Sourozenecká expedice do Šalamounova chrámu

Poznávat své kořeny je jedním z údělů lidstva. Rozkrývat mozaiku spletitých osudů, hledat indicie, skládat dílky do stavebnice historie, je vzrušující úkol, u kterého stojí za to být… Vnímá to tak i Kateřina Viktorová, která se vydala se svými bratry na archeologickou expedici do Jeruzaléma. Nechte se unést na místa dávnověku skrze její vyprávění…

Paní Kateřino, co bylo účelem vaší exotické cesty?
Mám Jeruzalém velmi ráda, také archeologii a egyptologii. Udělali jsme si proto s bratry sourozeneckou expedici do Tel Motza, což je staronové archeologické naleziště. Přihlásili jsme se jako dobrovolníci do týmu pana profesora Filipa Čapka z Evangelické teologické fakulty UK v Praze a odjeli jsme pracovat na jednom z nejvýznamnějších objevů počátku 21. století – údajně Šalamounovu chrámu. Na výzkumu se kromě zmíněné fakulty podílí i Univerzita Tel-Aviv a německá univerzita.

Co spustilo tento výzkum?
Jak to tak bývá, byla to plánovaná výstavba, zde se jednalo o dálnici, budoucí spojnici Tel Avivu s Jeruzalémem. Před stavbou místní prováděli záchranný archeologický výzkum a narazili na chrámový komplex, vše probíhalo rychle, a tak se lokalita zakonzervovala a čekala dalších 20 let na podrobnější průzkum. Ten nakonec ukázal, že stavba svým tvarem odpovídá biblickému chrámu z 10. stol. před n. l., o kterém hovoří Bible. Tel Motza se však nachází 6 km od starého Jeruzaléma, kde se traduje, že by ona stavba měla být. Samotný chrám se skládá ze tří částí (předsíně, svatyně a velesvatyně). V předsíni u vstupu se nacházely dva sloupy, Jaochim a Boas, ve svatyni se skvěl oltář, ve velesvatyni pak měla být uložena Archa úmluvy.

Jak dlouho výprava trvala?
Strávili jsme tam týden. Každé ráno jsme se sami dopravili na naleziště, buď jedinou tramvají, která v Jeruzalémě jezdí, případně autobusem či pěšky… Zpátky to bylo horší, to jsme byli hodně zničeni, práce archeologa je namáhavá (krumpáč, kýbl, kolečko). Vraceli jsme se hodně špinaví a zaprášení. Nikdo z trhovců si nás díky tomu nevšímal :). Jakmile jsme se na hostelu osprchovali a převlékli, hned se na nás obchodníci v úzkých uličkách vrhli… Bydleli jsme ve staré části Jeruzaléma, který má neopakovatelnou atmosféru. Jeruzalém je místo s obrovským kouzlem, hlavně večer, když jsou zavřené stánky a v uličkách se rozhostí klid.

Jaké artefakty jste odkryla vy sama?
Našla jsem jámu a v ní střepy. Vedoucí výzkumu si vše zdokumentovala. K mému zklamání se pak ukázalo, že to bylo místo, kam při posledních vykopávkách archeologové střepy naházeli a zasypali, když místo opouštěli před stavbou dálnice. Takže žádný velký objev se tentokrát nekonal. Díky splavovému materiálu jsme však nacházeli i neolitické artefakty jako kamenné nože, šípy a dýky.

Jak jste se vůbec k vašemu krásnému koníčku dostala?
K této zálibě mě vedla maminka, chodila jsem s ní jako dítě na vykopávky na Budeč, kopaly jsme tam pod paní Andreou Bartoškovou (manželkou známého herce Jiřího Bartošky). V Kralupech mám ze stejného důvodu ve velké oblibě minické hradiště.

To vás tedy kralupské průzkumy na náměstí a u kovošrotu nemohly nechat chladnou, že?
Určitě, chodila jsem kolem, nakukovala, fotografovala…

Vraťme se zpět do Izraele… Co Jeruzalém jako takový?
Staré město je kouzelné, je centrem náboženství, které se dělí na čtyři části: arabskou, křesťanskou, židovskou a arménskou. Veškeré památky a srdce náboženství světa se nachází na kilometru čtverečním.

Napadá mě otázka bezpečnosti…
Paradoxně je to jedno z nejbezpečnějších míst na světě. Když procházíte jeho uličkami, na každých 10 metrech jsou kamery. Za vidění stojí Zeď nářků, Chrámová hora, mešita Al-Aksá (3. nejposvátnější místo islámu), ulice Via Dolorosa – kudy dle tradice Ježíš Kristus nesl svůj kříž při cestě k ukřižování, Golgota (místo ukřižování Ježíše Krista), hora Sion s hrobem krále Davida… Součástí krásných hradeb je Damašská brána, kterou se do Jeruzaléma vstupuje, za hradbami se pak nachází Údolí posledního soudu, naproti je Olivetská hora, Getsemanská zahrada, hrob Máří Magdaleny, hrob Panny Marie… Za návštěvu stojí i zahradní hrob Ježíše, který se nachází mimo staré město. Byl to zajímavý zážitek, cestou z práce jsme se postavili do fronty, kde byli Indové a turisté z celého světa, měli jsme na sobě trička archeologické skupiny a jeden turista si všiml loga na nich, rozradostnil se a jásal: „Oni jsou z Tel Motza, dělají vykopávky!“ Povědomí veřejnosti je tam opravdu velké. Úžasných míst je v Jeruzalémě mnoho. My měli tu čest tam být, navíc v době mimo hlavní turistickou sezonu.

Byla jste svědkem nějakého náboženského konfliktu?
Ne, místu vládne klid. Žijí tam pospolu arabští obchodníci, ortodoxní židé, Arméni, křesťané a nedělá jim to problém. Bezpečnostní opatření jsou velká, je např. zabezpečen vstup ke Zdi nářků, limitován je i vstup na Chrámovou horu, prochází se mnoha kontrolami, ale tamější obyvatelé to berou jako běžnou věc. Je to však jedno z nábožensky nejvíce citlivých míst na světě.

Ani večer to nebylo o strach se pohybovat venku?
Vůbec ne.

Kdy je tam nejméně turistů, kdy je nejlepší čas na výpravu do těchto míst?
Davy jsou v Jeruzalémě pořád. V únoru a březnu je tam velmi příjemně, všechno kvete. V létě očekávejte hodně prachu a velké horko.

Stalo se vám v Jeruzalémě něco nepředvídatelného?
Ano, bylo toho spousta. Např. páteční svátek a sobotní šábes, při kterém nejezdila veřejná doprava, muslimové i židé měli den pracovního klidu, takže nic nefungovalo, nikdo nepracoval, všude byly davy v ulicích. Měli jsme problém se dostat na letiště.

Jakou máte zkušenost s místním jídlem, chutnalo vám?
Byla to hlavně arabská kuchyně – falafel, hummus, tahini a jejich typické sladkosti, ale v tom vedru člověk ani moc hlad nemá.

Co jazyková vybavenost obyvatel, byla dostatečná?
Ano, byla to angličtina, někdy došlo i na ruce a nohy. Vždycky jsme se ale nakonec domluvili. Na zastávkách byl sice „rozsypaný čaj“, ale nějak jsme pokaždé dojeli, kam jsme potřebovali. Po dálnici jezdí místní tak rychle, že se člověk až bojí.

Co vám dále v této oblasti učarovalo?
Byli jsme mj. v Betlémě. Je to místo za onou kontroverzní zdí. Lidé tam jsou odříznuti od světa. Zažili jsme tam nádherné palestinské slavnosti, děti hrály na dudy a na bubny, šly v obřím průvodu, ale bez turistů… Pro ně je cesta (byť je Betlém jakýmsi předměstím Jeruzaléma) komplikovaná.

Máte nějaké další archeologické plány?
Na konci srpna se chci do Jeruzaléma vrátit, již to mám domluvené.

Děkuji za rozhovor.

Medailonek:
Mgr. Kateřina Viktorová
– ředitelka DDM Kralupy;
– cestovatelka;
– dobrovolná archeoložka.