbou k pejskům, předpokládám, že je pro vás těžké se s nimi loučit?
Někdy je to opravdu těžké. Zejména tehdy, když je tu pes dlouho, navázal se na nás, případně jsme ho převychovali nebo jsme ho – za pomoci našeho skvělého veterináře (Františka Pochobradského) – doslova sundali hrobníkovi z lopaty, to vždy opláčeme.
Ale když pak vidíme, jak skvěle se pes v novém domově má, pomáhá to tyhle emoce rychle zvládnout, navíc další pejsci čekají a práce s nimi je lékem na duši. Jsme tu pro ně a tohle k práci prostě patří, musíme vždy (jako profesionálové) upřednostnit to, co je pro psa nejlepší.
Pomáhají nám v tom i pejsci vlastní. Já tu pracuji od roku 1997 a vždy jsem měla své dva psy, i dnes je tomu tak. Všechny jsem si postupně adoptovala z tohoto útulku. Pokud jeden z nich umřel, druhý pes většinou psychicky strádal a stýskal si po parťákovi, takže jsem hned musela doplnit smečku.
Jak vám mohou pomoci občané – přijímáte krmivo, vítáte venčení pejsků?
Pomoc občanů velmi vítáme. Za krmivo jsme vděční. Momentálně krmíme značkou Yoggies, ta se nám osvědčila, takže budeme rádi za tyto granule. Neradi značky měníme či granule mícháme, protože to je u psa riskantní, zejména u přechodu k horšímu krmivu to může (u citlivějších psů) vyvolat průjmy a záněty žaludku.
Často k nám psi přicházejí z nevhodných poměrů, kdy byli živeni všelijak a někdy vůbec, či strávili na útěku delší dobu, kdy byli nuceni žrát všelijaké nevhodné věci. To se pak projeví na jejich trávení, proto krmení věnujeme velkou pozornost.
Uvítáme též mycí přípravky na podlahu s vůní typu Alex, Ajax ap.
Venčení veřejností je u nás možné a velmi vítané. Je to možné každý den (i o víkendech) v časech 9-14 hodin, zájemci potřebují jen občanský průkaz.
Při venčení si psi zvykají na různé páníčky, učí se pořádně chodit na vodítku, socializují se. Je to důležité i pro jejich trávení, fyzickou kondici i psychickou pohodu.
Též se tak může případný páníček s nimi seznámit a zkusit, jak jim to funguje. Občas se stává, že si některý z Lesánků omotá kolem packy páníčka, který adopci vůbec neměl v úmyslu a zašel jen tak na procházku, podívat se, vyvenčit, nebo dokonce na podnikovou brigádu.
Který psí příběh vás nejvíce zahřál u srdce?
Výrazný byl příběh Lesana, podle kterého jsme dali útulku jméno. Byl tu více než pět let, měl epileptické záchvaty. Nakonec si ho adoptovala strašně hodná paní, Lesan skvěle zvládl přechod z kotce do bytu i novou smečku zvířat, kterou měla panička. A co nás nejvíce překvapilo, zmizely mu i epileptické záchvaty.
Vzpomínám ráda i na kříženku pudla Popelku, která se našla na hřbitově se zraněnou packou, do níž se jí dala flegmóna. Popelčin stav byl velmi vážný a chvíli se hovořilo i o amputaci, ale naštěstí antibiotika zabrala a nebylo to třeba. Její odchod do adopce jsem oplakala, ale pak mě těšilo, jak se má skvěle. Panička posílala její fotografie z rakouských Alp i jiných krásných dovolenkových destinací, kde se spokojená a upravená fenka – s pohledem sebejisté královny – chovala v náručí.
Nelze zapomenout ani na Lucy, roční fenku jorkšíra, u které se projevovaly těžké neurologické záchvaty při sebemenším rozrušení, kdy lítala jako smyslů zbavená, při tom kálela a močila všude kolem sebe a kňučela, jako by měla velké bolesti. Naštěstí bolesti neměla, byl to takový projev záchvatu. Sehnali jsme sponzorku na její neurologické vyšetření a doufali, že by se stav mohlo podařit upravit operačně nebo medikací, ale bohužel se ukázalo, že trpí neléčitelnou vrozenou metabolicko-toxickou encefalopatií, kdy se jí metabolity postupně usazují na mozku. S adopcí jsme ani nepočítali, ale po roce se stal zázrak a Lucy našla domov u nesmírně obětavé paničky. Lucy si tam zvykla, zklidnila se, záchvaty má sice 1x týdně, ale již ne tak dramatické.
Dojemné bylo i setkání s chorobně plachým špicem Šmudlou, kterého si jezdila jeho panička ochočovat do útulku, aniž by to mělo výraznější efekt, ale pak si dodala odvahy a adoptovala ho. Až doma se na ni navázal a zklidnil se, loni jsme se s ním setkali na voříškiádě v Bašti, kde nám pyšná panička předvedla pohodového pejska.
A tak bych mohla pokračovat hodiny, ale na to tu není prostor. Dá se říci, že jsme všichni velice potěšeni každou adopcí, kdy si nový majitel a pes navzájem sednou a jsou spolu spokojeni. Šťastné příběhy psů mají rádi i naši facebookoví fanoušci, takové příspěvky vždy sklidí nejvíce pochvalných lajků, o to více, když je to pes, kterého lidi již znají, byl tam dlouho, sdíleli ho nebo venčili.
Aktuální nabídka pejsků k adopci:
https://utulek-kralupy.estranky.cz/clanky/psi-k-adopci.html
Chcete mě?
Kuky, kříženec velkého vzrůstu, pes, narozen 6/2013, 63 cm, 33 kg.
Dovezen 5. 1. 2022 z velice nevhodných podmínek.
Foto: Kristýna Dolanská
Ron, kříženec rotvajlera, narozen 2014, 61 cm, 41,6 kg,
v útulku je od 30. 4. 2021. Je hodný, netahá na vodítku,
vhodný i ke starším lidem.
Foto: Kristýna Dolanská
REDAKCE: tel. č. 
