Po letech covidových útrap přišel rusko-ukrajinský konflikt, dvojkový rok nezačal úplně nejlépe. Nezbývá než věřit, že se vše v dobré obrátí a situace ve světě bude opět klidná a mírová. Nepokoje vyvolaly migraci obyvatel, jednou ze zemí, do kterých běženci utíkají, je i Česká republika. Poměry ukrajinských uprchlíků v Kralupech vám přiblíží následující řádky.
Paní Barboro, jak to v souvislosti s ukrajinskými žadateli o azyl v charitě zvládáte?
Obhospodařujeme kolem 50 lidí, je jich tu sice mnohem více, ale ne všichni se obrací na nás. Těmto lidem zajišťujeme potravinovou pomoc, pomáháme jim s vyřizováním dokumentů, prací, umisťováním dětí do škol, také řešíme jejich bytovou situaci.
Co ukrajinští lidé nejvíce potřebují?
Největší problém je bydlení, je ho málo, příchozí jsou na ubytovnách, což není na dlouhodobější žití vhodné (hlavně s menšími dětmi), navíc chtějí být pospolu, což chápeme, větší skupinku tedy nemůžeme rozdělit, o to je hledání bydlení těžší.
Je něco, co by mohli kralupští obyvatelé pro nově příchozí z Ukrajiny udělat?
Když je něco třeba, dáváme to do výzvy na facebook: https://www.facebook.com/CharitaKralupynadvltavou
Co se dětského oblečení týká, jsme zásobovaní od místních lidí celoročně, zatím tedy zásoby máme. Nejvíce nám chybí ženské oblečení vel. 38 a více, také kočárky. Vítáme karty do Lidlu, Tety, Deichmannu, C&A, aby si mohli lidé sami vybrat, co potřebují. Rovněž sháníme nábytek. Pokud by mohl někdo nabídnout ubytovací kapacity, pomůže to dobré věci.
Jací lidé do Kralup přicházejí? Jsou to ženy, děti a staří lidé?
Ano, jen ženy a děti, muž přišel jen jeden, byl to vdovec se dvěma ratolestmi. Obvykle přichází matky s dětmi. Některé z nich jsou manželky mužů, kteří zde dlouhodobě pracují.
Znáte jejich osudy?
Nejsou moc sdílní. Trochu se ptáme, ale nechceme je zpovídat. Svou roli hraje i jazyková bariéra.
Vypráví vám o tom, jak to vypadá přímo na místě, odkud odešli?
Byla tu jedna rodina, která měla tatínka na frontě. Ta přišla od Kyjeva.
V jakém jsou psychickém a fyzickém stavu?
Po dosažení bezpečného cíle reagovali slzami úlevy, to byli hlavně ti první běženci, co jsme tu měli. Děti jsou vystrašené, ale zároveň zvědavé, zapojily by se do aktivit, ale maminky jsou momentálně rády, že mají chvíli klid, doufáme, že se časem zapojí.
Jak je myšleno na školky či školy pro děti a zaměstnání pro dospělé?
Školky budou asi problém, ale je těžké to předjímat, nevíme, jak dlouho bude válka trvat. Kolik jich tu zůstane. Aktuálně se na krizovém štábu projednávají volná místa. Ani stát pořádně neví, jak se situace bude řešit. Otázkou je, zda jim otevírat samostatné třídy nebo je začleňovat. Podle mého názoru by bylo lepší děti prvního stupně začlenit, u druhého stupně čekáme, kolik jich po prázdninách reálně bude. Běženci nemají pro první tři měsíce povinnost hlásit se do školy, mají výjimku, poté budou prázdniny, takže se bude jednat až o příští školní rok. U maminek, které již mají vízum a chtějí začít pracovat, těm se budeme snažit podat pomocnou ruku a školku či školu zařídit již nyní.
Co jazyková bariéra?
Hledáme překladatele mezi dobrovolníky, případně bychom rádi využili skutečnosti, že v některých třídách již ukrajinské děti jsou, ty by mohly zprostředkovávat kontakt mezi nově příchozími a místními dětmi. Malé děti se rychle učí, nejlépe vhozením do vody, tudíž bych se o jejich osud nebála.
Je poskytována i psychologická pomoc?
Nabízíme ji, ale zatím nebyla třeba.
Tušíte, zda se chtějí uprchlíci vrátit zpět, až konflikt utichne, nesvěřují se se svými plány?
Netroufnu si říct. Čas ukáže. Ale předpokládám, že ženy, které tady mají rodinu, zde budou chtít zůstat, získat vízum a pracovat.
Je něco, co by Kralupští měli o této problematice vědět a dosud nezaznělo?
Chtěla bych veřejnost uklidnit, nebojme se této nové situace. Ženy, co přichází, chtějí pracovat, místním brát práci nebudou, neumí jazyk, budou hledat místa, která nikdo z nás dělat nechce, jsou dlouhodobě neobsazená. Zaměstnavatelé zase ocení, že budou mít plný pracovní stav. Můžeme se od sebe vzájemně něco naučit…
REDAKCE: tel. č. 
