Lenka Čechová: Cíle vyjdou, pokud člověk opravdu chce

Rozhovor s Lenkou Čechovou, místní atletkou, bronzovou medailistkou z MČR

Tělo samý sval a šlacha, neskutečná vytrvalost, píle, disciplína, skromnost, silný duch a odhodlání, tak bych charakterizovala milou, jemnou, usměvavou Lenku Čechovou z Kralup, která nedávno stanula na třetí příčce halového mistrovství ČR v atletice. Jaký to byl pocit stát na „bedně“? Co jí atletika dala a vzala? O tom všem bylo naše povídání…

Lenko, kdy jste se poprvé setkala s atletikou?
Začínala jsem v Sokolu Kralupy okolo jedenáctého roku. Tou dobou to byly jen dva tréninky týdně formou hry, běhání bylo také zakomponováno. Náročnějším atletickým tréninkům jsem se začala věnovat až ve 14 letech, kdy jsem začala jezdit do Staré Boleslavi, kde sídlí klub, za který dosud závodím.

Takže velký sportovní úspěch není nutně podmíněn začátkem ve sportu ještě v předškolním věku?
Není, dá se začít takto později :).

Vybrala jste si atletiku sama, nebo to byl nápad rodičů?
Ani jedno, ani druhé. Přivedl mě k ní můj učitel, doteď jsem mu vděčná. Byl to vyučující tělocviku na základní škole a k tomu vedl tréninky v Sokolu Kralupy. V rámci hodin tělesné výchovy jsem předbíhala i kluky, proto mě učitel přivedl na tuto dráhu…

Vím o vás, že máte sestru, dokonce dvojče, sportujete společně?
Ano, běháme spolu, je to výhoda, můžeme si na tréninku pomoci, „potahat si“ některé úseky, což je super.

Takže nejste rivalky, podporujete se „v dobrém“ navzájem, jste si oporou…
Přesně tak…

Kolik času týdně vám zaberou tréninky?
Je to velmi časově náročné, ale když člověk chce, všechno jde :). Trénink mám obvykle šestkrát týdně.
Dříve (s jiným trenérem) to bylo i osmkrát týdně, byl to takový dvoufázový trénink, lehčí a kratší. Nyní mám delší tréninky (trvají obvykle tři hodiny), které zahrnují běh, posilování a trenérovy speciální cviky na prodloužení kroku při běhu, aby byl běh co nejúčinnější, čímž se šetří síly běžce.

Má vaše tělo vůbec čas zrelaxovat, když běháte skoro každý den v týdnu a ještě tolik hodin?
Regenerace je nutná. Chodím do sauny, vířivky, na lymfodrenáž, k fyzioterapeutovi či na masáž, čímž by se měla regenerace svalů urychlit, člověk by pak měl zvládnout více tréninků.

Předpokládám, že ještě studujete, jde o sportovní obor?
Ne, se sestrou jsme si záměrně vybraly úplně jiný obor (studujeme to samé, překvapivě :), již od školky jsme spolu), jsme si vědomé toho, že sport nás nebude živit. Studujeme na ČVUT na Masarykově ústavu vyšších studií ekonomiku a management.

Umíte si představit, že budete ve vrcholovém sportu pokračovat i při zaměstnání?
Plánuji závodně běhat do konce studií, s prací to bude již komplikovanější, spíše budu potom běhat už jen pro radost, ale uvidíme…

Co jste musela sportu obětovat?
Velkou obětí je určitě čas. Nemám moc času na rodinu a kamarády. Se všemi známými se stýkám strašně málo, to je největší daň.

Co kolena či „achillovky“, „zlobí“ i profesionální sportovce, kteří jsou zvyklí na zátěž a vědí, jak správně regenerovat?
Ani profík se problémům nevyhne. Snažím se tomu předcházet regenerací, ale při takovém počtu tréninků týdně se tomu nedá vyhnout, občas něco začne bolet/tahat, to je normální. Snažím se to řešit co nejrychleji, našla jsme středisko, kde mi pomáhají co nejdříve se vyléčit, ale stejně při problémech trénuji, abych nevypadla z rytmu. Když je to vážný problém, člověk musí tréninky přerušit, je pak ale strašně těžké vrátit se na předchozí dobrou úroveň. Tréninkové manko je třeba dohnat, což není úplně jednoduché ani pro hlavu. Po jednom ze svých vážných úrazů mi trvalo dva roky, než jsem se vrátila na své, to jsem byla čtyři měsíce úplně mimo trénink.

Co vám atletika dala?
Hodně kamarádů a přátelských lidí, atletika je dobré prostředí (na rozdíl třeba od fotbalu). Při závodech sice běžíme každý sám za sebe, jako bychom se neznali, ale před závodem či po něm se se závodnicemi bavíme, to mi přijde na atletice hezké, vážím si toho.

Jaké to bylo získat 3. místo na MČR? Jak jste to prožívala? Byla to satisfakce za všechnu tu dřinu?
Byla jsem velice šťastná, protože dříve jsem často končila na čtvrtém místě, mám tedy velkou sbírku čtvrtých míst, nyní se mi tu smůlu podařilo prolomit. Je velký rozdíl doběhnout třetí nebo čtvrtá. Rozdíl je často jen v desetinách či setinách. Čtvrté místo se ale vůbec nebere…

Třetího místa v hale si vážím i z jiného důvodu, čtyři týdny před tímto závodem jsem byla pozitivně testovaná na covid-19, není vůbec ideální být v karanténě tak krátkou dobu před závodem. To byl důvod, proč jsem si věřila v závodu o dost méně než by tomu bylo normálně, nedoufala jsem v medaili. I když jsem měla lehký průběh nemoci, byla jsem velmi unavená, tréninky nebyly takové, jako bývaly dříve, bála jsem se, jak to dopadne. V karanténě jsem byla nejmenší možný počet dnů, hned poté jsem se vrátila k plným tréninkům, což není správné, ale čas mi postupný návrat neumožnil. Naštěstí se mi nestalo „zadření“, že by mi to neběhalo, špatně by se mi dýchalo… I tím, že se nerada vzdávám, jsem to měla v hlavě nastavené tak, že „republiku“ musím mít, tak se moje tělo nevzdalo a bojovalo o medaili.
Intenzivně jsem prožívala i závod, který se konal o měsíc dříve – Czech Indoor Gala, kde jsem si zaběhla svůj velký „osobák“ pod 2,07.

Jaké máte běžecké cíle pro nejbližší období?
Mým cílem pro letošní sezonu je zlepšit si osobní rekord a zkusit se probojovat na reprezentační akce. Ale limity jsou dost přísné, zbývají mi cca tři a půl vteřiny. Ale nic není nemožné, v hale jsem si udělala osobní rekord o pět a půl vteřiny…

Až budete mít děti, doporučíte jim tento sport?
Určitě budu moc ráda, když bude moje dítě dělat atletiku, druh sportu ho nechám ho vybrat, ale určitě chci, aby moje dítě sportovalo, aby netrávilo veškerý čas u počítače bez pohybu, to by bylo pro mě nepředstavitelné. Takže by se mělo předem připravit na to, že se mnou bude jezdit na výlety, kde ho budu nenápadně vést k pohybu, podporovat ho stejně, jako podporuje moje rodina mě.

Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Nikdy se nevzdávejte, protože i když se něco zdá být nemožné, vaše cíle vyjdou, pokud opravdu budete chtít ;).

Medailonek:
Lenka Čechová, 21 let
Sportovní klub: Atletika Stará Boleslav
Největší úspěchy:
3. na MČR v atletice (běh na 800 m)
2020 – 5. místo na mezistátním utkání v Polsku, reprezentační akce

Autor:KZ