30 LET MĚSTSKÉHO MUZEA

Místní kulturní veřejnost těžce nesla zánik muzea na počátku 60. let minulého století, Teprve po listopadu 1989 se začalo nesměle hovořit o vybudování alespoň pamětní síně J. Seiferta a J. Holuba. Od těchto záměrů byl k muzeu již jen krůček.

Nejprve, v roce 1990, vznikla Společnost muzea založená na dobrovolné bázi. Jejími předními členy byli: JUDr. Růžena Hynková, Ing. Josef Stupka, Ing. Otakar Špecinger, Dr. Jiří Karas, František Šíma, Mgr. Eva Dvořáková, Mgr. Jaroslava Fürstová. Jednotliví členové společnosti nejprve pořádali přednášky, aby získali veřejnou podporu pro své cíle. V letech 1991–1992 byly Společnosti městem postupně propůjčeny místnosti v prvním patře tzv. obecního domu, dnešního sídla muzea. Od jara 1995 je dům plně v užívání muzejní instituce. První stálou muzejní expozicí byla Pamětní síň Jaroslava Seiferta. K jejímu otevření došlo 23. 9. 1991, symbolicky v den básníkova životního výročí.

Od konce roku 1992 je muzeum oficiálně zřízeno jako příspěvková organizace města (od toho roku počítáme výročí naší existence). Muzeum je ustaveno jako společensko-vědní s následující strukturou sbírek: archeologie, archiv, etnografie, galerie, Seifertiana, militaria, medaile a odznaky, numismatika, knihovna. Shromažďované předměty muzeum ukládá, třídí, eviduje a využívá je buď ve stálých expozicích, nebo při krátkodobých výstavách. Od roku 1994 muzeum dvakrát ročně vydává odborné periodikum – Vlastivědný sborník Kralupska, kde prezentuje výsledky badatelské práce o městě a jeho okolí. Jeho dosavadní rozsah se blíží ke 2 500 stran textů o minulosti města a regionu.

V závěru roku 1995 skončila činnost muzea ve starém a nepříliš půvabném obecním domě. Muzeum má od začátku velkou podporu ze strany města. Tato podpora se velmi projevila v roce 1996, kdy došlo (pouze městským nákladem) k velkorysé a náročné rekonstrukci, dostavbě a adaptaci budovy pouze pro muzejní účely. Na konci tohoto roku se muzeum stěhovalo zpět do novotou vonící zrekonstruované budovy.

Počátkem následujícího roku bylo obnovené muzeum zpřístupněno. Při té příležitosti byly nově uspořádány a vybaveny stálé expozice archeologie a historie a nově přistavěný výstavní sál se stal místem pořádání rozsáhlých krátkodobých výstav. Krátkodobé výstavy se tematicky dotýkají oborů historie a výtvarného umění a rovněž připomínají různá výročí, společenské jevy a další. Jejich počet dosud překročil číslo 150. Muzeum ovšem pořádá i další kulturní akce, jako např. koncerty, přednášky, komentované prohlídky, křty publikací atd. Zde se jejich počet dostal přes číslo 200. Od svého otevření po obnově se muzeum stalo jedním z míst konání Festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy.

Roku 2004 muzeum započalo s pořádáním etnografických výstav s vánoční nebo velikonoční tematikou, často doplněných o tvůrčí „dílny“ pro především dětské návštěvníky. Od roku 2008 muzeum pořádá víceletý výstavní cyklus s edukativními dílnami nazvaný Řemesla našich předků.

Významné události pro muzeum se udály sklonkem první dekády nového století. Před blížícím se životním výročím básníka J. Seiferta byla zcela obnovena Pamětní síň Jaroslava Seiferta, která byla po stránce prezentační úrovně nejstarší muzejní expozicí. Nová instalace byla obohacena o novinky současné techniky. Obsahovou a grafickou proměnou prošla opakovaně i expozice Historie. Všechny stálé expozice jsou rovněž doplněny o pracovní listy a o nové edukativní programy pro dětské návštěvníky a pro zájemce z řad studentů.

Slibně započatý vývoj obnovené muzejní instituce přerušil zásah přírody ve formě povodně 14. srpna roku 2002, kdy velká vltavská voda velmi citelně postihla i muzeum. Zcela zaplaven byl suterén budovy a v přízemí dosahovala vodní hladina do výše 60–80 centimetrů. Zcela zlikvidována tak byla instalace archeologické expozice v suterénu (exponáty byly zachráněny) a dočasně zrušena byla i síň Georga Karse v přízemí. Zaplavena byla i muzejní knihovna a jeden z depozitářů (opět beze ztrát na exponátech). Více než rok trvalo vysoušení a opravy budovy muzea po povodni. Slavnostní otevření se konalo 15. ledna 2004. Šlo o všechny expozice, které kvůli povodni doznaly změn v umístění a prošly instalační obnovou.
V té době jsme netušili, že stejná přírodní katastrofa přijde ještě jednou, a to v roce 2013. Vody sice bylo méně než před lety, ale i tak zcela zaplavené suterénní prostory opět na rok ochromily muzejní činnosti.
Nejen formou záplav nám matka příroda dokazuje svoji převahu. Od roku 2020 vlastně až dosud se musíme vypořádávat s přítomností viru covid-19 v celé světové lidské populaci. Různá preventivní opatření, ale i přímá onemocnění se nevyhnula ani muzeu.

Přesto pracujeme na našem základním úkolu, a sice shromažďování předmětů dokumentujících minulost a přítomnost města. Muzejní sbírka tak dnes představuje přes 6 000 evidenčních čísel exponátů a přes 3 000 čísel příruční knihovny.

Během let prošel změnami i tým muzejních pracovníků. Jeho nynější složení je: PaedDr. Jan Racek, Mgr. Iveta Bendíková, Ing. Jitka Lísková, Iveta Saurová, Michaela Pechačová, Jiřina Švecová. Formou pracovních dohod vypomáhají kolegové Karel Štrof a Stanislav Hejduk.

Jan Racek

 

Autor:KZ