Ohlédněme se zpět časem a připomeňme si, jak prožíval období povodní tehdejší starosta Pavel Rynt…
STAROSTI PANA STAROSTY:
autor textu: Mgr. Pavel Rynt, starosta města v roce POVODNÍ
Je neděle odpoledne (25. 8. 2002) a jsem požádán Redakční radou Kralupského Zpravodaje o svůj pravidelný příspěvek.
Pokusím se pouze vyjádřit několik faktů i svých osobních zážitků, názorů a myšlenek.
Podrobnou zprávu o povodí v našem městě připravuje ve spolupráci s naší povodňovou komisí Ing. Jan Papež, zpracovatel povodňových plánů našeho města a odborný poradce naší povodňové komise. (Včasnost a kvalita této zprávy je velmi důležitá pro získání státní pomoci podle zákona 12/2002 a dá se předpokládat, že by pomoc mohla být v řádech desítek milionů. Termín odevzdání průběžné zprávy na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR je do 29. 8. 2002).
Co naše město v minulých dnech prožilo? Takzvaná „stoletá” voda v roce 1890 zvedla hladinu Vltavy v Kralupech o 6 m, současná povodeň téměř o 2 m více.
Hovoří se o 500-1 000leté povodni, na kterou nemohl být nikdo připraven. Pro naše město byly navíc tři místní vážná ohrožení města. Jednalo se o potopení lodě s pískem zakotvenou na patkách horkovodu před mostem pro předcházení a případnou likvidaci možných přehrad řeky před městem (železniční most do Chvatěrub) i za městem (most ve Veltrusech).
Další možné ohrožení města (které nebudu komentovat) bylo dáno úniky chlóru z neratovické Spolany. V takto vypjaté atmosféře v našem městě pracovalo bez odpočinku několik stovek lidí, kteří často nasazovali i své životy. Podle zákona má hlavní zodpovědnost při povodni místní povodňová komise – krizový štáb. V povodňových plánech připravená necelá dvacítka lidí se v průběhu povodně rozrůstala o další desítky většinou dobrovolných spolupracovníků a pomocníků.
V celostátních sdělovacích prostředcích (televize Prima) se objevovaly různé informace a postřehy z našeho města, které (mimo objektivních a pravdivých faktů) obsahovaly neúplné informace, fámy, polopravdy či doslovné lži. Velkou roli zde hrály emoce, výběr oslovených spoluobčanů i velké umění „televizní střihové cenzury”- tj. vybrat z množství vět ty potřebné. Výrok, že „starosta pro město udělal h…,” nebudu teď komentovat, ale zatracování či zesměšňování činnosti celé povodňové komise – krizového štábu města je buď velká hloupost či lidský „hyenismus“, nebo cílená předvolební kampaň.
Desítky poctivých a pracovitých lidí si toto určitě od svých spoluobčanů nezaslouží. V rámci všech postižených měst a obcí máme v Kralupech jednu zbytečnou oběť, mimokralupského občana, která vznikla z hazardu a nerespektování uzavírky komunikace. Hlavní kritika i jednotlivé stížnosti spoluobčanů byly zaměřovány na nedostatečnou místní informovanost. Město nemá své rádio, nevlastní kabelovou televizi (soukromá firma zpracovává pro město 2x měsíčně místní televizní zpravodajství), finanční prostředky od České rafinérské byly použity pro instalaci zvukových sirén s možností hlášení důležitých informací. Tento důležitý informační prostředek byl vyřazen z činnosti (centrála na služebně MP) při nepředpokládaném zvýšení vodní hladiny. Rozhodnutím RM (červen 2002) se bude služebna MP v rámci reformy veřejné správy přemisťovat do areálu býv. ČSAD, takže neopakování této situace bude zajištěno. Ostatní mobilní prostředky (vozy policie, hasičů, megafony apod.), budou celostátně vybaveny modernější technikou.
A nyní zpět k průběhu povodní. Povodňová komise se do 25. 8. sešla na 17 jednáních (v nejkrizovějších dnech 3x) a řešila dle zákona nejdříve situace ohrožující životy obyvatel.
Rozhodující byla evakuace obyvatel. Nejvíce dramatická byla evakuace autobusy v úterý 13. 8. pro levobřežní část Kralup (po trať Kralupy – Děčín), kdy nám odjezdy zpozdila akce potopení lodi (odstřel až v 17:00 hod.) a viadukty se začaly zaplavovat.
Další prudké a celorepublikově nečekané stoupání hladiny nás v nočních hodinách postavilo před otázku evakuace dalších objektů za trati (sídliště Hůrka a další). Pytle s pískem začaly být zbytečnou prací a rozhodnutí o evakuaci až za světla, v ranních hodinách, bylo snad správné. Nemám v této době čas popisovat všechny další momenty a události, v budoucnu snad bude čas vše řádně vyhodnotit, zdokumentovat a vzít si „poučení”.
Město i jednotlivci mají k dispozici tisíce fotografií, videozáznamy, stovky záznamů jsou ve třech povodňových knihách (kde jsou důležité záznamy přijatých a odeslaných zpráv z informačního centra krizového štábu).
Musím též připomenout, že naše město fungovalo také jako dobrovolné a neoficiální středisko (hlavně v oblasti humanitární pomoci) pro nejbližší postižený region, ale např. názor p. Dolejše (MF Dnes – 21. 8.), že „Krizový štáb v Kralupech selhal při ochraně zámku ve Veltrusích“ je slušně řečeno hluboká neinformovanost a neprofesionálnost celostátních sdělovacích prostředků.
Vzhledem k situaci v okrese Mělník jsme se snažili řešit situaci bez pomoci okresních a krajských krizových štábů. (Hodnocení jejich činnosti budou provádět jiní).
Zároveň chci říci několik upřímných slov: Ať si každý sám u sebe provede „inventuru” toho, co udělal dobře či špatně, co byla jeho povinnost i co udělal nad její rámec.
V krizových situacích se projeví klady i zápory lidských povah, poznáte schopné a obětavé spolupracovníky či pravé přátele. Ať se každý se svým svědomím vypořádá. Zda něco udělal, či stále koná proto, je to jeho zaměstnání, služební povinnost, či prostá lidskost. Nebo opačně, zda to není jen snaha zneužít krizové situace a pro sebe „něco získat”.
Město ruší plánované akce v rámci oslav 100 let města. Pochopitelné je, že určené finance se věnují na nápravu škod povodně. (Zároveň požádáme ty, kteří peníze již městu věnovali). Budou se konat pouze benefiční koncerty apod., jsou před námi komunální volby a úplnou „inventuru” povodně bude muset dokončit nová samospráva.
Proto nechci předčasně děkovat zvlášť žádnému místnímu spolupracovníkovi, policistovi, hasiči, podnikateli, dobrovolníkům z řad občanů apod. Určitě bych na někoho zapomněl, nebo dosud o něm nevím.
Z mimokralupských mohu upřímně poděkovat zatím p. Tomáši Teplíkovi, poslanci Parlamentu ČR, který nám „bez vyzvání” byl velmi nápomocen. Dobrovolníci – většinou studenti a mladí lidé z České Lípy. Byli vyzváni místní radnicí a na úkor svých prázdnin, dovolených, městu velmi pomáhali. Bylo i velmi líto, že někteří místní občané na ně jen koukali”.
Podrobné výčty kralupské i mimokralupské „humanitární pomoci” budou zveřejněny.
Za největší dar mohu dnes poděkovat: 1,5 milionů Kč od České rafinérské, partnerskému městu Ikast v Dánsku (20 velkých vysoušečů s příslušenstvím, z toho 12 nových, 1 vysoušeč v hodnotě 2,5 tis. EUR), partnerskému městu Hennigsdorf v Německu za finanční dar 25 tisíc EUR a nové menší sušičky i připravenou další finanční a materiální pomoc. Za materiální, technickou i organizační pomoc Kaučuku a. s., podnikateli Ing. Vratislavu Veselému a mnoho mnohým dalším.
Text psaný pro: Zpravodaj města Kralupy nad Vltavou – speciál POVODEŇ v r. 2002.
REDAKCE: tel. č. 
