Jen těžko bychom hledali v Kralupech člověka, který by neznal Pavla Rynta, dlouholetého starostu, učitele, hudebníka a v neposlední řadě také patriota. Leta starostování nebyla jen procházka růžovou zahradou, zažil polistopadovou proměnu veřejné správy, pád rady města i ničivé povodně… Na co rád vzpomíná? Co mu dělá radost nyní? O tom více na následujících řádcích…
Pane Rynte, co vás (jako učitele) motivovalo k práci pro město?
Šel jsem do voleb jako člen Občanského fóra, chtěli jsme dokázat, že umíme řídit naše město bez tehdejší vládnoucí komunistické strany. Ve volbách jsme získali většinu, já dokonce nejvíce hlasů, asi proto, že mě lidé z města dobře znali. Od členů uskupení jsem pak dostal „nůž na krk“, že bych měl být starostou. To jsem ztuhnul, sice jsem měl povědomí o fungování úřadu, ale detaily fungování státní správy jsem neznal. Nicméně to byla výzva, kterou jsem přijal. Během dvou hodin jsem si ve škole sbalil svoje věci a odešel vstříc novému poslání, doslova ze dne na den.
Jaké okamžiky působnosti na MěÚ považujete za zlomové?
Těch bylo víc. Po prvním volebním období jsem si říkal, že už jsem si to zkusil, tak se vrátím k učení, ale když jsem viděl, které osoby se chystají na tuto pozici (motivované osobními majetkovými zájmy), nemohl jsem nic jiného dělat, než zkusit v dalších volbách funkci obhájit. Každé další volební období bylo výzvou.
Velké souboje názorů provázely každé schvalování nějaké větší finanční investice – např. lávky pro pěší. Byla to první velká investice bez dotací… Návrh prošel těsnou většinou, část zastupitelů by byla raději pro výstavbu bytů pro občany… Lávka byla kolaudovaná v roce 1996, je to stále velmi významná stavba pro město, která bude sloužit ještě dalším generacím.
Jsem patriot, mám rád lidi stejného ražení, „zlanařil“ jsem tedy souseda z dětství, aby se stal prvním předsedou Sdružení rodáků a příznivců města Kralupy n. V. Cílem spolku bylo pomáhat v rozvoji a propagaci našeho města.
O povodních roku 2002 bylo řečeno mnohé, to byl další zlomový okamžik…
S penziony pro seniory to bylo také zajímavé, dlouho jsme nevěděli, zda bude či nebude dotace, nakonec byla, budovy slouží dobře dodnes.
Pokud byste měl bilancovat, co se povedlo ve městě za vaší působnosti udělat, co byste vyzdvihl?
Povedly se cyklistické stezky, při dnešní dopravě v centru je mnohdy rychlejší jet na kole než autem.
Rekonstruovalo se muzeum, investovalo se do sportovní haly, plaveckého bazénu, zimního stadionu, přibyla parkovací místa, přibylo množství veřejných ploch s kvalitní zelení.
Rád bych zmínil i Festival poezie a přednesu Seifertovy Kralupy. Festival je nejen dílem mým, ale i bývalého generálního ředitele podniku Kaučuk, Ing. M. Nevosada. Díky této aktivitě jsem poznal celou řadu našich předních umělců (např. pana Ladislava Chudíka).
Za vašeho starostování se udála zvláštní věc – odvolání celé rady města, co se tehdy stalo?
Nejmenovaný podnikatel chtěl být starostou. V reakci na to se zastupitelé shlukli napříč politickým spektrem – jeden tábor za ním a druhý za mnou, to byl důvod odvolání celé rady města v roce 2003.
Nechybí vám po odchodu z funkce komunální politika?
Po hádání a nervování se mi nestýská, žádný člověk nemá patent na rozum… Stýská se mi však po jiných věcech. Přes osobní vazby jsme navázali spolupráci s mnoha partnerskými městy, např. se slovenským Komárnem, německým Hennigsdorfem, dánským Ikastem a francouzským Banyuls-sur-Mer. Partnerství měst nám pomohlo při povodni, výměnné pobyty dětí přispěly k výuce cizích jazyků, recipročně se konaly různé sportovní turnaje, kulturní akce, vzájemně se poznávaly zvolené samosprávy, vyměňovaly zkušenosti a poznatky v rozvoji svých měst. Moji nástupci pak navázali partnerství ještě s dalšími městy.
Je skvělé, že jste nerezignoval na aktivity pro město, jaké jsou vaše další plány v rámci aktivit Senior minichoru?
Se starostováním jsem skončil v roce 2006, nevydržel jsem však dlouho nečinný. Učil jsem na místních školách matematiku a hudební výchovu, doučoval jsem žáky v rámci přípravy na přijímací zkoušky.
Stýskalo se mi však po hudbě, založil jsem proto Senior minichor, který vedu již 15 let. Posláním této aktivity je přinést radost spoluobčanům ve stejné věkové kategorii. Nehrajeme jen v Kralupech, navštěvujeme i kralupské občany, kteří závěr života prožívají v sociálních zařízeních mimo naše město (Velvary, Všestudy, Neratovice, Kladno-Švermov).
A proč mini? Chtěl jsem, aby nás bylo max. 10, abychom se vešli do dvou osobních automobilů. Teď už je nás jen šest, vejdeme se tedy do jedné dodávky.
Mým plánem je ještě pokračovat v této aktivitě, popřípadě sehnat i nějaké nové členy. Naší největší odměnou je, když se původně plánovaný hodinový program prodlouží na dvojnásobek a posluchači se loučí slovy: „Přijeďte zase.“
Jak hodnotíte vaše nástupce a současný rozvoj města?
Četl jsem volební programy jednotlivých uskupení, jestli se podaří alespoň část slibů, budu rád, myslím si, že město vzkvétá. Dost lidí, co se do Kralup podívalo po čase, konstatovalo, že se město změnilo k lepšímu. Bohužel se stále nepodařilo zrealizovat obchvat, aktuálně ho blokují okolní obce.
TSM se daří dobře uklízet, městu udržovat zeleň, realizovat výsadbu, opravovat komunikace, budovat nová parkovací místa. Vlastně každé samosprávě po mém odchodu se něco dobrého podařilo. Také do škol se hodně investuje. Teď se však obávám, že díky válce na Ukrajině a energetické krizi peněz moc nebude… Jsem rád, že současný starosta zůstal i radním Středočeského kraje. Město bude mít informace o všech dotacích.
Je také velmi dobré, že se městu podařilo získat pozemky v centru, např. pozemek pod úřadem a pivovarem, také Technoparkem a bývalým hotelem Praha, stálo to velké úsilí. Už za mé působnosti se dělaly studie, jak prostor nově využít. Těším se na rekonstrukci pivovaru, bude z něj krásné kulturní centrum, střed města opět více ožije.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Již teď se těším na svou dubnovou osmdesátku. Mojí velkou radostí je nyní i to, že jsem už pradědeček, mám pár týdnů starou pravnučku… Ještě pár let bych chtěl být svědkem jejích krůčků, mít přijatelný zdravotní stav a být svědkem rozkvětu našeho města…
Děkuji za rozhovor a přeji hodně elánu do dalšího počínání.
Andrea Jůnová, šéfredaktorka
Medailonek:
Mgr. Pavel Rynt:
– učitel matematiky a hudební výchovy;
– starosta města: 1990–2006;
– zakladatel Senior minichoru, držitel Ceny starosty města.
REDAKCE: tel. č. 
