…očima tří žaček 9. třídy ZŠ Václava Havla:
Pamatuji si, když jsem poprvé vstoupila do první třídy k zápisu a najednou je konec té deváté. Uteklo to jako voda. Prošla jsem si dvě školy a vzpomínek je spousta.
V první třídě se nás sešlo pár lidí ze školky a nějací noví. Byli jsme děti, takže jsme se rychle skamarádili. Jezdili jsme na mnoho výletů, ale nejraději jsem měla školy v přírodě. Na první jsem jela ve druhé třídě a nechtělo se mi odjíždět. Veselí jsme byli až do páté třídy. Pak přišel smutek, protože jsme museli na druhý stupeň do jiné školy. Bylo mi smutno, že odcházím z toho kolektivu, ale musela jsem se s tím smířit.
Přišla první cesta do šesté třídy a já byla lehce ve stresu. Jaký bude nový kolektiv? Zapadnu? Budeme se mít rádi? Odpovědi na tyto otázky zmizely hned se vstupem do třídy. Opět jsem se sešla s některými spolužáky z prvního stupně a s ostatními jsem si rychle „sedla“. Absolvovali jsme adaptační kurz a já měla „skvělý“ začátek, jelikož jsem tam spadla na kole a rozbila si koleno. Nikdo na mě asi jen tak nezapomene. I na druhém stupni jsme si užili spoustu výletů, ale už žádnou školu v přírodě. Devítka, to byl stres, hlavně kvůli přijímačkám. Všichni jsme se nakonec někam dostali.
A teď je konec. Máme prázdniny a v září nástup do nového kolektivu. Základní škola mi bude chybět a nejvíc kamarádi.
Kateřina Turková, 9. C
Ve školce jsme se moc těšili do školy. Nastoupili jsme do 1. třídy a začalo „peklo“. Malovali jsme jako ve školce a učili se písmenka a počítat. Uteklo to jako voda a končili jsme 5. třídu. Někdo si vyzkoušel přijímačky a po prázdninách přešel na druhý stupeň. Přestala sranda. Ani jsem se nestačila otočit a byla jsem v 9. třídě. Čtyři roky se skvělou třídou, skvělými lidmi a skvělou paní třídní.
Tento školní rok utekl nejrychleji ze všech. Jsme na konci, což znamená, že půjdeme každý svou vlastní cestou. Rozloučíme se se všemi a popřejeme budoucím deváťákům hodně štěstí k přijímacím zkouškám. Do školy jsem chodila docela ráda. Základka mi bude chybět a na společně prožité zážitky nezapomenu.
Vanessa Jordáková, 9. C
Vybavuji si, jak jsem nastupovala s úsměvem na tváři (s taškou s jednorožcem a s pár kamarády) ze školky do první třídy. Otočím se a už jsem deváťák. Mám jiné kamarády, jinou tašku a do školy už nechodím s úsměvem.
Za devět let jsem vystřídala dvě školy. První dva roky jsem strávila se skvělými lidmi, ve třetí jsem nastoupila mezi nové lidi a v šesté nás opět promíchali a zase nová třída. Upřímně, měla jsem na ně celkem štěstí, když se podívám jinam. V devítce začal stres. Přijímačky. Už jsou za námi a po prázdninách nastupujeme na školy, které jsme si vybrali. Většina z nás začne žít úplně nový život, opět s novými lidmi. Mě základka bavila. Ráda si vzpomenu. Bylo to fajn, ale těším se na střední. Od teď jdeme vlastní cestou. Takže se loučím.
Sabina Jordáková, 9. C
REDAKCE: tel. č. 
