Zbyněk Krátký opustil pozemskou pouť v pátek 26. dubna 2024. Byl to šok, mnoho lidí obestřel hluboký žal. Zbyňkovo pracovní nasazení, profesní um, profesionální přístup, vřelá, srdečná, nekonfliktní povaha a zejména jeho životní audiovizuální dílo, ho již dnes řadí mezi nepřehlédnutelné osobnosti, které spoluvytvářely dějiny našeho města.
Rodinný medailónek Zbyňka Krátkého
Zbyněk Krátký se narodil roku 1966 v Praze, kam se jeho rodiče se dvěma staršími sourozenci přestěhovali z Habrů na Vysočině. Od 14 let však vyrůstal v Kralupech, kde se vyučil zámečníkem. Začal zde pracovat na Kaučuku jako strojník výrobny betonové směsi a posléze se tu oženil a založil rodinu. Odmalička rád fotografoval, dělal fotografa i na vojně, kde si ještě doplnil kurz promítače filmu. S první videokamerou pak začal dokumentovat nejrůznější rodinné události své rodiny, příbuzných i přátel. K nejradostnějším událostem jeho života patřilo narození syna Zbyňka a dcery Helenky, jejichž dětství i mládí jsou zaznamenány na kilometrech magnetické pásky. Po revoluci pak největší koníček Zbyňka Krátkého přerostl v hlavní pracovní činnost. Začal podnikat v oboru Výroba audiovizuálních děl. Na první kameru si vydělal výrobou čalouněných postelí. Jeho nejvýznamnější činností byla výroba Kralupského televizního zpravodajství, které se věnoval s nejvyšším nasazením 25 let. Rád natáčel i svatební obřady, plesy, prezentační filmy i dokumenty. V posledních letech působil jako technik ochrany podzemních vod v Areálu chemické výrob v Lobečku. I tato práce ho naplňovala. Ve volných chvílích se věnoval rodině a svým koníčkům. Byl to vynalézavý kutil. Svou domácnost, zahradu i chovatelská zařízení rád vybavoval novými technickými vymoženostmi. Bavilo ho vymýšlet různé zlepšováky a vychytávky, které ulehčovaly práci a poskytovaly pohodlí. Měl rád lidi, s každým si rád popovídal a byl vždy připraven pomoci. Z říše zvířat si oblíbil především kachny a slepičky. Mezi jeho záliby patřilo zahradničení. Svými výpěstky dělal radost sobě i druhým. Do čeho se pustil, to dělal s maximálním zaujetím, nadšením a velkým nasazením. Měl šikovné ruce a zlaté srdce, které nám všem bude nejvíce chybět. Manželka Jana měla ve Zbyňkovi milovaného a milujícího manžela po 35 let.
„Když přišla možnost natáčet KTZ, bral jsem to jako své životní poslání. Snažil jsem se všechny náměty zpracovat co nejlépe, všechny reportáže byly stejně důležité. Ale nejraději jsem natáčel rybáře, protože rybářství je můj koníček a hasiče – rytíře moderní doby, kteří se vrhají tam, odkud jiní prchají, těm patří můj obdiv jako mnoha dalším. Natáčení přinášelo ohromné množství nových zážitků, zkušeností, pěkných záběrů i seznámení se zajímavými lidmi, ale samozřejmě byly i problémy a překážky. Byla to parádní činnost a jsem rád, že jsem ji mohl vykonávat.“
ZBYNĚK KRÁTKÝ
Zbyňka si budu pamatovat jako Hagrida z Harryho Pottera
Patřím k lidem, kteří se Zbyňkem v různých rolích byli v intenzivním kontaktu od začátku vysílání KTZ . Společně jsme vytvořili okolo pěti stovek televizních příspěvků nejrůznějších formátů – od několika filmů až po nominační medailónky sportovců. Vždycky mě bavil Zbyňkův zápal a nadšení pro věc. Nikdy nezapomenu na několika týdenní stříhání dokumentárního filmu o prvním Mistrovství světa juniorů v hokejbalu, které se konalo v Kralupech nad Vltavou v roce 2000, ve Zbyňkově studiu v paneláku v Lobečku, které měl tehdy v ložnici. Jeho empatická manželka Jana s velkým pochopením spala mnoho nocí v obýváku na gauči, aby dva šílení chlapi v emočně tvůrčím rauši mohli vytvořit dílo, jenž svým významem a historickým doceněním překročilo hradby České republiky. Zbyněk měl úžasný cit pro humor a ironii. Velmi trefně a rád čerpal z Cimrmanů, ale uměl být i řízně originální. V audiovizuální dílně Zbyňka Krátkého vzniklo mezi léty 1995 až 2020 na 8 500 reportáží mapujících život v našem městě i za jeho hranicemi. A také mnoho nezapomenutelných filmů, které se staly úžasnou kronikou, svědectvím doby nejen pro nás, ale i následující generace. Zbyněk byl audiovizuální nadšenec, který neváhal v domácím prostředí uprosit svou ženu Janu – a to dokonce na kolenou, aby se chopila druhé kamery! Netrvalo dlouho a do rodinné firmy se zapojil i syn Zbyňda a dcera Helenka. Mnohdy to neměli jednoduché. Místo mnoha dovolených se upgradovala technika, a když už se konečně někam jelo, tak i s kamerou, co kdyby něco … Radostí bylo hodně, ale i starostí. A Zbyněk měl vlastnost, že bohužel ty věci nehezké neuměl hodit za hlavu, dlouho je vláčel sebou připnuté na duši. Takový on byl …. Hodný, důvěřivý, neočekával od lidí nic zlého. Byl pečlivý a rozvážný, někdy až moc. Když například Kralupy projížděla kolona aut občas jí vedl svojí modrou škodovkou. Zbyněk byl velmi šikovný kameraman, s profesionálním vybavením, se kterým uměl zacházet. Několikrát přemýšlel nad tím, zda nepřijme nabídku České televize a nezařadí se do jejího teamu. Vždycky však zůstal věrný svému městu, své profesi, která se pro něho stala, jak sám uvedl, životním posláním. Jako milovník metafor vidím Zbyňka jako Hagrida z Harryho Pottera. Velký rozcuchaný muž, s velkým srdcem, který se vždy snažil nenechat nikoho ve štychu. Zbyňku, my tady dole tušíme, že už tam nahoře máš zase kameru na rameni. U tebe to bude platit na entou, že kdo žije ve vzpomínkách, nezemřel. Děkujeme za všechno.
Jindřich Kohm
Legenda kralupského televizního zpravodajství (vzpomínka redaktorky KTZ Hany Bozděchové)
Velký člověk s velkou kamerou a ještě větším srdcem. Už první věta postačí lidem Kralup aby věděli, o kom je tento text. Pan Krátký, Zbyněk, Zbynďa, Kraťas. Na ulicích byl nepřehlédnutelný a pro dobrý záběr dokázal udělat cokoliv. Práci pro kralupskou televizi obětoval velkou část svých víkendů a přesto si nikdy nestěžoval. Byl skromný, nadšený pro věc a také nesmírně houževnatý. Poprvé jsem se setkali v roce 2006. Zbyněk a jeho manželka Jana se mnou dělali rozhovor v kralupské čajovně, kde jsem organizovala charitativní bazárek. Za týden mi Zbyněk volal a přemlouval mě, ať zkusím práci redaktorky pro kralupské zpravodajství. Nenechal se odradit několika mými „Ne, to nikdy“, já se postavila před kameru a tak začala naše více než desetiletá spolupráce. Představil mi tak svět médií a já jsem mu za to zpětně nesmírně vděčná. Díky natáčení jsem měla možnost poznat mnoho zajímavých lidí a nahlédnout do jejich životů. Kamera člověka změní, říkával.. a měl pravdu! I toho největšího suveréna. Zbyněk se vždy snažil dodat respondentům, ale i nám, redaktorům, sebevědomí. A to potřebuje občas každý (i ten největší suverén). Nikdy nikoho nestresoval a rozčileného jsem ho viděla snad jen jedinkrát v životě. A to když nám při anketě v Lobečku jeden z respondentů začal nevybíravě nadávat se slovy, že nám tu kameru rozdupe. V tu chvíli se jinak neuvěřitelně klidný Zbyněk narovnal (takže ještě o 10cm vyrostl a měl tak přes dva metry), sundal kameru z ramene a dotyčnému pěkně z očí do očí řekl od plic, co si o něm myslí. Podotýkám, že velmi hlasitě a výstižně, ale bez použití vulgárních výrazů. A s noblesou podobnou Markovi Ebenovi. Nerudný pán se náhle stal ještě menším a rychle odkráčel. A mně se tehdy líbilo, že se jinak vždy smířlivý a nekonfliktní Zbyněk dokázal ozvat a tvrdě obhájit svou pravdu. Miloval svoji rodinu a moc rád trávil čas na jejich chatce poblíž Kralup. Měl tam blízko ke svému koníčku – rybaření. Párkrát jsem ho tam s dcerkou navštívila, ochotně nám ukázal veškerou faunu (jeho chlouba) a flóru (chlouba manželky Jany) na zahrádce a jednou jsme s ním byly i rybařit. Jeden by se od něj mohl učit, jak v dnešním rychlém světě trochu zpomalit a popřemýšlet. Zbyněk za všech okolností dodržoval pravidla. I za volantem byl nesmírně ohleduplný a vyznával spíše pomalejší jízdu, mnohdy možná z důvodu soustředění se na dialog, který jsme vedli. Dobře zvládal jednu z důležitých vlastností lidské povahy – udělat si legraci sám ze sebe. Jednou jsem mu dala samolepku s textem „Jezdím jen tak rychle, jak rychle létá můj anděl strážný“. Ihned si ji nalepil na zadní sklo, kde už zůstala. A já mu z celého srdce přeji, aby ho anděl strážný hlídal i nadále, na druhém břehu.
Hana Bozděchová
ZBYNĚK KRÁTKÝ (1966 – 2024) – kameraman, režisér, střihač
Potkávali jsme ho v našem městě s kamerou na rameni na akcích ze všech oblastí společenského života. Celé čtvrtstoletí (1995 – 2025) se věnoval výrobě KTZ (Kralupského Televizního Zpravodajství). V audiovizuální dílně Krátkých vzniklo za tuto doba 8 500 reportáží mapujících život ve městě na Vltavou a někdy i za jeho hradbami. „Všechno jsem mohl uskutečnit je za velké podpory svojí ženy Jany a zpravodajského týmu, ve kterém se vystřídala celá řada spolupracovníků,“ konstatoval pro almanach Sportovce Kralup Zbyněk. Bohatý archiv, který Videostudio Krátký vytvořilo je jedinečným svědectvím historie Kralup nad Vltavou – pamětí města slavných rodáků. Z původních materiálů vytvořil zpravodajský tým Zbyňka a Jany Krátkých několik dokumentů, které jsou dnes nedílnou součástí veřejných i mnoho soukromých archivů. Uveďme alespoň ty nejúspěšnější: film Historie Kralup nad Vltavou, Povodně 2002, dokument o I. mistrovství světa juniorů v hokejbalu 2000. nebo film Kralupy a okolí, který vzešel ze spolupráce s historikem Ing. Stupkou. V roce 2009 mu bylo u příležitosti výročí povýšení městyse Kralupy na město Kralupy nad Vltavou uděleno Ocenění starosty města.
Vzpomínku připravil Jindřich Kohm
REDAKCE: tel. č. 
