Politická a společenská krize spojená s úpadkem demokracie se dotkla i našeho města a jeho představitelů
Období mezi mnichovskou krizí a nacistickou okupací známé také jako druhá republika trvalo jen 166 dní, během nichž se původně demokratický stát změnil v zemi závislou na svém západním sousedovi, zmítanou vnitřními problémy a vyznačující se společností trpící depresí, snažící se najít viníka všech potíží. Toto vše se záhy odrazilo v kralupské politice, kde oživly staré spory i křivdy a kde pro některé osobnosti již nemělo být místo.
Mnichovská dohoda, při níž bylo odtrženo pohraničí, přivedla Československo do velkých potíží. Došlo ke ztrátě opevnění, přerušení železniční a silniční sítě a především tisíce lidí ztratily domov. Počáteční pozornost se tak soustředila na pomoc uprchlíkům, jichž dorazilo do kralupského okresu asi patnáct set. Většinou přijeli jen v tom, co měli na sobě, takže bylo třeba poskytnout jim nejprve nejnutnější péči, to jest vybavit je oblečením, zajistit stravování a ubytování v hostinci Na Krétě, v hotelu Slavia nebo v tělocvičně DTJ. Bylo však jasné, že se jedná pouze o dočasné řešení, takže vedení města následně nechalo postavit v Havlíčkově ulici velký činžovní dům pro uprchlíky, nicméně k jeho dokončení došlo až v roce 1939.
Strana národní jednoty přichází na scénu
Teprve poté, co se podařilo vyřešit akutní problémy, si většina občanů uvědomila závažnost celé situace, v níž se země ocitla. „V odtrženém území pracuje Konrad Henlein. Pořádají se demonstrace proti Čechům. Ale ani Slovensko není takové, jaké bychom je chtěli míti. Ke všemu vídeňská vysílačka štve Slováky proti nám, uráží představitele našeho státu. Vlajkaři podávají Němcům ruce a podkopávají naši samostatnost. Prezident Beneš odchází a na jeho úřad je povolán Emil Hácha,“ přesně tak shrnula pocity panující na podzim 1938 kronika obce Zeměchy. Podobně se pak vyjádřil již 6. října na zasedání rady starosta Josef Vaníček ve svém projevu, kde odsoudil způsob, jakým se zachovaly k republice světové mocnosti, a dále vyjádřil lítost nad abdikací prezidenta Beneše. Tehdy ještě netušil, že záhy bude hrozit odchod z funkce i jemu, a že to budou jeho do té doby loajální kolegové, jež si budou přát jeho konec.
Důležitým dnem v této pomnichovské proměně kralupské politiky, se stal 1. prosinec 1938, kdy na zasedání rady zástupci strany národně socialistické, agrární, živnostenské a národního sjednocení prohlásili, že utvořili nový radniční klub Strany národní jednoty a od této doby budou vystupovat ve vzájemné shodě. Zároveň v Kralupech provedli náborovou kampaň do SNJ, začali vydávat časopis „Stráž národní jednoty“ a 26. ledna 1939 oficiálně představili občanům program v bio Sokol. V reakci na to vznikla jak na úrovni státu, tak i v našem městě Národní strana práce sdružující demokratickou levici. Zároveň byla zakázána komunistická strana a okresní úřad v Kralupech za její členy jmenoval do samosprávy nové funkcionáře.
Zlé časy obnovují staré spory a křivdy
Brzy na to se pod tlakem ocitl také starosta Josef Vaníček, ke kterému se již začátkem ledna 1939 dostavila delegace členů SNJ v čele s Bohumilem Kuhnem a snažili se ho přesvědčit, aby z důvodu vysokého věku rezignoval. Celá událost se vyšetřovala na schůzi zastupitelstva, v jehož zápisu stojí: „Starosta Vaníček odmítl útoky na svou čest tím, že práci pro obec konal vždy poctivě, nezištně a jeho čest ve svém podnikání mu nikdo nemůže pohaniti. Za dvacet let trvání své funkce starosty zachránil pro obec hodnoty mnohamilionové.“ Zároveň zde proti snaze národní jednoty vystoupili František Biňovec a Antonín Urban s tím, že uskupení, která ji nyní tvoří, dříve volbu Josefa Vaníčka starostou města uznala, a proto je jejich postup vůči němu neplatný. Proti jejich argumentům se ovšem postavil náměstek Novotný, který usiloval o Vaníčkův konec v čele města již dříve a kvůli čemuž je nutné se na chvíli přenést do 30. let.
Jak se již mohli čtenáři Zpravodaje dočíst v říjnovém čísle, obecní volby roku 1923 proběhly v poklidné atmosféře, stejně jako hlasování o čtyři roky později. Zvrat nastal až ve 30. letech, kdy se do čela národních socialistů v Kralupech postavil Václav Novotný s dr. Hodkem, jež chtěli převzít od sociálních demokratů vedení města a předpokládali, že pro své plány získají také ostatní, hlavně pravicové strany. Volební kampaň v roce 1931 se tak nesla ve znamení tu drobného rýpaní, jindy větších urážek publikovaných hlavně v Podřipském kraji vzájemně se napadajícím s Kralupsko-velvarským obzorem. Nicméně ani přes ostrá slova nebylo dosaženo kýženého výsledku a národní socialisté si ve volbách spíše pohoršili. Teprve při posledním demokratickém hlasování v roce 1938 tato strana v Kralupech zvítězila, nicméně v čele města zůstal i nadále sociální demokrat Josef Vaníček a Václav Novotný se stal jeho „pouhým“ náměstkem. Bohužel pro něj se ani na výše popsané schůzi zastupitelstva rezignace Vaníčka na post starosty nedočkal, neboť ten poté jednání rozpustil s tím, že není síly, jež by rozhodla.
Jak probíhalo „odbenešení“ v Kralupech?
Zároveň ve stejné době probíhalo na úrovni Česko-Slovenska postupné „odbenešení“, což se týkalo také kralupských škol, kde byly postupně odstraněny obrazy bývalého prezidenta, který byl nyní brán i s hradní skupinou a ostatními demokratickými politiky jako jeden z hlavních viníků mnichovské tragédie. Na popud okresního výboru mládeže Strany národní jednoty došlo navíc k odstranění názvu „ulice Dr. Eduarda Beneše“ z dnešní Mostní ulice v Lobečku.
Josef Vaníček se přes nátlak národní jednoty udržel ve funkci až do začátku okupace, kdy rezignoval, nicméně ani Václav Novotný poté neslavil. Stal se sice kandidátem na starostu, avšak jako činovník Sokola by byl pro nacisty též nepřijatelný, takže Kralupy následně vedl až do roku 1942, kdy došlo k rozpuštění městského zastupitelstva, obchodník Josef Kobera.
Jan Bartoš
J. Vaníček: Mé paměti (jako cenný zdroj informací o nejen politickém životě ve městě z pohledu kralupského starosty).
J. Vaníček (zdroj SOkA Mělník)
REDAKCE: tel. č. 
